Článek
A ještě další věc, to, že do budoucna to vypadá, že do důchodu se půjde těsně před smrtí, je podle všeho důsledek porevolučního myšlení, které neustále propagovalo takové hodnoty, kterými především chtělo zakrýt to, že strategické myšlení není zrovna silnou stránkou místního genofondu. Pozdní odchody do důchodu, které se plánují do budoucna, jsou důsledkem chybějícího strategického plánování starší generace.
Stát by místo předkládání černých scénářů odchodu do důchodu kdo ví kdy měl začít vymýšlet strategie, jak to udělat lépe. Prostor pro to je, jen by někdo musel začít hned myslet out of the box, tedy mimo zajetý systém. A na to zjevně nikdo z politiků nemá. Jen se tady pořád fňuká, že to či ono nefunguje, že mladí nechtějí do zdravotnictví, že mladí nemají děti, že mladí nechtějí na řemesla, že mladí nechtějí nic dělat, že to či ono, bé bé bé. Tak to není strategické plánování, vážení. To je jen plácání do vody.
Nezlobte se na mne, ale linie příčin a důsledků v tomto případě je naprosto snadno identifikovatelná. Dnešní důchodci šli do důchodu ještě v relativně rozumném věku. A víte proč? Tak poslouchejte.
- Narodili se totiž v době, kdy jim někdo natloukl do hlavy, že mají mít brzo děti. Pořídili si je mladí a svěží a pak se mohli ještě věnovat kariéře. Jejich děti už jsou dospělé a mohou klidně zajišťovat fungování společnosti bez nich.
- Společenská smlouva jejich mládí a rané dospělosti zněla tak, že když budou všichni tak nějak rozumně pracovat, někam se dopracují, něco si zajistí a zařídí, a budou si pak moci v relativně rozumnou dobu jít odpočinout do důchodu.
- Mnoho z dnešních důchodců systematicky ignorovalo celospolečenské změny a žilo si dál ve své postsocialistické sociální megabublině, kterou měla k dispozici celá jejich generace, a důsledky společenských posunů způsobených tím, že systém, který dnes funguje, měl úplně jiné vnitřní smlouvy a vycházel z jiných paradigmat, házeli vesele na mladé. Vy jste přeci svobodní, tak si vše zařiďte a neotravujte nás.
- Mohli pracovat s postkomunistickým majetkem a v prostředí, kde bylo relativně dost volných zdrojů k dispozici.
Aby bylo jasno. Já to nikomu nevyčítám, jen konstatuji, jak vidím situaci. A teď se podívejme na to, kdo dnešním důchodcům zajistil možnost fungovat v případě výše zmíněných bodů? Ano, bylo to strategické plánování z dob komunistických. Proto nechápu, jak můžou všichni tak vesele na komunisty plivat, když dosud jedou na strategických plánech, které komunisti vymysleli a naimplementovali do populace, která z nich těží dodnes.
Jediné, na co v tomto směru dnešní důchodci naráží je to, s kým své společenské smlouvy za svého produktivního života udělali. Udělali je totiž sami se sebou. Ale chovají se tak, jako kdyby je udělali s mladými a mnozí chtějí brát jako samozřejmost, že by mladí měli s tímto schématem souhlasit. Ale proč by to vlastně měli dělat? Co strategicky vymyslela starší generace pro ně? Svobodnou společnost, ve které půjdou do důchodu v 80 letech? Tak to tedy pěkně děkujeme, starouši!
Ano, starat se o staré lidi, s tím snad každý normální člověk souhlasí. O to se nikdo nehádá. Jde o to, že za poslední desetiletí, kdy současní důchodci byli hnací silou společnosti a stáli takříkajíc u kormidla, vypadalo strategické plánování úplně jinak. Jim ho někdo vytvořil, ano, komunisticky, ale uplatnili ho v kapitalismu, tím lépe pro ně. A jaké strategické plánování tvořila dnes starší generace pro tu mladší?
Řeknu vám to takto. Strategie byla tato. Jsme v Evropské unii. Jsme v NATO. Dělejte si co chcete, jste svobodní, jen nám neberte nic z našeho majetku a výhod. A to je asi tak všechno.
To je velká slabina té takzvané svobody, že nikdo nikoho do ničeho zdánlivě nenutí, ale podle mého názoru se tím hlavně chtělo zamést pod koberec to, že nikdo nechce dělat žádné strategické plánování a dlouhodobé koncepce. Protože to tady nikdo pořádně neumí. Tak se radši začalo dávat najevo, že funkční strategické koncepce jsou přece zlé, ty jsou přece nesvobodné a nedemokratické, protože každá demokratická vláda zvolená každých pár let může táhnout schválně za opačný konec provazu.
A to je všechno. Kde nejsou strategie pro strategické plánování, tam nejsou žádné výsledky strategického plánování. A neúnosně zvýšená hranice odchodu do důchodu v době, kdy máme k dispozici špičkové technologie, je důsledkem jediného. Nulového strategického plánování a rozhodování. Ani bych neřekla nezvládnutého, protože o skutečné strategické plánování se tu nikdo ani nemohl snažit, protože jakékoli snahy byly společenskou atmosférou okamžitě potřeny.
Ale tak jo, když nechcete strategicky plánovat, chcete si každý dělat, co chcete, tak klidně běžte do důchodu třeba ve 120 letech. Je to přece svoboda demokratické společnosti nedělat nic. Až se tu všichni společně dohodnete, že nebudete nejen strategicky uvažovat, ale ani třeba nic pěstovat, dělat nepříjemné práce, jako třeba vyvážet odpad nebo uklízet, že nebudete dělat žádné řemeslné opravy, můžete se klidně taky dohodnout, že v rámci svobody nebudete provozovat ani školství a třeba nakonec ani zdravotnictví, to přece taky omezuje svobodu lidí, kteří by raději nedělali nic než aby dělali lékaře…
To bude společnost jako víno, viďte? Nebo to snad někdo z vás chce jinak? Ale pozor, nesmíte se u toho systémově strategicky rozhodovat, jinak vám někdo vmete do tváře, že nepodporujete svobodu a jste komouši!
