Emoční validace

Validace znamená uznání, potvrzení. U emoční validace jde o uznání hodnoty člověka a potvrzení jeho prožívání a aktuálních emocí.

Klinická psycholožka Kristalyn Salters-Pedneault říká, že jedním z klíčů, jak se učit ověřit emoce ostatních, je uvědomit si, že potvrzení emocí neznamená, že souhlasíte s druhým člověkem nebo že si myslíte, že jeho emoční reakce je oprávněná. Spíše mu tím sdělujete, že rozumíte tomu, co cítí, aniž byste se ho snažili zahanbit nebo jeho pocity vyvrátit.

Emoční validace je celkové potvrzení toho, co druhý člověk prožívá, co cítí, co potřebuje a jak vidí situaci. Jedná se o uznání přirozenosti člověka, jeho emocí, názorů a prožitků. Validace je souhlas s tím, jak to druhý člověk má, ale není to ztotožnění se s tím, jak to má.

Toto je velmi důležité v osobních vztazích. Validací totiž nechcete změnit druhé lidi, ale dát jim souhlas s tím, kdo jsou. Druzí se tak cítí přijímáni a pochopeni. A o to více je pak zajímá, jak věci vidíte či cítíte vy.

Typologie vám k validaci pomůže tím, že vám umožní dobře poznat váš typ osobnosti a také typ druhého člověka. Dozvíte se, kterými mentálními jazyky reagujete vy a kterými reagují druzí. Mentální jazyky jsou filtry v naší mysli, kterými vidíme svět a pomocí nichž komunikujeme.

A když poznáte, skrze jaké filtry a jakou optikou se druhý člověk dívá na svět, tak víte, jaké má zvyky v chování a přirozené reakce. Zjistíte:

A toto všechno budete znát i u svého vlastního typu osobnosti. Budete moci porovnat, v čem jste nastaveni typologicky jinak a v čem podobně jako druzí.

Když takto podrobně znáte typ osobnosti sebe a druhého člověka, pak dokážete lépe pochopit a přijmout odlišnosti mezi ním a vámi. Víte, jak je druhý člověk v základu nastavený, jakým hlediskem se dívá na situaci, jak se dívá na druhé lidi a jejich chování, jak se dívá sám na sebe a jak sám sebe hodnotí.

Když se naučíte konkrétně typologicky pojmenovat tyto jevy, pak dokážete pochopit rozdíly mezi vámi a druhými lidmi a těchto rozdílů se nebát.

Jakmile se přestanete bát odlišností, přestanete mít potřebu druhým vyvracet jejich hledisko a nebudete se bát uznat jejich stanoviska, emoce a pocity, protože vám typologie dá jistotu a víru v sebe sama a získáte vnitřní integritu.

Rozdílné chování druhých lidí již nebude ohrožovat vaši podstatu a bude pro vás jednodušší druhé validovat.

Představte si dva lidi, jeden z nich je pořádkumilovný a druhý bordelář. Jak takové lidi budete validovat pomocí typologie?

Tohle je validace toho, jaké mají typy osobnosti základní nastavení (vnitřní default), a díky jednotlivým jazykům bude pro vás snazší pojmenovat charakteristické chování pro ten typ osobnosti, u kterého převládá daný jazyk.

Má-li někdo vyšší procento jazyka Vizionáře (chaos, rozlítanost, iracionalita), pak zákonitě bude větší chaotik než člověk s převahou jazyka Přemýšlivce (systematičnost, pravidla, pořádek), pro kterého je přirozenější dodržovat pořádek a dávat věci na své místo.

Validací se neztotožňujete s tím, že druzí něco nějak mají. Souhlasíte pouze s tím, že říkáte: „Ano, toto je pro tebe přirozený chování, takhle to máš, děláš, cítíš, potřebuješ.“ Ale osobně se s tím vůbec ztotožňovat nemusíte, protože díky typologii znáte sami sebe a nebojíte se, že se „nakazíte“, když souhlasíte s někým diametrálně odlišným.

Kdybyste ale měli pocit, že validací (souhlasem) se ztotožňujete s druhými, tak pak se automaticky začnete bránit, útočit a vymezovat, tzv. dojde k jevu, který nazývám slovem antivalidace, jednoduše opak validace.

Jak to zní? Zní to jako popření jeho přirozenosti:

Tímto zcela obcházíte validaci, protože se bojíte, že se budete ztotožňovat s druhým. Pak jdete rovnou do ofenzivy a vymezení se útokem proti tomu, jak to ten druhý má. Děláte to v obavě, že byste museli přijímat odlišnost, ve které vám není dobře. Nebo že by si někdo mohl myslet, že takové chování schvalujete.

Většina z vás byla v tomto duchu vychovávána a přejali jste toto chování za své. Teď to ale můžete změnit tím, že se naučíte validaci.

Typologie Mentální jazyky vám k tomu dává velkou výhodu v tom, že chování sebe i druhých lidí můžete pojmenovat velmi detailně pomocí popisu jednotlivých osmi mentálních jazyků.

Mentální jazyky mají svůj původ u samotného C. G. Junga a jeho studií.

Jazyky patří do čtyř skupin: tělo, intuice, srdce, rozum a dělí se na extrovertní a introvertní. Mentální jazyky se jmenují: Bojovník, Požitkář, Vizionář, Filozof, Herec, Psycholog, Pracant a Přemýšlivec.

Každý mentální jazyk má mnoho charakteristických vlastností, pozitivních a negativních, a když tyto charakteristické vlastnosti znáte, můžete snadněji popsat děj, aniž byste druhého obviňovali.

