Článek
Karel Kramář (1860–1937) byl zásadní postavou československého odboje a velmi toužil se stát prezidentem.
Byl jsem v Německu a slyšel Bismarcka. Byl jsem v Rusku, kde jsem pobyl několik neděl v různých městech. Pak jsem se vrátil do Vídně, kde již jsem byl velmi dobře politicky vybaven.
Co by se stalo, kdyby se mu to podařilo? Československo by nepochybně bylo určitě jiné, než jak jej známe. Svůj osud by spojilo pevněji s Ruskem, které by ale také nejspíš nemělo úplně stejnou tvář.
Historie se ale odehrála jinak. Vliv Karla Kramáře však nezůstal zanedbatelným. Měl vliv na další směřování republiky bez ohledu na pozici, kterou nakonec zastával.
Kdo byl Karel Kramář
Kramář ve svém rodišti, ve Vysokém nad Jizerou
Jako hlavní tvář domácího odboje za první světové války a již předtím měl Karel Kramář velmi pohnutý život.
Po vypuknutí války se dokonce stal hlavou domácího protirakouského odboje v organizaci zvané příznačně Maffie. V roce 1915 za to byl rakouským úřady odsouzen k smrti oběšením. Trest mu byl následně zmírněn na 20 let těžkého žaláře, díky pohnutému vývoji v Rakousko-Uherskou nakonec získal amnestii. Když se vrátil do Prahy, stal se národním hrdinou a mučedníkem. Nicméně, ani to nestačilo k tomu, aby přebil prezidentské ambice Tomáše Garrique Masaryka.
Pravdu je třeba bránit proti všem.
Stal se „alespoň“ premiérem české vlády. Netušil však, že Masaryk jeho kariéru nenechá dál vzplanout. Kramář si pořídil vilu s výhledem na Hrad, kam se nikdy nedostal. Jeho politická role skončila tak rychle, jak začala. V červenci 1919.
Na jeho konci měly notný podíl intriky Hradu, jmenovitě Masaryka. Viněn však byl Kramář za to, že nerozumí lidem, kteří chtějí hlavně socializaci a reformy. Ve skutečnosti měl Kramář velmi vyvinuté sociální cítění. Stal se předmětem pomluv a fám. To, že měl ruskou manželku a byl proti socialistickému Rusku mu také v českých očích velmi nepomohlo.
V obecních volbách byl v roce 1919 poražen a byl nucen podat demisi. Ještě stačil přežít atentát na chodbách Pražského hradu, kde na něj vystřelil anarchokomunista Štastný. To stejné se nepodařilo ministru financí Aloisi Rašínovi. Kramář díky těžkému kabátu vyvázl jen s modřinou.
Po odchodu z funkce se stal velkým kritikem hradní politiky. Do konce života zůstal velkým rusofilem. Nehrál to, byl totiž ženatý s ruskou šlechtičnou Naděždou Nikolajevnou. Nebyl však žádným bolševikem, odmítl uznat bolševický Sovětský svaz a do konce života věřil v obnovení ruského carského režimu.
Zemřel v květnu 1937, několik měsíců před Masarykovým skonem. Jeho vila, nazývaná Kramářova, dnes slouží jako sídlo českých premiérů. Tak byl alespoň zvěčněn, sic v pozici, o kterou zřejmě moc neusiloval.
Proč se Kramář nestal prezidentem?
Kramář na Masaryka ztrácel, i když toho osobně obětoval pro první republiku daleko víc. Ačkoliv Masaryk zbaběle utekl do Švýcarska, Kramář v tehdejších českých zemích zůstal a řídil odboj přímo z oka hurikánu.
Národně demokratická strana se postaví energicky v parlamentě proti pronásledování národního a státotvorného fašismu, který je protiváhou protistátní strany komunistické.
Přesto díky zahraničním pletichám Štefánika a Masaryka nakonec zahraniční mocnosti daly přednost Masarykovi. Ten tvrdil, že je to on, kdo stojí v čele československých legií, což bylo tvrzení, které mělo spíše formální hodnotu. Byl to ve skutečnosti Štefánik, který se svým vojenským umem manévroval legiemi a dal jim štábní kulturu.
