Hlavní obsah

Vygumovaní scrollováním: Jak nám mobily sebraly schopnost myslet

Foto: Michael Pastva / Gemini AI

Čekáte minutu na autobus a už taháte z kapsy mobil, abyste nakrmili mozek další dávkou dopaminu. Jenže tím ho pomalu zabíjíte. Vaše hlava totiž zoufale potřebuje absolutní nicnedělání, jinak se zblázníte.

Článek

Podívejte se kolem sebe. Na zastávce, v tramvaji, ve frontě na rohlíky. Všichni. Všichni do jednoho mají skloněnou hlavu a palcem zběsile kmitají po skle. Tři vteřiny ticha?

Nepředstavitelná hrůza. Okamžitě se musí zaplnit. Tik-Tokem, Instagramem, zprávami, podcastem, čímkoliv. Hlavně, aby nenastala ta děsivá věc: nuda.

Stali jsme se feťáky na vjemech. Nedokážeme vydržet sami se sebou ani tu chvíli, než nám dojde kafe v automatu. A víte co? Je to cesta do pekel. Nejenže jsme jako lidi čím dál víc otravnější a neschopnější normální konverzace, ale my si doslova gumujeme mozky.

Neurologický guláš zvaný DMN

Věda má pro tohle téma jeden naprosto klíčový termín, o kterém většina lidí nemá ani páru. Jmenuje se to Default Mode Network (DMN), česky síť výchozího stavu. Je to fascinující mašinerie v naší hlavě, která se zapne jen a pouze tehdy, když neděláme absolutně nic. Když prostě jen tak čumíme do blba.

Představte si to jako úklidovou četu v noci po velkém koncertě. Když je v aréně (vaší hlavě) klid, nastoupí borci s košťaty a začnou uklízet. Jenže my jsme ten koncert nikdy nenechali skončit. Pořád tam hraje kapela, pořád tam lidi řvou, pořád tam blikají světla. Úklidová četa DMN nemá šanci ani vejít dveřmi.

A co se stane, když DMN nepracuje? Nic dobrého. Tahle síť je totiž zodpovědná za konsolidaci paměti, kreativní řešení problémů a, což je nejdůležitější, za formování naší identity. Pomáhá nám pochopit, kdo jsme, co chceme a jak se cítíme.

Tím, že jsme zničili všechna hluchá místa během dne, jsme náš mozek připravili o schopnost si v sobě uklidit. Celý den jen konzumujeme odpad, ale nikdy ho netrávíme. Výsledkem je myšlenkový guláš, ve kterém se nic nedá najít.

Daň za věčnou online infuzi

Cena za tohle digitální přecpávání je brutální. Prvním příznakem je neschopnost se soustředit. Zkuste si přečíst knihu. Deset stránek bez toho, abyste sáhli po mobilu. Pro většinu lidí pod třicet je to nadlidský úkol. Jejich mozek je zvyklý na neustálý přísun rychlého dopaminu, a nudný text bez obrázků ho k smrti unavuje.

Ale to není to nejhorší. Masivní nárůst úzkostí a depresí v posledních letech přímo koreluje s tím, jak moc jsme online. Není to náhoda. Naše hlava už nemá čas jen tak být a zpracovávat emoce. Místo toho se jen dál bičuje dalšími podněty. Je to jako tlakový hrnec, kterému jste ucpali ventil a dál pod ním topíte. Jednou to prostě buchne.

Jsme jako řemeslník, který má plnou dílnu drahého nářadí, ale nikdy se nezastaví, aby si ho uspořádal a nabrousil. Nakonec tupou pilou pižlá kus dřeva a diví se, proč mu to nejde a proč ho bolí ruka. My máme v hlavě superpočítač, ale používáme ho jen k tomu, abychom tupě zírali na videa, jak někdo tancuje v kuchyni.

Nuda jako lék, který nechceme brát

Odkud se tedy vezmou nové nápady, když je mozek neustále bombardován cizími myšlenkami? Nikde. Kreativita umírá. Stáváme se jenom stroji na recyklaci existujícího obsahu. Schopnost hlubokého myšlení se vytrácí a nahrazuje ji mělký, povrchní pohled na svět, který se dá shrnout do jednoho tweetu.

Nuda není nepřítel. Nuda je nezbytnost. Je to prostor, ve kterém se rodí myšlenky. Je to čas, kdy si váš mozek dává pauzu a připravuje se na další práci. Pokud mu ten prostor nedáte, nemůžete se divit, že je tupý a unavený.

Zkuste experiment. Až příště půjdete na záchod, nechte mobil v pokoji. Až budete čekat na tramvaj, nesahejte po něm. Vydržte těch pět minut ticha. Bude to nepříjemné?

Ano. Bude se vám chtít ten mobil vytáhnout? Strašně. Ale vydržte to. Možná se po dlouhé době zase ozve vaše vlastní hlava. A možná, jen možná, vás překvapí, co vám řekne.

Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a nepodlehli jste pokušení mezitím třikrát zkontrolovat Instagram nebo si pustit podcast, abyste si ulevili od té hrůzy ticha v místnosti. Pokud se vám mé pravidelné glosování světa a zmaru lidské mysli líbí, můžete moji další tvorbu podpořit symbolickým příspěvkem. Vaše podpora mi dává smysl pokračovat v psaní, i když se svět řítí do digitálního zapomnění. Díky.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Default_mode_network

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12025022/

https://neuroscientificallychallenged.com/posts/know-your-brain-default-mode-network

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3112331/

https://online.utpb.edu/about-us/articles/psychology/cognitive-overload-how-constant-stimulation-affects-the-brain/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz