Článek
Existuje spolehlivý způsob, jak poznat, že premiér přestal svému ministrovi věřit. Neodvolá ho. Místo toho mu nad hlavu namontuje zmocněnce, pracovní skupinu nebo si jeho agendu vezme na starost osobně. Přesně tohle se v květnu 2026 děje na obraně i na kultuře. A u místního rozvoje to drhne tak viditelně, že ani montáž paralelního řízení nestačí, tam se problémy valí přímo na ministryni. Tři resorty, tři jména, tři různé příběhy. Ale jeden společný jmenovatel: Andrej Babiš, který navenek kabinet hájí, zatímco uvnitř ho už přestavuje za pochodu.
Trojice, která se skloňuje v kuloárech
Podle zákulisních informací politických reportérů se v koalici ANO–SPD–Motoristé opakuje jeden elegantní scénář: každá strana obětuje svůj nejslabší článek, koalice přežije a veřejnost dostane signál, že vláda umí sebereflexi. Jména? Zuzana Mrázová za ANO na místním rozvoji, Jaromír Zůna za SPD na obraně a Oto Klempíř za Motoristy na kultuře.
Není to podepsaný koaliční plán. Není to dohodnutý termín na Hradě. Ale je to víc než fáma u kávovaru, protože u každého z té trojice existuje konkrétní, ověřitelný důvod, proč se jeho židle houpe.
Mrázová čelí investigaci Seznam Zpráv o černých stavbách na vlastním pozemku, a to v době, kdy její resort prosazuje novelu stavebního zákona. Ironie tak hustá, že by se dala krájet. Zůna má do konce května dodat klíčovou koncepci rozvoje armády, a premiér mu mezitím 11. května posadil na ministerstvo zmocněnce pro NATO. A Klempíř? Ten se stal ministrem kultury, jehož resort odmítá zveřejnit program a knihu jízd, jehož mediální novela je technicky nedotažená a jehož hlavní agendu, financování veřejnoprávních médií, si vzal na starost osobně Babiš.
Když premiér obchází vlastní ministry
Tady se zastavme, protože tohle je jádro věci. Rekonstrukce vlády se v Česku tradičně chápe jako jednorázový akt: premiér jede na Hrad, podá návrh, prezident jmenuje nové tváře, fotka na schodech. Jenže to, co sledujeme od dubna 2026, je něco jiného. Je to plíživá rekonstrukce, která probíhá bez jediného podpisu.
22. dubna se Babiš sešel s generálním ředitelem České televize a oznámil vznik pracovní skupiny k financování veřejnoprávních médií. O dva dny později osobně komentoval technické parametry mediální novely. Klempíř u toho stál jako divák vlastní agendy. A 11. května vláda vytvořila zcela novou funkci, zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO, a obsadila ji Jakubem Landovským, bývalým velvyslancem. Funkce vznikla při Ministerstvu obrany, tedy formálně pod Zůnou. Fakticky ale Zůnovi uřízla nejviditelnější kus portfolia těsně před červencovým summitem NATO.
Landovský sám výklad o přípravě na výměnu odmítá. Budiž. Ale pokud premiér potřebuje ministrovi obrany přidělovat koordinátora na jeho vlastní agendu, je to jako když šéfkuchař pošle do kuchyně externího konzultanta na vaření, formálně to není výpověď, prakticky je to přesně ono.
Čísla, která tlačí ke změně
Kontext, ve kterém se tohle všechno odehrává, je pro vládu nepříjemný. CVVM na přelomu března a dubna 2026 naměřilo kabinetu 25 % důvěry proti 46 % nedůvěry. 4. února vláda ustála hlasování o nedůvěře ve Sněmovně, ale to je tak všechno, čím se může chlubit. Přežít hlasování o nedůvěře není totéž co mít důvěru.
A pak je tu kalendář. 9. a 10. října se konají komunální i senátní volby. Léto 2026 bude předvolební. Každý problémový ministr, který v kabinetu zůstane, se stane municí pro opozici. Každá kauza, která teď vypadá jako vnitrostranická záležitost, bude v září tématem na náměstích a v debatách.
Právě proto je okno pro rekonstrukci tak úzké a tak naléhavé: konec května až léto. Dřív to nejde, protože Zůnova koncepce armády musí být hotová. Později to bude pozdě, protože volební kampaň už poběží naplno.
Stavební reforma jako tichý rukojmí
O Mrázové se mluví hlavně kvůli černým stavbám a bytové aféře z Bíliny. Opozice žádá rezignaci, ministryně tvrdí, že předpisy neporušila, Babiš ji zatím kryje. Ale pod tou mediální vrstvou leží něco závažnějšího: její resort řídí stavební reformu, která počítá se vznikem Úřadu rozvoje území v roce 2027 a plným režimem nové struktury v roce 2028. Nejde o kosmetickou novelu, jde o institucionální přestavbu státu.
Případná výměna na MMR v létě 2026 by tedy nezasáhla jen mediální obraz resortu. Zasáhla by přípravnou fázi reformy, na které závisí tisíce stavebních řízení po celé zemi. Nový ministr by musel naskočit do rozjetého vlaku a okamžitě se zorientovat v legislativě, kterou nepsal. To není nemožné, ale je to riziko, které Babiš musí zvážit, a možná právě proto Mrázovou zatím drží, i když ji kauzy politicky oslabují víc každým týdnem.
Rekonstrukce, která už začala
Nejpřesnější je říct tohle: formální rekonstrukce vlády zatím nenastala. Ale neformální ano. Premiér, který svým ministrům bere klíčové agendy z rukou, zakládá paralelní struktury a osobně jedná s institucemi, které spadají pod cizí resort, ten už rekonstruuje. Jen to tak nenazývá.
Otázka není, jestli se něco změní. Otázka je, jestli Babiš zvolí čistý řez, tři nová jména, jasný signál, restart před volbami, nebo jestli bude pokračovat v současném režimu tichého obcházení. První varianta je politicky riskantnější, ale srozumitelnější. Druhá je pohodlnější, ale žere důvěru zevnitř.
Pětadvacet procent důvěry není číslo, se kterým se dá pohodlně vládnout. Je to číslo, se kterým se dá přežívat. A rozdíl mezi vládnutím a přežíváním je přesně ten rozdíl, který rekonstrukce buď vyřeší, nebo prohloubí.
