Článek
Pozitivní psychologie je na vzestupu. A nejen ona, leckdo čte esoterické knížky o tom, jak si pozitivními představami přitahovat bohatství, zdraví a lepší vztahy. Jenomže zdá se podle nejnovějších vědeckých poznatků, že takto „pozitivně“ orientovaní lidé spíše rozhazují peníze těm, kterým sedli na lep.
Po stopách pozitivního myšlení
Martin E. P. Seligman, profesor na Pensylvánské univerzitě, je považován za zakladatele pozitivní psychologie. Prováděl výzkum, v němž zkoumal svou teorii naučené bezmocnosti. Pozitivní psychologie má však své kořeny v různých oborech a myšlenkových směrech. Lze ji například vystopovat až k esoterickému zájmu o osobní štěstí.
William James, jeden ze zakladatelů moderní psychologie, člověk hledající duchovní odpovědi a zastánce mnohých esoterických myšlenek , vysledoval, že emoce přicházejí až na základě nějakého fyzického impulsu.
Jamesův otec byl přítelem Ralpha Emersona, zakladatele transcendentalismu. Což je ve skutečnosti esoterismus non plus ultra. Mary Baker Eddyová, zakladatelka obskurního hnutí Christian Science (Křesťanská věda), čerpala inspiraci z Emersonova holistického přístupu a tvrdila, že veškeré nemoci vznikají v důsledku negativního myšlení.
William James v té době poznamenal: „Právě jsme svědky toho, jak myšlenky uvolňují značné množství energie u lidí, kteří přilnuli k hnutím, jako jsou ‚New Thought‘ (Nové myšlení), ‚Christian Science‘, ‚Metaphysical Healing‘ (metafyzické léčení) či jiné formy duchovní filozofie – a takových lidí je dnes mezi námi opravdu mnoho. Zdejší myšlenky jsou zdravé a optimistické…“ A z toho vyvodil tento závěr„Pesimismus vede ke slabosti. Optimismus vede k síle.“
Autoři zabývající se tématikou získávání bohatství, jako byli Napoleon Hill a Dale Carnegie, čerpali inspiraci přímo z hnutí New Age. Hnutím New Age byl ovlivněn i jeden z nejznámějších autorů populární literatury o pozitivním myšlení – Norman Vincent Peale. Jeho kniha Síla pozitivního myšlení (The Power of Positive Thinking) se stala bestsellerem Není překvapením, že zakladatel současné pozitivní psychologie vzešel z USA, kde bylo hnutí New Age jedním z nejsilnějších zdrojů inspirace pro celou společnost.
Pozitivní psychologie čerpala inspiraci z jiných psychologických disciplín, například ze svého předchůdce – humanistické psychologie. Tento směr se zaměřuje na posilování sociálních kompetencí jedince a klade důraz na význam toho, jak člověk vnímá okolní svět, přičemž se soustředí na pozitivní aspekty lidského života.
Humanistická psychologie je však v jistém rozporu s pozitivní psychologií. Označuje ji za příliš jednoduchou a jednostrannou. A není divu.
Přehled současného výzkumu v oblasti pozitivní psychologie
Pozitivní psychologie se v současnosti snaží etablovat jako samostatný obor. Například Americká psychologická asociace (American Psychological Association) má 56 sekcí a Britská psychologická společnost (British Psychological Society) uznává devět vymezených oblastí psychologie, z nichž žádná není vyhrazena pozitivní psychologii. Zjevně vědci o pozitivní psychologii nesmýšlejí úplně pozitivně. Na druhou stranu existuje řada výzkumů u kterých se zdá, že pozitivní přístup funguje.
Baumgardner a Crothers uvádějí, že dosavadní výzkum prokázal, že negativní emoce mají tendenci potlačovat imunitní systém a další tělesné funkce, čímž se tělo stává náchylnějším k nemocem, zatímco pozitivní emoce tyto procesy naopak posilují. Zdůrazňují, že lidé s pozitivním postojem jsou na tom navíc mnohem lépe než lidé s negativním postojem.
Dannerová, Snowdon a Friesen provedli studii zaměřenou na souvislost mezi pozitivními emocemi a dlouhověkostí, a to na vzorku 180 řeholnic. Autoři analyzovali autobiografie, které řeholnice sepsaly na počátku své duchovní dráhy a které byly uchovány v církevních archivech; zjistili přitom významnou souvislost mezi dlouhověkostí a tím, do jaké míry tyto ženy již v raném věku vyjadřovaly pozitivní emoce.
