Článek
Člověk tvrdě pracoval čtyřicet let, vychoval děti, postavil dům, prošel socialismem, změnou režimu, privatizací, několika krizemi a snaží se dál žít svůj život. A najednou přijde někdo o dvě generace mladší a začne mu vyčítat, že volí Andreje Babiše jen proto, že je starý, nerozumí internetu a naletěl dezinformacím.
V tuto chvíli člověk přestane poslouchat. Ne proto, že by byl hloupý. Ale protože od svého oponenta slyší: „Vaše životní zkušenost nemá žádnou cenu. Nerozumíte světu, ve kterém žijete.“
To nejdůležitější je, že Andrej Babiš nabízí přesný opak.
Neříká důchodci, že se musí něco nového naučit. Říká mu naopak, že všechno podstatné už dávno ví. Že jeho pochybnosti byly oprávněné, obavy správné a nedůvěra zasloužená. Jestliže něčemu nerozumí, není chyba v něm.
Babiš starším lidem neprodává jednoduché odpovědi. Prodává jim něco mnohem důležitějšího. Příjemné přesvědčení: že odpovědi dávno znali, že se celý život nemýlili a že jediným politikem, který jejich moudrost dokázal ocenit, je právě on. V několika bodech si ukážeme, kde jeho protivníci a část veřejného prostoru dělají chybu.
Z člověka se stala položka
Průšvihem je, že ve veřejné debatě se o seniorech často nemluví jako o lidech, ale jako o výdaji. Kolik stojí důchody, kolik pracujících připadá na jednoho penzistu, kdy se systém zhroutí a jak to mladší generace bude splácet.
Jasně, to jsou legitimní otázky. Stárnutí obyvatelstva je skutečný problém a peníze se nedají vykouzlit. Bohužel způsob, jakým o něm hovoříme, vytváří vedlejší sdělení: Na tom, že jste celý život pracovali, už nezáleží. Nyní představujete především zátěž.
Někdy se k tomu přidá ještě namyšlená blahosklonnost. Senioři nevědí, jak fungují sociální sítě. Nerozeznají podvodný e-mail. Nechápou dnešní svět. Volí špatně a mladým kazí budoucnost.
Babišovo sdělení je opačné: Vy nejste problém. Vy jste naši důchodci. Vy jste tuto zemi vybudovali. Zasloužíte si úctu a já se o vás postarám.
Je snadné se tomu vysmát jako lacinému populismu. Jenže i laciný populismus často odpovídá na skutečnou lidskou potřebu. Člověk nechce být pouze příjemcem důchodu. Chce mít pocit, že je stále důležitý, že jeho život měl smysl a že zkušenosti, které desítky let sbíral, neztratily hodnotu jen proto, že neumí připojit nový televizor k Wi-Fi.
Důležité nejsou peníze, ale jejich význam
Zvyšování důchodů má dvě roviny. Pro někoho je důchod to, co dostane podle zákona, inflace a státního rozpočtu. Babiš důchod umí proměnit v osobní zprávu: Vidím vás. Vážím si vás. Dal jsem vám to, protože si to zasloužíte.
Za Fialovy vlády vzrostl průměrný starobní důchod nominálně o podstatně větší částku než během předchozí Babišovy vlády, především kvůli vysoké inflaci a zákonným valorizacím. Politický dojem byl přesto opačný. Fialova vláda složitě vysvětlovala, proč musí mimořádné zvýšení důchodů omezit. Babiš si naproti tomu vystačil s heslem „okradli vás“, které neslo jednoduché sdělení: vláda vám vzala něco, co vám právem patřilo.
Nejde přitom jen o důchody. Jezdí mezi lidi, fotografuje se s nimi, nechává se objímat, natáčí pravidelná nedělní videa a mluví jazykem, který po přepsání do textu často nedává smysl. Přeskakuje mezi světovou politikou, cenou másla, osobními křivdami a tím, co právě viděl cestou autem. Pro politologa může být takový projev chaotický. Pro jeho publikum je důležité něco jiného: on mluví přímo k nim a nepotřebují překladatele.
Zároveň je v očích voličů ANO pohádkově bohatým člověkem, který by zbytek života mohl trávit nicneděláním u moře. Právě spojení obou poloh vytváří mimořádně silný obraz. Babiš je nedostupný miliardář, ale současně přijede na náměstí, podá vám ruku a vyslechne si, kolik stojí léky.
Výsledek? Babiš je spasitel, na kterého si lze sáhnout.
Běžnou práci politika změnil v osobní dar. Premiér nepřijel za občany proto, že je jejich placeným zástupcem. V jejich očích si na ně udělal čas opravdu mocný člověk. Obecně platí, že čím výše nad vámi stojí, tím cennější se vám zdá jeho pozornost.
Inteligence vás neochrání
Představa hloupého a nevzdělaného Babišova voliče je pohodlná, protože jeho odpůrcům dovoluje cítit se nadřazeně. Jenže mezi jeho voliči jsou také vysokoškolsky vzdělaní lidé, bývalí učitelé, technici, lékaři nebo vedoucí pracovníci. Lidé, kteří dokážou velmi přesně uvažovat a celý život řešili složité problémy.
Je známo, že inteligence sama o sobě nezaručuje, že člověk po získání nové informace změní názor. Může mu naopak pomoci nalézt přesvědčivější důvody, proč si původní názor ponechat.
