Článek
Ano, pokud se jedná o odbornou práci, která se musí nutně umět, tak je třeba mít ověřeno, že to ten člověk umí. Tady mluvíme o pracích od svářeče po lékaře. Ale dostupnost některých certifikací je uměle schválně udělaná tak, aby byly těžko dostupné buď časově nebo finančně, i když pro to není žádný důvod.
U těchto prací je potřeba udělat to, aby certifikáty byly dostupné snadno a rychle a v odpovídajícím časovém rámci. Například studium na zdravotní sestru 4 roky střední plus 3 roky vysoká je podle mého názoru naprosté plýtvání zdroji jak státu, tak zájemkyň o toto povolání. A takových příkladů je mnoho dalších. Mluví se o tom, že nejsou řemeslníci, ale zkuste si zajistit rekvalifikaci na nějaké řemeslo. Narazíte na nepřekonatelný problém s tím, že kdesi v jakémsi městě se ta rekvalifikace dělá, ale neví se kdy, protože asi není, kdo by to učil nebo nejsou zájemci, a navíc to stojí několik tisíc. Tak třeba známý se chtěl stát zedníkem. Odborná škola kurz na zedníka nabízí, ale prý nezačne dříve, než se přihlásí dva zájemci. A to se dosud nestalo. To, aby si na kurz postavil betonovou čekárnu a pak už se nebude muset učit zedníkem, naučí se to sám.
Pak tu máme rekvalifikace na Úřadu práce. Jedna z věcí je skutečnost, že to jsou často rekvalifikace na úplné pitomosti, které v některých případech mohou být užitečné leda někomu, komu to vážně moc nemyslí, a nakonec mu bude stejně muset někdo z oboru ukázat v praxi pár základních triků, jak to má dělat. Podívejte se na nabídky rekvalifikačních kurzů na Úřadu práce, co tam je za pitominy a sami uznejte, kolik to asi celou společnost stojí a kolik stojí to, že tam místo toho není něco užitečného. Jednou mi říkala úřednice z Úřadu práce, že tam dokonce byl v nabídce kurz na piercing bradavek. No je to normální? Neměly by to tedy třeba zvládnout ty zdravotní sestry, když už některé na svou práci studují tolik let? Zkrátka se tady nesmírně plýtvá státními i osobními časovými zdroji a je jasné, že taková společnost nemůže rozumně fungovat jinak, než že musí být všichni tak šíleně pragmatičtí, až to není hezké, a držet se neustále jen svého důlku zuby nehty za každou cenu. O flexibilitě a dynamice ekonomiky nemůže být za těchto okolností ani řeč.
Dále zde najdeme několikatýdenní až měsíční čekání na kurzy, které trvají několik desítek a stovek hodin, a než se jich vůbec dočkáte, uplyne tolik času, že je zase společnost někde úplně jinde. Skoro to vypadá, že Úřad práce se spíše, než rekvalifikaci věnuje resocializaci skupiny jedinců, kteří mají vážně velký problém se zapojit. A dost možná ne vlastní vinou, ale vinou společnosti, která se odmítá změnit, a výše zmíněnými rekvalifikačními kurzy a procesy, které jsou zjevně jen divadýlkem na oko a plýtváním času a peněz a často se ani neuskutečňují, i když jsou v nabídce, celá společnost to, že sama není schopna se přizpůsobit svým vlastním členům, jenom zakrývá a fllikuje.
Na pozicích, které nepotřebují žádné extra dovednosti, by neměly být certifikáty požadovány vůbec nebo v nějaké rozumné míře. Tak třeba na učitele. Nezlobte se na mě, ale když každý může být rodič, tak člověk, který má například vysokou školu v oboru, který učí, by měl mít možnost absolvovat cca 14denní intenzivní proškolení o tom, jak učit, a ne být nucen chodit dva nebo tři roky někam na školu, kde se stejně dokola omílá jen teorie. To je brždění společenských procesů a možností měnit flexibilně pracovní místa. A chcete přece ve školách víc mužské síly, nebo ne? Samotné pedagogické školy v celkovém součtu o mnoho víc než pár desítek nebo nižších stovek hodin zaměřených čistě na pedagogiku a didaktiku nenabízí a zpravidla je to hlavně nicneříkající suchá teorie, která má s praxí společného málo a navíc se dá rychle načíst z knih.