Jenomže pozitivní psychologie má i svou temnou stránku.
Mysli pozitivně a dostaneš negativní výsledek
Výzkumnice Oettingenová naopak varuje před „kultem optimismu“. Oettingenová a Waddenová provedly studii, jejímž cílem bylo ověřit sílu pozitivního smýšlení u dvaceti pěti obézních žen zapojených do programu na hubnutí.
Před zahájením programu byly ženy dotázány, kolik kilogramů chtějí zhubnout a jak pravděpodobné podle nich je, že se jim to podaří. Součástí byly i vizuální představy o jejich budoucí ideální postavě. Po roce vyhodnocování se ukázalo, že ženy s vyšším očekáváním zhubly méně než ty, které svou budoucnost viděly v negativnějším světle.
Oettingenová dále položila 117 vysokoškolským studentům úvodního kurzu psychologie otázku, jakou známku by chtěli získat v průběžném testu – stalo se tak dva dny před samotnou zkouškou. Studenti měli rozpracovat hypotetické scénáře, například: „Test už máte za sebou a dnes je den, kdy se zveřejňují známky,“ a tak dále.
Některé příběhy byly laděny pozitivně, jiné spíše negativně. Studenti měli následně tyto scénáře hodnotit jako pozitivní nebo negativní. Výsledky ukázaly, že čím více studenti o svých známkách fantazírovali pozitivně, tím horšího výsledku v testu dosáhli a tím méně se podle vlastních slov učili.
Evoluční nastavení není na pozitivní přístup připraveno
Proč pozitivní myšlení jako nástroj pro budování lepšího života v mnoha směrech selhává? Upřímně pokud by bylo pravdou to, co tvrdí autoři populárních knih pozitivního myšlení, byl by náš svět úplně někde jinde než dnes. A to platí i o takzvané odborné pozitivní psychologii, která ve skutečnosti ideologicky vychází z esoterických hocus pokusů.
Pisatelka Ehrenreichová považuje pozitivní myšlení, které je v USA tak rozšířené, za masový blud. Tvrdí, že lidi vede k odtržení od vlastních emocí i od objektivních faktů – zejména těch, která se jim nelíbí. Uvádí, že realismus – sahající až k takzvanému defenzivnímu pesimismu – je předpokladem přežití nejen pro člověka, ale pro všechny živočišné druhy. Například píše: „Sledujte chvíli jakéhokoli divokého tvora a zaujme vás především jeho ostražitost“
Z tohoto hlediska by vlastně pozitivní smýšlení otupovalo lidské smysly a vedlo k letargii a neschopnosti reagovat na nové impulsy. Něco takového se kolem nás děje v přímém přenosu.
Lidé, kteří jsou až moc v pohodě a označují se jako „pohodáři“ často likvidují život ostatních v jejich okolí, kteří se místo nich musí starat o zajištění všech záležitostí o které se takoví pohodáři vůbec nezajímají. Takoví bezstarostní jedinci mají často ve svém okolí někoho, kdo trpí nějakou chronickou či nevyléčitelnou nemocí jako je rakovina.
Není divu, žádný člověk se starostem o svou budoucnost nemůže vyhnout, ať si ji maluje na růžovo sebevíc.
Zdroje:
Bandura, A. (1997): Self-efficacy: The exercise of control. New York: W.H. Freeman.
Baumgardner, S., Crothers, M. (2014): Positive Psychology. Essex: Pearson.
Ehrenreich, B. (2009): Bright-sided: how the relentless promotion of positive thinking has undermined America. New York: Metropolitan Books.
Hanegraaff, J. W. (1996): New Age Religion and Western Culture. New York: Brill.
Hefferon, K. – Boniwell, I. (2011): Positive Psychology: Theory, Research and applications. New York: Open University Press.
Oettingen, G. – Wadden, T.A. (1991): Expectation, Fantasy, and Weight loss: Is the Impact of Positive Thinking Always Positive? Cognitive Therapy and Research, 15, 2, 167–175.
Oettingen, G. (2014): Rethinking positive thinking: inside the new science of motivation. New York: Penguin.
Seligman, M. E. P. (1990): Learned optimism. New York: Pocket Books.
