Článek
Také jste si všimli, že na gramatiku a její chyby upozorňují téměř vždy ženy? A že tak dělají s horlivostí a zápalem náboženského fanatika a ohánějí se spravedlivým hněvem a opovržením nad nehodnými neumětely češtiny, smutkem nad úpadkem českého jazyka a pohrdáním každým, kdo jednou v jednom tvaru slovesa v textu čítajícím tisíce slov omylem napíše jiné i/y?
Co se stalo gramatickým fanatičkám, že jsou na jazyk tak citlivé, že ho tak zuřivě brání jako bachyně malá selátka a proč by vlastně měl být jazyk tak drasticky hlídán, aby se neodchýlil od svého zajetého, povoleného, zmapovaného a stokrát schváleného schématu ani o píď? Nepřicházíme náhodou o něco tím, že gramatickým fanatičkám neustále sedáme na lep a věříme jim ty jejich emotivní výstupy a neustále si dáváme pozor, aby nás na nějakém veřejném místě, určeném pro oficiální komunikaci na úrovni, nenachytaly? Je to nějaké trauma ze školy? Nebo je za tím něco jiného?
Mám pocit, že takzvaná seriózní literatura a seriózní weby, ale i jen veřejná média, jako třeba bulvár, jsou postavená na tom, že obsah je vždy až na druhém místě. Na prvním místě je gramatika. A stylistika. No představte si, že chce někdo něco podstatného říci na veřejnosti do oficiálního textového média, ale neumí gramatiku. Nemá šanci. Může tak leda psát do diskuzí pod příspěvky. Je to vůbec fér?
Mluvíme tady neustále o bezbariérových přístupech a o ohledech k lidem, kteří jsou dys a mají různé dysfunkce, například moc dobře nepíší nebo nečtou, neustále se tady honosíme, jak dáváme svobodný prostor všem se vyjádřit, ale je to skutečně tak? Nejsme náhodou fanatičtí gramatičtí elitáři? Já si myslím, že jednoznačně.
Například si to vezměte takhle. Já umím dobře mluvit, i stylisticky, mám na to prostě dar. Mluvila jsem ve větách v době, kdy mí vrstevníci sotva vytlačili máma táta a pár citoslovcí. A ve škole nás dřeli gramatiku od A do Z. Můžu psát v zásadě o jakékoli kravině, a může to znít učeně a stylisticky perfektně, gramaticky bezchybně. Pokud se samozřejmě nepřekouknu. Podobně na tom jsou mnozí novináři.
Ale co lidi, kteří tohle nedovedou, ale mají třeba co říct? Mají vůbec právo se vyjadřovat tam, kde „se má psát gramaticky a stylisticky správně“? Ne, nemají. Nemají právo nám veřejně nic říci jinak než na pozici diskutérů, protože nemají jak. Jsou diskvalifikováni, vyřazeni, žádný gramaticky bezbariérový přístup pro ně neexistuje. Mají prostě smůlu. Leda by jim jejich texty někdo přepsal.
Domnívám se, že gramatický a stylistický fanatismus je něco, co vládne světem literatury a oficiálních médií, a myslím si, že to je špatně. Nemyslím si, že když povolí železná ruka gramatických fanatiček a hlídačů čistoty jazyka, stane se něco hrozného. Naopak, myslím si, že ubyde jedna velká zlá sekta s názvem gramatické šílenství.
A že prý je čeština krásná a nemá se prznit? Podle mě se nemají prznit lidé, kteří chtějí mluvit a psát tak, jak jim to vyhovuje. Třeba jim porozumí právě jen ti, kteří jim porozumět mají a ostatní nikoliv. Ale konzervovat jazyk jako sardinky v oleji je vlastně směšné. Zamyslete se nad tím někdy, až budete zase hodnotit, jestli je něčí mluva dokonale čistá. A dejme větší prostor i těm, kteří na gramatiku a na stylistické pičičandy kašlou. Čistá čeština je totiž něčím zábavná asi jako úřední razítko. Nenese totiž ve své gramatické formě nic, co by nikdo neznal a neslyšel už tisíckrát dokolečka dokola. Chce to nějakou velkou vnitřní změnu a svěží vítr. Jinak je to o ničem.
