Článek
Třeba Oldřich Nový, to byl epitom elegance a zářné figury. Nebo Vlasta Burian s Jaroslavem Marvanem. Jejich schopnost vzájemně improvizovat se nedá jen tak překonat.
Vrozená nonšalance a elegance hereček jako byla Nataša Gollová se u těch dnešních moc najít nedá.
Jejich fanoušci však nechali tento herecký potenciál nevyužitý. A to se týká všech opravdových hereckých hvězd jako byl Vlasta Burian nebo Oldřich Nový. Pro typ jejich hereckého projevu přestala být poptávka, protože výrazně převýšili možnosti chápání malého českého člověka.
A kdo jsou dnešní hvězdy českého hereckého nebe? To už je opravdu jiná liga. Řekla bych dokonce ve srovnání s předchozími: okresní přebor.
Za prémiové herce jsou považováni lidé jako je Miroslav Donutil nebo Ivan Trojan. Upřímně nechápu, co za typ herectví tyto „hvězdy“ provozují. Někdo by řekl civilní. Do termínu civilní herectví se toho však dá schovat hodně. I naprostá neschopnost či neochota vůbec hrát.
Jinými slovy se současné herecké osobnosti nijak moc vnitřně ani navenek neprojevují, jejich herectví je tak „civilní“, až není vůbec vidět. U pana Donutila se dá dokonce hovořit o tom, že se očividně snaží moc herecky „nepředřít“.
Takoví herci jako byl Jiří Sovák a Vladimír Menšík by to zřejmě objasnili současné herecké garnituře mnohem lépe. Ale žel tu už nejsou. Ti byli srdcem herci, tihle současní jsou herci jen profesí.
Kde jsou všechny ty herecké osobnosti? Kam se poděly?
Tak třeba ti současní mladí herci. Je to takový herecký potěr. Ale hrát jsem nikoho z nich pořádně neviděla.
Při srovnání mladých českých hereckých „talentů“ s takovými formáty jako byl mladý Josef Kemr nebo Vladimír Dlouhý, nenalézám žádnou „osobnost“, která by se jim mohla rovnat. Je to jen taková imitace herectví. Zvlášť odpudivě a děsivě se to projevuje u dnešních herců tuctového střihu jako je Jiří Mádl.
Nezávidím Pražanům, kteří se musí na tohle chodit do pražských divadel koukat. Charisma na bodě nula. Ještě pár herců z minulých generací dosluhuje. Třeba Jiřina Bohdalová. Ta mi ale svou osobní arogancí a jinými nechvalnými osobními vlastnostmi příslovečnými jejím rolím paní Závisti a podobně vůbec nekonvenuje.
O současných českých herečkách jako je mohutně obsazovaná Tereza Ramba, netřeba říci víc než, že obhroublost a osobnostní nevyzrálost nerovná se herecké umění.
Pak jsme u akčních herců. Na jednoho z nich si tak trochu hraje český herec Ondřej Vetchý. Ale jeho herecký styl, kdy mluví a sotva se zajíká, a tak trochu se celý třepe jako osika ve větru, úplně akčňákovi neodpovídá. A takové „sexy“ vzory jako je Jiří Langmajer? Kde jste vy čeští diváci nebo spíše divačky nechali oči?
Nedostatek filmových chlapáků Češi doplňují ze Slovenska. Tomáš Maštalíř a Milan Ondrik se stali takovými permanentními českými akčňáky, které filmaři vždy povolají, když je třeba na filmovém plátně vidět něco, co připomíná opravdového muže.
Smysl pro humor se však zcela vytratil. Dobré scénáře s ním. Herci jako Menšík, Sovák, Kopecký byli těmi, kteří tvořili sami svůj scénář a sami si uměli vyrobit atmosféru vzájemného napětí.
Dnešní herci nemají nabito ani intelektuálně ani osobnostně. Nebudu zmiňovat ani ty, které Češi v současnosti považují za komické charaktery či rovnou za přední komiky. Miloslav Šimek by se při zmínění jejich jména kroutil v hrobě.
Celkově je na poli českého herectví přebráno a dovybráno. Nová generace není v dohledu, stará už je pryč nebo na ústupu.
Není kde a z čeho brát.
Zdroje:
https://www.kinotip2.cz/clanky/svetaci-scenar-20221211-6991.html
https://encyklopedie.praha2.cz/osobnost/2843-vladimir-dlouhy
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/160256/bohdalova-havlova-a-dalsi-hvezdy-na-silnicich-za-hulvaty.html