Masaryk byl spíše přívětivou tváří pro cizí mocnosti. Nakonec se Kramář musel spokojit s úlohou toho druhého. Přijal křeslo premiéra, nicméně nepočítal s tím, že proti němu Masaryk povede neustálou pomlouvačnou kampaň.
Co by se stalo s republikou, kdyby se stal Kramář prezidentem?
Na státním pohřbu Karla Kramáře se shromáždily desetitisíce lidí
Historie nehraje na kdyby. Nevyčerpané potenciály však zůstávají ve hře. Kdyby se Kramář stal prezidentem, jednoznačně by změnil tvář i směřování nové republiky.
Nejhorší je, pokud se národu splní víc, než si přál.
Především by ji orientoval na Východ, ne na Západ. Byl celoživotním rusofilem a panslavistou. V jeho režii by se zřejmě radikálně změnilo i působení československých legií. Místo, aby na základě vyjednaných smluv odjely domů z Ruska, zůstaly by tam a bojovaly by proti Leninovi a rudým. Kramář byl totiž radikální antikomunista.
Paradoxně by tak mohl padnout bolševický režim a komunisté by se zde možná vůbec nedostali k veslu. Ironií všeho je, že tomu všemu zabránil Masaryk, který legie odvolal domů. Kramář však měl v zámyslu ještě jeden projekt. Velkou slovanskou říši. Federativní uspořádání pod nadvládou cara. Byl to spíše pohádkový mýtus, kterým se opájel, ale co kdyby.
Kramář byl každopádně proti levici. Za jeho režie by nevyrostlo mocné dělnické hnutí, které později převzalo otěže v novém státě po druhé světové válce. Kramář byl narozdíl od Masaryka velmi autoritativní osobnost. Masaryk byl pro lidi spíše tatíček, zatímco Kramář Pán. Češi jednoduše neunesli jeho autoritativní vystupování.
Zbývá otázka, proč se Masaryk, rovněž orientovaný na Rusko, k němu samotnému nepřiblížil?
Masaryk chválí Rusko, ale orientuje se na Západ, proč?
Tomáš Garrigue Masaryk byl celoživotním obdivovatelem ruské kultury, literatury a filozofie. Ruský politický model však pro československé poměry vyhodnotil jako neupotřebitelný.
Miloval sice ruské autory jako Dostojevského, Tolstého či Turgeněva, několikrát osobně navštivil Rusko, napsal o něm monumentální třídilnou ságu Rusko a Evropa, ale.
Tamní politické zřízení mu nešlo pod fousy. Kritizoval carství jako zaostalý, bezohledný a absolutistický režim. Tvrdil, že Rusko zamrzlo v „dětství Evropy“ a chybí mu civilizační progres.
Narozdíl od Kramáře jednoznačně odmítl ideu panslavismu. Nechtěl Rusko vnímat jako staršího slovanského bratra, který koriguje svého mladšího českého bratříčka.
Nakonec prohlásil:„Prostudoval jsem Rusko a ruskou literaturu a mohu říci, že mě to vyléčilo z dřívějšího naivního rusofilství.“
Opravdové demokratické hodnoty Masaryk nachází právě jen na Západě. Ve francouzském osvícenectví a anglosaském pragmatismu. Shlédl se v západním státním uspořádání a chtěl, aby Československo vypadalo spíše jako demokratická Francie než jako carské Rusko.
Bolševismus nazval převráceným carismem. Za svého působení však dal vyrůst komunistické straně, jejíž excesy nijak nekorigoval. Masaryk byl slabým prezidentem, Krámář by rozhodně byl silnější politickou hybatelskou figurou.
Československo by se za Kramářova působení vydalo východním směrem a to zakladatelé československého státu a jejich podporovatelé rozhodně nemohli připustit.
Zdroje:
Kdo by rád slyšel jeho opravdový projev, existuje ten z roku 1937, pronesený 2 měsíce před jeho smrtí:
https://www.youtube.com/watch?v=axHgzBUQyQc&themeRefresh=1
Martina Winkler. Karel Kramář (1860-1937). Argo.
Dagmar Hájková, Pavel Horák. Republika Československá 1918-1939. 2018. NLN.
Kolektiv. Dějiny Česka.2019. NLN.
