Článek
Zvoní budík, vy se doplazíte do kuchyně, do žíly si pustíte kofein, možná do sebe hodíte nějaký ten jogurt nebo müsli, a pak – v dobré víře a vedení pocitem odpovědnosti – zamíříte do koupelny. Vydrhnete si zuby, abyste měli svěží dech a čistý úsměv. Cítíte se skvěle. Máte pocit, že jste pro své tělo udělali to nejlepší.
Chyba. Děláte tu nejhorší možnou věc, kterou můžete své sklovině udělat. Je to jeden z těch mýtů, které v nás přežívají už desetiletí. Jako ten, že špenát obsahuje tuny železa nebo že musíme pít osm sklenic vody denně.
Věda se posunula, ale naše ranní rutina zamrzla někde v dobách, kdy se zubní pasta prodávala v plechovkách. Možná si myslíte, že se staráte o hygienu, ale ve skutečnosti provádíte na vlastním chrupu regulérní řízenou demolici.
Vaše nevědomá pomoc při likvidaci zubů
Představte si svou sklovinu jako lak na autě. Je to nejtvrdší tkáň v těle, pravda, ale i ten nejlepší lak se dá zničit, když víte, jak na to. A vy to víte. Každé ráno.
Většina toho, co snídáme, je totiž kyselá. Káva? Kyselá. Pomerančový džus? Extrémně kyselý. Jogurt? Kyselý. Jakmile do sebe tyhle věci hodíte, pH ve vašich ústech klesne pod kritickou hranici. Vaše ústa se změní v malou laboratoř, kde probíhá demineralizace. Sklovina v tomhle kyselém prostředí změkne. Ztrácí svou pevnost a stává se zranitelnou.
A co uděláte vy? Vezmete kartáček a začnete ty změkčené zuby drhnout.
Je to, jako kdybyste vzali jemný smirkový papír a začali s ním leštit mokrý, nasáklý dřevěný stůl. Co se stane? Sedřete vrchní vrstvu. Přesně to děláte svým zubům. Nečistíte je, vy je doslova brousíte.
Mechanicky odstraňujete mikroskopické vrstvy vlastní skloviny, kterou jste předtím „připravili“ tou kyselou lázní. Je to čisté šílenství, které z dlouhodobého hlediska vede k citlivosti zubů, odhaleným krčkům a v konečném důsledku i k rychlejšímu vzniku kazů, protože bakterie mají snadnější cestu dovnitř.
Vaše sliny jsou sice zázračné a dokážou sklovinu reminalizovat, ale potřebují na to čas. Potřebují klid na to, aby pH v ústech zase stouplo a minerály se vrátily tam, kam patří. Vy jim ten čas ale nedáte. Vy tam vletíte s kartáčkem dřív, než se sliny stihnou probrat k životu.
Jak si dobrovolně ničíte sklovinu
Pokud si myslíte, že se vás to netýká, protože používáte měkký kartáček, probuďte se. Měkký kartáček je jen méně agresivní smirkový papír, ale pořád je to mechanický tlak na oslabený povrch.
Problém není v tom, že si čistíte zuby, ale kdy to děláte. Je to o načasování, o selském rozumu, který jsme ale vyměnili za automatický rituál. Kdybyste si napatlali na auto kyselinu a pak ho začali drhnout kartáčem, každý by vás považoval za blázna. Proč to samé děláte ve svých ústech?
Odborníci doporučují po jídle čekat alespoň třicet až šedesát minut. Hodinu! Kdo má ráno hodinu času, aby čekal, než mu ztvrdne sklovina? Nikdo. Máme ráno málo času, spěcháme do práce, do školy, do života.
Tenhle logický rozpor vede k tomu, že raději riskujeme zdraví zubů, jen abychom stihli tramvaj se svěžím dechem. Je to ukázkový příklad toho, jak upřednostňujeme okamžitý pocit (čistá pusa) před dlouhodobým zdravím (pevná sklovina za deset let).
A pak se divíme, že nás bolí zuby, když pijeme studenou vodu, a že účty u zubaře rostou do astronomických výšin. Ne, není to vždycky genetikou. Často je to tím, že se o své zuby staráme až příliš aktivně ve špatný čas.
Selský rozum a nové návyky
Co tedy s tím? Máte si přestat čistit zuby ráno a smířit se s tím, že budete v kanceláři smrdět jako tchoř? To samozřejmě ne. Jen musíte začít používat hlavu. Máte dvě logické, funkční alternativy, které vám nezaberou víc času, jen vyžadují změnu myšlení.
První možnost: Čistěte si zuby HNED po probuzení, PŘED snídaní. Ano, zní to divně. Vyčistit si pusu, pak do ní hodit jídlo a jít ven. Ale dávalo by to smysl. Zbavíte se bakterií, které se v ústech nahromadily přes noc, a do jídla jdete s „čistým štítem“. Sklovina je pevná a kartáček jí neublíží. Pocit v ústech po snídani možná nebude ideální, ale vaše sklovina vám poděkuje.
Druhá možnost (pokud trváte na čištění po jídle): Změňte strategii. Po snídani si ústa pořádně vypláchněte obyčejnou vodou. To pomůže neutralizovat kyseliny a spláchnout zbytky jídla. Nebo si dejte žvýkačku bez cukru, která podpoří tvorbu slin. A pak, pokud opravdu nemůžete čekat tu hodinu, použijte kartáček jen velmi, velmi jemně, ideálně s pastou, která podporuje reminalizaci, a ne s tou, co slibuje bělost do tří dnů (která je obvykle abrazivní).
Je to jen na vás. Můžete dál pokračovat ve svém destructive rituálu, drhnout si změkčené zuby a doufat, že vás to mine. Nebo můžete přijmout fakt, že i v tak banální věci, jako je hygiena, se můžeme mýlit, a změnit to. Zdravý rozum a funkční sklovina jsou přece víc než jeden starý zvyk.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a nešli si u toho ze stresu preventivně vydrhnout zuby. Jestli vám tenhle text ušetřil budoucí nervy v zubařském křesle a pořádný průvan v peněžence, budu rád za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Tlačítko pro příspěvek najdete pod textem. Díky.
