Článek
Troufám si tvrdit, že jedni z těch, kteří brání vývoji a rozvoji celé společnosti, jsou ti lidé, kteří jsou ochotni a nechají se zmanipulovat k tomu, aby tvrdě dřeli. Na tom sice někdo vydělá a může si mnout ruce, jak se mu podařilo chytit takového užitečného pracujícího idiota, celé společnosti to ale velmi škodí. Nehledě na to, že to samotnému dříči ničí zdraví.
I když to tak na první pohled nevypadá a zdá se, že by bylo nejlepší, kdyby všichni lidé tvrdě makali, opak je pravdou. To je možná také ten důvod, proč právě lidé, kteří se zas tolik nenadřou, častěji vydělávají víc peněz než ti, kteří se mohou strhnout. Jsou totiž za to, že pracují tak akorát, společností odměňováni.
Udřít se v sociálních službách? Ale kdeže
Tak podívejme se třeba rovnou na sociální služby. Tam opravdu náročnou práci dělají lidé, kteří se starají o psychicky a fyzicky nemocné a nemohoucí lidi. Často slýchávám, že taková práce je nesmírně vyčerpávající, že je psychicky náročná a zároveň vyžaduje fyzickou sílu, pokud se pracuje například s osobami nepohyblivými.
A teď se na tuto věc podívejme z jiné strany. Společnost je zděšená z toho, že tím, jak roste robotizace a v poslední době i používání umělé inteligence, nebudou mít tisíce lidí co na práci. No a teď si ta jednoduchá fakta dejme dohromady. Pokud lidé v sociálních službách odmítnou dělat těžkou práci za malé peníze a v dlouhých směnách, bude se muset společnost rychle přeorganizovat. Že to nejde? Ale kdeže!
Máme tu přece tisíce lidí, kteří vlivem robotizace a moderních technologií nemají co na práci… A to podotýkám, že je za zachování stále stejného množství zdrojů a jídla menší množství práce a stejné množství lidí. A stejné množství lidí toho asi zas až o tolik moc víc nesní, že. Tudíž je nasnadě řešení, kdy si stejnou práci v sociálních službách může úplně klidně rozdělit větší množství lidí, a i za ni získávat více peněz, třeba z veřejných zdrojů.
Dětinská představa o kapitalismusmu nebo co to vlastně je?
Že se vám to zdá být příliš málo kapitalistické? A co vy jste vlastně zač, že trpíte takovou fixací na kapitalismus, dalo by se říct až kapitalistickou úchylkou? Dnes snad ještě existuje někdo, kdo má pocit, že tento ekonomický systém, který je pěchován dotacemi ze všech stran jako se šiškuje jídlem posvícenská husa, aby byla dost tučná, má něco společného s kapitalismem? Já ten pocit tedy nemám.
Zato vidím, že společnost těm, kteří jsou ochotni tvrdě makat, schválně přiškrcuje zdroje, jak se dá, aby o jejich tvrdou práci nepřišla. Je to ale krátkozraké a škodlivé pro samotnou společnost, má to sebedestruktivní rysy a v sobě pozůstatky starověkého otrokářského smyšlení, a přítrž by tomu měli udělat právě ti, kteří tak tvrdě makají.
Pracanti v těžkém průmyslu
Další takové příklady by byly asi u lidí, kteří pracují v těžkém průmyslu a těžbě. V takovém případě by například tito lidé měli odmítnout pracovat víc než pár hodin denně a nebo by se mělo také uvažovat o tom, že ty nejvíce problematické a škodlivé činnosti, které mají negativní vliv jak na lidi a prostředí, by bylo dobré v co největší míře nahradit něčím jiným. A nebo že by se také společnost holt vzdala části svého neodbytně požadovaného komfortu.
Že vám to připadá být příliš idealistické? Tak to jste asi nějací kancelářští sedílkové, kteří se nikdy pořádně nenadřeli, zato ostatním přejí rachotu pro vlastní komfort, a vůbec nemáte tušení, co taková tvrdá práce obnáší, viďte? To, že si ale vy nedokážete představit, jak jinak by se daly věci zorganizovat a zařídit neznamená, že to nejde.
Divili byste se, kolik lidí, kteří tak na první pohled nevypadají, nemá s fyzickou prací žádnou výraznou zkušenost. Nedávno jsem hovořila s jednou starší paní na vesnici, která měla velký dům, na všechno měla někoho, kdo by se o to staral, sama zalévala jen kytičky a vařila. Svěřila se mi, že ještě jako mladá učitelka měla traumatickou zkušenost z toho, že šla na pár dní na brigádu na pole na brambory. Dost mě to překvapilo, sama totiž s fyzickou prací a fyzičkou problém nemám. Práce na poli ani na vinici mě neminula, a aspoň mám jasnou představu o tom, co to je makat od rána do večera rukama.
Změna musí přijít od těch, kteří tvrdě pracují
Lidé, kteří se tvrdě nenadřou, zpravidla příliš netrpí soucitem s těmi, kteří se tvrdě nadřou, a proto znovu říkám, že změna musí přijít od těch, kteří tvrdě dřou, a tito lidé by měli začít takovou práci odmítat a měli by si začít neodbytně stěžovat s tím, že není důvod, aby v této rozmazlené společnosti někdo dřel jako vůl a ostatní jen seděli a měli z toho výhody. Podívejte se na Francii, tam si to „žluté vesty“ nenechaly líbit.
A totéž je to s prací psychickou, ta je mnohdy náročnější než ta fyzická. Nedejte si líbit řeči těch, kteří sami neumí používat produktivně a kreativně svůj mozek a nadávají vám do nemakačenků jen proto, že nevidí, jak u vaší duševní práce pohybujete rukama.
Totéž platí i u odborníků. Třeba lékaři, někteří dřou jako koně, a čím víc budou jedni dřít, tím míň lidí bude chtít dělat lékaře. Dřív to mělo prestiž a lidé se na tyto pozice rádi hlásili, po covidu se ale celá veřejnost předvedla, jak je nesnesitelně nevděčná a lékaře jejich práce přestala bavit a už se zase tolik dřít nechtějí. Z nich si vezměte příklad. Společnost má motivovat dost schopných lidí k tomu, aby za rozumných podmínek chtěli odvádět kvalitní práci. A to se neděje.
Tvrdá práce jedněch nesvědčí ani těm druhým, kteří z ní tyjí
Buďme praktičtí. Když tu budou jedni dřít jako koně a druzí se válet, budou jedni udření, nemocní a ukřivdění, a druzí budou znudění, přežraní a v depresi. To je o onom rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými. Troufám si tvrdit, že ho mají na svědomí lidé, kteří jsou ochotni tvrdě dřít na ostatní.
Proč to děláte? Bohatství je tady na světě dost, tak si na něj dělejte nároky a nedělejte nikomu užitečné voly. Potom alespoň dojde k tomu, že neužiteční volové se nebudou moci tolik vytahovat a válet na cizí účet.
Teď jsem slyšela o novém politickém uskupení, a ty tváře, které se tam fotily, podle mě přesně spadaly do skupinky těch, kteří se živili planými řečmi a měli v životě jen laláč. Co takhle kdyby se na politické scéně objevili ti, kteří opravdu tvrdě pracovali? Aby si alespoň trochu odpočinuli…
