Článek
Na Wall Street existuje staré, ale často přehlížené pravidlo: kupovat to, co všichni obdivují, může být cestou k podprůměrné výkonnosti. Popularita je totiž dvousečná zbraň. Když se společnost dostane na vrchol žebříčků nejrespektovanějších firem, obvykle už to znamená, že investoři započítali většinu pozitivních očekávání do ceny akcie.
Nedávné žebříčky „World’s Most Admired Companies“ tento paradox znovu připomněly. Společnosti, které se umístily mezi nejvíce obdivovanými, v průměru zaostaly za indexem S&P 500. Naopak firmy s nejhorší reputací – měřeno například průzkumy veřejného mínění u značek s vysokou viditelností – trh výrazně překonaly.
Tento jev není náhodný. Studie publikovaná v Journal of Corporate Finance, která analyzovala data z let 1992 až 2012, dospěla k závěru, že zlepšení pozice v žebříčku nejvíce obdivovaných společností bylo v průměru spojeno s nižší budoucí výkonností akcií. Jinými slovy, dobrá zpráva o reputaci často znamenala horší investiční výsledek.
Proč tomu tak je? Odpověď se skrývá v očekáváních. Vysoce hodnocené společnosti mají tendenci obchodovat za vyšší násobky zisku a tržeb. Investoři předpokládají pokračující excelenci, stabilní růst a bezchybnou exekuci. Jakmile se objeví sebemenší zklamání, cena akcie reaguje citlivěji než u firem, od nichž se příliš nečeká.
Kontrastem jsou „neoblíbené“ společnosti. Ty často nesou stigma slabé reputace, regulatorních problémů či dočasného poklesu ziskovosti. Očekávání jsou nízko, valuace stlačené. Stačí malé pozitivní překvapení a akcie může prudce růst.
Další zajímavý pohled nabízí studie o fenoménu „superstar CEO“. Výzkum ukázal, že akcie firem vedených generálními řediteli, kteří získali status mediálních hvězd, v průměru klesly o 60 % během tří let po dosažení tohoto statusu. Zatímco jejich kompenzace rostla, přibývaly mediální vystoupení a členství v představenstvech jiných společností, samotná výkonnost akcií utrpěla.
To naznačuje, že popularita může odvádět pozornost od každodenní operativy. Warren Buffett kdysi poznamenal, že nejlepší generální ředitelé milují řízení svých společností a netráví čas na konferencích či golfových hřištích. Jeho pohled zapadá do širšího obrazu: přílišná sláva může být pro akcionáře varováním.
A přesto existuje výjimka, která tento vzorec narušuje. Apple je již 19 let na vrcholu žebříčku nejvíce obdivovaných firem a za tuto dobu výrazně překonala širší americký trh. Jak je to možné?
Apple dokázal kombinovat silnou značku s disciplinovaným řízením kapitálu, inovací a efektivní monetizací svého ekosystému. Jeho reputace nebyla jen marketingovou nálepkou, ale odrazem skutečné schopnosti generovat volný cash flow a vracet kapitál akcionářům. Navíc firma dokázala opakovaně vstupovat do nových segmentů – od nositelné elektroniky po služby – a rozšiřovat marže.
To však neznamená, že každý „oblíbený“ titul se stane druhým Applem. Právě naopak. Historie ukazuje, že většina společností na vrcholu reputačních žebříčků čelí zpomalujícímu růstu a tlaku na marže, protože očekávání jsou nastavena extrémně vysoko.
Pro investory z toho plyne důležité ponaučení. Popularita by neměla být hlavním investičním kritériem. Místo toho je vhodné sledovat rozdíl mezi očekáváním trhu a realistickým výhledem firmy. Pokud je reputace vysoká, ale fundamenty stagnují, může být riziko podvýkonnosti značné. Naopak firmy, které jsou aktuálně mimo zájem médií či dokonce pod tlakem, mohou skrývat zajímavý potenciál.
To neznamená, že je třeba vyhledávat pouze problémové společnosti. Jde spíše o to, chápat dynamiku očekávání. Trh odměňuje překvapení, nikoli dokonalost, která je již započítána v ceně.
Otázka pro každého investora tedy zní: držíte ve svém portfoliu akcie proto, že jsou obdivované, nebo proto, že nabízejí atraktivní poměr rizika a výnosu?