❌ Co se furt na všechno vyptáváš? To je jak u výslechu, pořád musím všechno odůvodňovat.

✅ Tvůj Pracant potřebuje získat informace, abys mohl adekvátně zareagovat.

❌ Nebuď takový vazoun, ty pořád musíš něco tlačit na sílu. Sedni si a seď!

✅ Tvůj Bojovník potřebuje být v pohybu, dynamika tě nabíjí.

❌ Nebuď tak přecitlivělý, však se nic nestalo, nemusíš si to tak brát.

✅ Tvůj Psycholog je citlivý, zranitelný a vztahuje si věci dovnitř sebe.

❌ To zase musíš dovolenou plánovat půl roku dopředu? Nech to plynout…

✅ Tvůj Přemýšlivec potřebuje přesný plán a předem rezervovanou jízdenku.

❌ Ty jsi drbna století! Neudržíš tajemství? Tobě se tak budu ještě s něčím svěřovat!

✅ Tvůj Herec mluví rád o lidech a nadšeně říká novinky všem kamarádům.

❌ Proboha na bereš ty kraviny, ty se snad někam stěhuješ? Na co tolik jídla? Jsi rozmazlená!

✅ Tvůj Požitkář má rád komfort a potřebuje si vzít svačinku a 4 polštářky navíc.“

❌ Zase jdeš pozdě! Ty se neumíš podívat na hodinky? Kolem páté neznamená v půl šesté!

✅ Tvůj Filozof nemá rád přesný čas a potřebuje si přijít podle vnitřního načasování.

❌ Ty pořád začínáš nové věci a nemáš nic hotové! Nejprve si dokonči to staré a pak teprve dělej další věci, ne?

✅ Tvůj Vizionář potřebuje začínat nové věci a často měnit plány a směr.

Validaci můžete použít i sami pro sebe.

Představte si, že na vás zaútočí váš kamarád Honza a řekne vám, že jste moc ukecaný. Pokud nemáte jistotu v sobě sama, začnete o sobě pochybovat, uzavřete se do sebe a řeknete si, že už s Honzou nebudete mluvit tak otevřeně.

Pokud se nenecháte kritizovat, ale neumíte se validovat, pak pravděpodobně zaútočíte nazpět buď přímo: „Sám jsi nudný a nevíš, co říct zábavného,“ anebo zaútočíte nazpět později o samotě, třeba jen pouhou myšlenkou na Honzu, jaký je blbec a suchar.

Když ale validujete sami sebe, budete se cítit dobře, protože si dáte porozumění a zastání, a nebudete muset útočit na druhé nebo se jim vyhýbat.

Validace sebe sama zní:

„Jsem typ, který rád mluví. Umím mluvit rychle, často a hodně. Vím, že na jiné typy to může být někdy moc, ale pro jiné typy je to naopak zábavné. Pro mě to je to zcela normální a přirozený projev. Můžu to korigovat, ale nemůžu to zcela potlačit.“

Tohle je validace sebe sama. A můžete si ji dát o samotě, v myšlenkách nebo nahlas před druhým člověkem.

Můžete to použít také v situaci, kdy zmiňujete rozdíly mezi vámi a druhým:

Já to mám takto (pojmenujete hledisko své) a ty takto (pojmenujete hledisko druhého).

Teď si znovu uvedeme příklad kritiky jazyka Vizionáře a jeho začínání nových věcí:

❌„Proboha ty furt začínáš nové věci a nemáš nic hotové! To není normální. Nejprve si dokonči to staré a pak teprve dělej další věci, ne?“

Druhý člověk bude po takové reakci cítit z vašich slov kritiku, odsouzení a pocit, že je špatný. Bude se bránit, obhajovat a na svém chování nic nezmění.

Místo toho použijte validaci sebe i druhého:

✅ „Tvůj Vizionář potřebuje začínat nové věci a to ti pomůže dokončit i ty staré, protože se nadchneš pro novou věc a v tom nadšení doděláš i tu starou, třeba ji nějak inovuješ. Můj Pracant zase potřebuje nejdříve dokončit to staré, jinak by nemohl začít nic nového.“

Díky této dvojí validaci sebe i druhého vyjádříte sebejistotu, která nemá potřebu napadat a urážet druhé lidi. Druhý člověk pak dokáže snáze změnit nevyhovující chování, případně se nad ním aspoň zamyslet, protože se cítí viděn a přijímán a nemusí kopat kolem sebe, aby se obhájil.

Typologie vám dává vhled do typu osobnosti člověka a jeho projevy chování pak můžete pojmenovat jasnými slovy bez obvinění, urážení a odporu.

Validace není ztotožnění.

Lidé si často pletou, že souhlas znamená, mám to stejně jako ty. A přitom to není podstata validace. Nesnažíme se druhé přesvědčit, že by něco měli mít jinak, že oni to mají nastavený blbě a my správně. Validace je o souhlasu, nikoliv o ztotožnění.

✅ „Ano, bolí tě to.“ Co tímhle druhému říkáte? Že má právo cítit bolest, že nikdo jeho bolest nepopírá, i když ostatní tutéž bolest necítí.

✅ „Ano, vadí ti metalová hudba.“ Říkáte tím, že uznáváte jeho hledisko, i když vy sami jste vášnivý fanoušek metalu.

Typologie vám pomůže velmi prakticky, jelikož vás naučí charakteristiky jednotlivých mentálních jazyků. V praxi pak poznáte toto chování u druhých a díky typologii snáze dojdete k pochopení a přijetí sebe a druhých lidí.