Článek
Víme dobře, jak strašný sovětský režim byl. Lenin na něm měl lví podíl. A jsou zde jisté jiné stránky, o kterých se moc nemluví, zatímco političtí analytici v nich Lenina vidí v lepším světle, než když jej hodnotíme jen jako brutálního bolševika.
Podívejme se na tyto fakta, které nám pomohou historii zhodnotit komplexně, nikoliv pouze z rychlíku.
Lenin jako technologický guru
Dnes by zřejmě byl Lenin chválen jako technologický vizionář. V jiném kontextu a s jinými dobovými prostředky, pochopitelně.
Komunismus je sovětská moc plus elektrifikace celé země
Elektrifikaci za Lenina dokončil jeho kolega Josif Stalin. Díky Leninovi došlo k masivním investicím do energetické infrastruktury Sovětského svazu.
Lenin sám založil desítky vědeckých institucí, čímž připravil půdu pro to, aby se Sověti stali průkopníky v oblasti kosmonautiky, leteckého průmyslu a jaderného výzkumu.
A rovněž se zasadil o to, aby se rozjela masivní industrializace, která utrpěla za první světové války, i té občanské.
Lenin jako ekonom
Lenin v podstatě podpořil podnikání v malém formátu. Netušený dopad měly jeho nápady na Švýcarsko. Každý, kdo si přečte Solženicinovu knihu Lenin ve Švýcarsku, se dozví, že Švýcarům de facto vytvořil koncept turistického ruchu. Předložil jim jej včetně ekonomických kalkulací.
Občanská válka vedla k hladomoru a nepokojům, Lenin kvůli tomu zavedl v Sovětském svazu Novou hospodářskou politiku (NEP). Ta umožňovala omezenou podobu kapitalismu, kdy mohli rolníci prodávat své vlastní potraviny za účelem zisku. Rovněž začali fungovat malé soukromé podniky. Což vedlo k restartu ekonomiky. Byly ukončeny brutální rekvizice obilí a zmírněna bída rolníků.
Lenin jako učitel
V pozici pedagoga se Lenin cítil nejlépe. Ostatně pocházel z učitelské rodiny a celá se bavila třeba tím, že vydávala rodinný časopis. Není divu, že přichystal pro zemi poměrně komplexní vzdělávací reformu. Ji pak využil Fidel Castro, vůdce Kubánské revoluce, když zařídil, aby ti vzdělaní jeli na venkov a učili negramotné Kubánce jazyk. Po Leninovi se opičil.
Lenin rozjel kampaň za odstranění negramotnosti. Miliony lidí se tak zapsali do kurzů čtení a psaní. Vláda nařídila bezplatné vzdělání pro všechny děti, čímž se lišila od carského režimu, který omezoval vzdělání jen na šlechtické a měšťanské děti.
Lenin jako sociální reformátor
Lenin zavedl něco, o čem Západ v jeho době ani nesnil. Naprosté zrovnoprávnění žen v oblastech práva, sociální a ekonomickou rovnost. Ženy se mohly rozvádět a měly dokonce právo na práci! Za účelem obhajoby práv žen bylo zřízeno zvláštní oddělení vlády zvané Ženotdel (ženské oddělení).
Zároveň vláda zrušila stavovská privilegia. Zavedla povinný osmihodinový pracovní den.
Leninova zahraniční politika
Lenin ukončil zapojení Ruska do první světové války. Uzavřel Brestlitovskou smlouvou, která tuto nesmyslnou válku na území Ruska a se zapojením jeho vojáků definitivně ukončila. Díky tomu se mohlo Rusko soustředit na vnitřní rekonstrukci.
Navíc se Lenin, alespoň ideologicky, zasazoval o právo utlačovaných národů na sebeurčení, jeho ideologickou vervu ostatně použil i Tomáš Masaryk, který se v rámci vytvoření Československa intenzivně zabýval ruskými idejemi.
Leninovy myšlenky o sebeurčení měly dalekosáhlý dopad po celém světě a inspirovaly antikoloniální světové hnutí. Rusko totiž svou vnitřní kolonizaci dělalo jinak než třeba Anglie či Francie. Nikde se neprovozovaly nějaké složité předsunuté výsadky a kolonizovalo se pouze jen to, na co se mohlo dosáhnout z pevniny. Postupně Sovětský svaz rostl spíše organicky a ze strachu a paranoi před vnějším nepřítelem než z čistě ekonomických důvodů jako tomu bylo u západních mocností.
Lenin jako politik
Lenin čelil po rozpadu carského Ruska dilematu. Jaký typ státu má zvolit? Vybral si znovu centralizovaný stát a tím zabránil úplnému rozpadu bývalého Ruského impéria. Dobře se vyznal v ruské povaze, která ocení spíše silného vůdce než demokraticky otevřeného politika.
Paradoxně to byl Lenin, který trpěl carskou politikou, kdy mu car nechal zabít jeho bratra v rámci čistek. A nakonec ani on sám se nevyhnul osudu takového „malého cara.“
Kolik lidí zabila Leninova politika
Tyto dobré výsledky, které byly popsány v předchozích odstavcích, přišly ovšem za cenu intenzivního a brutálního násilí, takzvaného rudého teroru, a s tím, že národ musel přijmout diktaturu jedné strany.
Těžko se odhadují počty obětí, které takto během Leninova působení padly za vlast. Nejspíše se jednalo o desítky až stovky tisíc popravených lidí, zatímco miliony lidí zemřelo na hladomor a nemoci s tím spojené.
Narozdíl od období vlády Stalina bylo za Lenina státní násilí spíše chaotické, neboť taková byla i občanská válka. Leninův nástupce pak dovedl státní násilnickou mašinérii k úřední dokonalosti.
Účet, který lze Leninovi vystavit, je poměrně sporný. Každý lidský život se počítá a hovořit o tom, že by lidé měli ustoupit pokroku či za něj platit rovnou lidskými životy, je poměrně nevkusné.
Asi by bývalo bylo lepší, kdyby Lenin, místo svého horlivého vylepšování Ruska a jeho násilného tlačení vpřed cestou technologického a společenského vývoje, raději učil někde na škole zvědavé žáčky a pokud nebudou poslouchat a špatně se učit, dával jim poznámky a pětky. Někteří lidé se na některé profese zkrátka nehodí, a to ani kdyby se rozkrájeli. A to je přesně případ Lenina. Pro Rusko se rozkrájel a také pro Rusko nechal „rozkrájet“ mnoho dalších lidí, všichni ho sice znají, ale ve své podstatě to žádná velká sláva popravdě nebyla. Spíš jedna velká tragédie a ostuda.
Zdroje:
Victor Sebestyen. Lenin - Osobnost, ideologie, teror. 2021. Maraton.
Robert Service. Lenin. 2010. Pan Macmillan.
