Článek
Vždycky jsem toužila mít hodně zvířat. Když jsem bydlela ve městě, měla jsem šneka a kočku a pár rybiček. Po přestěhování na venkov jsem se ale mohla pořádně rozjet ve velkém. Ke kočičce přibyli kocouři, králík, morče, pes a hlavně miniprase. Je to velmi výrazný člen naší domácnosti a je s ním práce, ale i zábava. Pokud uvažujete o takovém mazlíčkovi, upozorňuji, že občas vám něco zničí, občas vám třeba i uteče a někdy vás i pobaví. Nám naše prasátko uteklo už vícekrát. Prostě a jednoduše si nás sameček göttingenského prasátka vytvořil sám díru v plotě. Pak si také vytvořil další díru v plotě. A další a další… ano, naše chyba, plot by měl být evidentně alespoň z betonu, leč není. No a naše dveře na léto se sítí proti hmyzu také nejsou z betonu. Bohužel. I tam si vytvořil díru, aby se mohl dostat domů. Dřevo vyrovnané u domu rovnám znovu každý den a občas rozbije to, co neopatrně zapomenu na dvoře. Například přepravku na kočky, kterou jsem tam odložila po cestě od veterinárního lékaře. Tak už mám novou. Opět moje chyba, nějak jsem doufala, že to tam chvíli zvládne. Nezvládla. Co mě ovšem pobavilo je příhoda, která se týká dětského domečku.
Dětský domeček, který je dnes už jako naše pergola, byl postaven důmyslně. Celý ze dřeva a s tajným vstupem. Tajným proto, že to bylo přání mého potomka. Jednalo se o prkno, které se muselo zvednout nohou a teprve poté se spustil mechanismus, který umožnil zmáčknout kliku. Byla to naše atrakce pro návštěvy a s radostí jsme zkoušeli, zda se podaří malým i velkým dostat se do domečku tím, že najdou tajné otevírání. Někdy se zadařilo, někdy ne. Každopádně domeček brzy přestal být pro mého syna zábava a přestal se používat. Sloužil tedy přes zimu jako odkladiště věcí a skladiště jídla pro naše prasátko. Netrvalo to samozřejmě dlouho a zjistila jsem, že kukuřice povážlivě mizí, a navíc jsou otevřené dveře, které nikdo neotevíral… Naivně jsem si myslela, že vítr otevřel dveře (ledaže by na to ten vítr šlápl nohou). Podruhé jsem pořád ještě věřila, že to byl vítr. Potřetí už jsem viděla, jak si náš pašík dveře otevřel rypáčkem… zavřela jsem je a hned byly znovu otevřené… no což, tajné otevírání asi nebylo zase tak tajné, aby na to nepřišlo i prase. Poučení z toho plyne takové, že už nikdy nebudu podceňovat prasata. Co my víme, co se jim v tom jejich mozečku vše odehrává? Asi mu půjdu koupit nějaký hlavolam a uvidíme:-)