Pro voliče Babiše i jeho odpůrce platí, že ve volbách si nevybíráme jen správce státního rozpočtu. Vyjadřujeme tím také, kdo jsme, komu důvěřujeme a ke které části společnosti patříme. Přiznat omyl potom neznamená pouze změnit názor na jednoho politika. Musíte připustit, že jsme se nechali oklamat člověkem, kterému jsme několik let věřili. Obecně je známý fakt, že čím déle jdete špatnou cestou, tak tím je pro vás těžší si to přiznat.
A právě zde Babiš nabízí svým voličům ochranu sebeúcty.
Když někdo upozorní na jeho střet zájmů, lež nebo nesplněný slib, volič nemusí znovu posuzovat samotný problém. Může přijmout Babišovo vysvětlení, že jde o další útok zkorumpovaných stran, médií nebo lidí, kteří se ho chtějí zbavit.
Kritik říká: Podívejte se, znovu vás oklamal.
Babiš odpovídá: Útočí na mě právě proto, že bojuji za vás.
Čím hruběji odpůrci napadají jeho voliče, tím přesvědčivěji druhá věta zní. Novou informaci přitom volič nemusí ignorovat. Stačí ji vyložit tak, aby zapadla do jeho dosavadního obrazu: kauza se změní v útok a důkaz v další obvinění člověka, který za něj bojuje.
Jeho protivníci mu pomáhají
Velká část protibabišovské politiky je založena na předpokladu, že lidem chybí správné informace. Stačí přece dodat další kauzu, graf, audit nebo důkaz a oni konečně prohlédnou. Jasně, fakta jsou nezbytná. Bez nich nelze kontrolovat žádného politika. Sama však nemusí změnit rozhodnutí člověka, pro kterého je volba součástí vlastní identity.
Některá vysvětlení navíc nesou více či méně skrytý vzkaz: My jsme chytřejší, vzdělanější a lépe informovaní. Vy jste se nechali napálit. Přiznejte to a přidejte se k nám.
To ale není nabídka ke změně názoru. To je požadavek na kapitulaci.
Babiš po svých voličích nic tak bolestivého nechce. Nabízí cestu, jak každý další útok proměnit v důkaz, že měli od začátku pravdu. Nemusí proto složitě vysvětlovat. Často mu stačí obvinit protivníka a ukázat na viníka. Jestliže jej kritizují novináři, neziskové organizace, umělci, studenti a liberální politici, pro jeho voliče je to potvrzení, že má pravdu. On bojuje proti stejným lidem, kteří se povyšují i nad ně.
Jeho odpůrci mu tak někdy bezděčně dodávají to nejcennější: nové důkazy, že Babiš je jediný člověk, který se svých voličů zastane.
Nejde přitom jen o Babišův osobní instinkt. ANO od svého vzniku využívá profesionální politický marketing a průzkumy, které pomáhají určit, jaká témata a formulace na jednotlivé skupiny voličů působí. Jeho komunikace proto může působit bezprostředně, zároveň je však dlouhodobě budovaným politickým produktem.
Úcta není souhlas
Z toho neplyne, že bychom měli starším lidem jejich politické názory automaticky schvalovat. Úcta neznamená souhlas a životní zkušenost nezaručuje neomylnost. Člověk může přežít několik režimů a přesto se mýlit v ceně elektřiny nebo v charakteru politika.
Stejně tak ale neplatí, že mladší, případně vzdělanější člověk vidí svět automaticky přesněji. Každá generace má své zkušenosti, ale také svá slepá místa. Staří lidé nejsou jediní, kdo podléhá manipulaci. Pouze na ně fungují jiné příběhy a triky než na jejich děti a vnuky.
Babišova výhoda spočívá v tom, že nejdříve svým voličům vrátí důstojnost a potom jim nabídne vlastní výklad světa. Jeho odpůrci často postupují obráceně: nejdříve vám vysvětlí, v čem se mýlíte, a respekt slibují až poté, co svůj omyl uznáte.
Proto jejich argumenty tak často selhávají. Protože Babišovi soupeři jeho voličům místo úcty nabízejí pokoření. Je podstatně jednodušší dát přednost politikovi, který vás hladí po srsti a říká, že jste moudří a že si vás váží, než zvolit někoho, od koho slyšíte, že jste hloupí a naivní.
Babišův volič totiž nevolí pouze Andreje Babiše. Volí příběh o sobě samém – o člověku, který se nenechal opít chytrými řečmi, prohlédl zkorumpované strany a navzdory všem posměškům poznal, kdo skutečně stojí na jeho straně.
Chceme-li Babišovu přitažlivost pochopit, nestačí počítat peníze rozdané důchodcům. Musíme si všimnout něčeho, co v rozpočtu a peněžence není.
Andrej Babiš svým voličům nedává pouze peníze. Dává jim pocit, že jsou stále důležití.
A jeho odpůrci mu pomáhají pokaždé, když jim tvrdí opak.
Poznámka autora: Tohle není univerzální vysvětlení každého seniora ani jediný důvod, proč lidé volí ANO. Do jejich rozhodování vstupuje životní situace, program, osobní zkušenost i nedůvěra k ostatním stranám. Tento text se soustředí na jeden často přehlížený mechanismus: potřebu uznání.
