Článek
Lidé se chovají podle toho, co dostali do vínku a jaké jsou jejich podmínky, ve kterých žijí. Od profesionálních novinářů a novinářek se očekává profesionalita, výkon, nestrannost, inteligence, důležité informace a objektivnost. Nikdo se ale nezabývá tím, jak takových výsledků mají dosahovat, když často pracují s minimálním osobním rozpočtem a své práci zpravidla musí obětovat část vlastního života a ekonomické zájmy, které by jinde mohli uplatnit daleko lépe.
Řeknu to ještě jinak, aby bylo jasnější, co chci sdělit. Jakou práci očekáváte od učitelky, která je nedostatečně ohodnocená? Jakou práci očekáváte od lékaře, který by pracoval za minimální peníze? Jaký výkon očekáváte od řemeslníka, kterému někdo zaplatí jen občas?
A jaký výkon očekáváte od novinářů, když se musí neustále handrkovat o peníze a zdroje, když jsou podhodnoceni, je jim spíláno a do jejich branže může vstoupit jen tak mírnyx týrnyx, kdokoli si zamane? Proč se v tomto novináři více neohrazují a nechtějí nějakou ochranu své profese? Protože to dost dobře nejde, když mají lidé právo na informace a svobodu projevu, může je zastoupit kdokoli, protože svobodu projevu má také každý.
A to je hlavní problém v demokracii, která je primárně zaměřená na svobodu, že pak lidé, kteří jsou jí nejblíž, což jsou právě novináři, jsou jako lidé, kteří žijí v domě bez oken a dveří. Je tam tolik volného prostoru a čerstvého průvanu, že se tam dost dobře nedá fungovat. Pořád tam někdo chodí sem a tam a stále dochází k mísení informací ze všech stran.
Z tohoto důvodu se domnívám, že novináři a novinářky jsou zpravidla chudí lidé, kteří si na své profesi moc nevydělávají, až na výjimky potvrzující pravidlo, a často jim nejspíš na živobytí přispívají partneři nebo někdo další. Je to ale správné, aby ona svoboda a demokracie stála na podhodnocených lidech?
Za mne to není v pořádku ani za mák a domnívám se, že by novináři měli zásadně dělat svou práci v takovém množství a kvalitě, za jakou jsou placeni a nikdy ani o trochu víc. Měli by do své práce přestat cpát vlastní osobní čas, zdraví, bezpečnost, nadšení a ambice. Měli by chtít za svou práci pořádně zaplatit. Nepropadat bludu, že je novinářů jako much, jak se říká, a může je kdokoli nahradit. To se sice novinářům často říká, ale není to vůbec pravda. Dát dohromady solidní texty neumí skoro nikdo. Je to jen optický klam, že to je práce pro kdekoho.
Naopak je to práce pro špičky v oblasti shánění a chápání informací, a takoví lidé by měli tuto práci dělat a měli by za ni být také náležitě oceněni. Svoboda a právo na informace placená z osobních zdrojů těch, kteří je přinášejí, stejně nemá valnou cenu, protože pokřivuje realitu. Tváří se, že ji přinášejí lidé, kteří jsou vystředění, a to lidé špatně placení a osobně přetížení nejsou.
Proto také novinařina a média působí na mnoho lidí tak zoufale a vzbuzuje tak zoufalé emoce. Nejspíš tam totiž dělá mnoho zoufalých lidí.