O certifikacích typu manažerských dovedností ani nemluvím, ty mi připadají být vyloženě jako podvod. Takových školení jsem nuceně prošla x a řekla bych, že nic nového neučí, jen dávají možnost se se svými certifikáty planě vytahovat.
V kontrastu s tím vším stojí vysoké školy, kde si každý profesůrek uskutečňuje sen vytvořit si svůj vlastní obor, a vysoké školství se tak rozpadá na tisíce segmentů, absolventi jsou držitelé certifikací s naprosto úzkou profilací a garanti jednoho oboru na jedné fakultě se snaží blokovat jiné absolventy z jiné fakulty, aby nemohli vstoupit do oboru.
Krásný příklad za všechny je ten, že tu máme nemálo oborů s názvem psychologie a jejich absolventů, ale pro péči o psychiku se nedostávají odborníci. Důvod je jeden jediný a to ten, že garanti oboru jednooborové psychologie na filozofických fakultách využili svých řečových a kognitivních schopností a psychologických znalostí k tomu, navalit všem do hlavy šrouby o tom, že jen jednooborová psychologie z filozofické fakulty, konkrétně Praha, Brno a Olomouc, je ta jediná správná, která má mít možnost vytvořit absolventy s možností certifikace pro péči o duševní zdraví a pokračování kariéry klinického psychologa. Ostatní pak mohou oficiálně dělat tak leda poradce v marketingu.
Dovedete si představit, jak je to obrovské plýtvání zdrojů státu na školení lidí, obrovské plýtvání chutí lidí něco konkrétního dělat a zároveň jak to obrovsky paralyzuje společnost, což se projevuje právě teď, když jsou potřeba odborníci na duševní zdraví, kdy tady máme tisíce vystudovaných psychologů, ale jakýsi chytrák řekl, že to není ta správná psychologie a státní aparát a veřejnost tomu uvěřili? Tudíž takoví vystudovaní psychologové nemohou oficiálně pomáhat lidem s jejich psychickými potížemi, toto privilegium mají jen ti „praví a správní“ psychologové z filozofických fakult. Vám to připadá být normální? Ne, není to normální, hraničí to s černou magií. Už dávno říkám a opakuji, že mi tato klika psychologů z filozofických fakult připomíná sektu. Ostatně výsledky péče o duševní zdraví našich spoluobčanů tomu napovídají a nasvědčují tomu, že se v této oblasti děje něco zlověstného.
Oborů, kde něco vystudujete, ale nemáte možnost na to získat „papír“, je zde celá obrovská řada, a toto by se mělo mít možnost okamžitě změnit. Takové obory by vůbec neměly existovat a společnost by měla přestat žít v bludu, že když se bude dostatečně bát neodborníků, něco tím vyřeší. Naopak, neodborníci jsou často ti, kteří prolezou univerzitním sítem, zato v praxi jsou k ničemu, a lidé s přirozeným talentem nemohou dělat to, pro co mají talent a předurčení jen proto, že to dokonce sice fakticky vystudovali v daném oboru, ale neprolezli jakýmsi konkrétním školením, často nekonečným a nepotřebným, a nemají na svůj obor tedy ten správný štempl. Toto je potřeba urychleně změnit, nebo se společnost nehne z místa.
Tak to by jako výčet a námět na zamyšlení asi stačilo. Možná, že máte svou práci jasnou a nějaký přestup do jiného oboru vás nezajímá. Pak ale nebrzděte ostatní, aby mohli být dynamičtí a flexibilní. Není to totiž vůbec praktické především pro vás, protože pak budete mít kolem sebe zadřenou společnost, která nebude schopna poskytovat služby, které jsou potřeba. Naopak buďte rádi a pomozte druhým dělat rychle a flexibilně to, v čem jsou dobří a co jim jde. Vyplatí se to všem.
