Článek
Sledovat Filipa Turka v posledních dnech připomíná pozorování člověka, který spadl do tekutých písků. Čím více se hýbe, tím hlouběji se propadá.
Jeho slavný večírek s fanoušky, kde se z pozice drsného alfasamce chlubil tím, jak na ministerstvech úspěšně „deratizuje parazity“, se mu stal osudným. Jakmile ale tato hospodská siláctví z uzavřené bubliny pronikla do reálného světa a dopálila i samotného premiéra Andreje Babiše, drsná póza bleskově splaskla.
To, co následovalo, vstoupí do učebnic politického amatérismu. Filip Turek totiž předvedl komunikační piruetu, která popírá fyzikální zákony i zdravý rozum.
Tři dny, tři pravdy
Pojďme si to zrekapitulovat, protože to tempo změn bylo závratné i na poměry české kotliny:
- Čtvrtek (Fáze Hospodský hrdina): Turek se na oslavě internetové televize za bujarého potlesku chlubí, že na rezortech nalezlo plno progresivistických a levicových parazitů a on se je rozhodl deratizovat.
- Pátek (Fáze Brzda): Zvoní telefon z rozzuřené Strakovy akademie. Turek na Facebooku urychleně vysvětluje, že paraziti nejsou samozřejmě všichni úředníci, ale jen někteří, konkrétně těch pár stovek, co podle něj dělají aktivismus za veřejné peníze.
- Sobota (Fáze Naprostá ztráta paměti): V televizní diskusi padá poslední maska. Turek s andělskou tváří prohlašuje, že on o úřednících vlastně vůbec nemluvil. Byli to celou dobu aktivisté. Přísahá na to.
Je to natolik průhledná lež, že nad ní zůstává rozum stát. Zvláště když ten samý člověk jen o den dříve v diskuzi sám jasně napsal: „Řekl jsem, že všichni úředníci jsou takoví? Ne… A ti, co ano, ti přichází o korýtka.“ Měnit verzi příběhu rychleji než ponožky sice vyžaduje slušnou drzost, ale digitální stopy se naštěstí vymazat nedají.
Kdo tady dělá z koalice rukojmí?
Aby toho ublíženectví nebylo málo, vytáhl pan zmocněnec osvědčenou kartu každého nachytaného populisty – útok na novináře. Za to, že byl chycen při lži, mohou prý redaktoři, kteří jeho slova dezinterpretovali. Sprostě je označil za „chátru“ a omlouvat se prý bude on za ně.
To už není ani dadaismus, jak Turek nedávno s oblibou kádroval prezidenta Pavla. To je neředěná zbabělost. Chlap, který staví svou identitu na tom, jak je nekompromisní a říká věci na rovinu, nedokáže po vzoru dospělého člověka přiznat chybu a místo toho fňuká, že ho okolí špatně pochopilo.
Na celém tomto tragikomickém představení je ale nejděsivější samotný jazyk. Jak upozorňují odborníci na analytickou filozofii z Akademie věd, výrazy jako „deratizace“ či „paraziti“ byly historicky vždy nástrojem nejčernějších totalit.
Používaly se k dehumanizaci menšin a otevíraly cestu genocidám. Pokud se zástupce státu hájí tím, že takto neoznačil úředníky, ale „pouze“ neziskovky, vůbec nic to na nebezpečnosti a toxicitě jeho slovníku nemění. Zla se nedopouštíte jen tehdy, když do krabice zavřete správný typ štěněte.
Anketa
Babišova noční můra
Andrej Babiš si musí aktuálně rvát vlasy. Vždy si zakládal na dokonalém PR a kontrole, ale teď se stal rukojmím koaličního partnera, který mu do vlády nasadil neřízenou střelu. Babiš se zkoušel mračit a hrozit, jenže to očividně nestačí. Nebezpečná slova se nedají smazat otcovským pokáráním, obzvlášť když ten napomenutý chlapec vzápětí začne nadávat médiím.
Pokud má vládní koalice působit jako seriózní správa země, a ne jako prodloužená ruka nějaké internetové žumpy, musí vyvodit osobní odpovědnost. Filip Turek nám svými lžemi, agresivitou a ublíženectvím ukázal, že na svou funkci zkrátka lidsky a morálně nemá. Teď je otázkou, zda najde Andrej Babiš tu pravou státnickou odvahu tuto frašku konečně ukončit.
Díky, že jste dočetli až sem! Pokud vás tento rozbor politického kličkování pobavil a souhlasíte s tím, že papalášské manýry a totalitní slovník do slušné společnosti nepatří, budu moc rád za vaši podporu. Stačí kliknout na tlačítko pod článkem. Pomůžete mi tak dál sledovat, kdo z našich politiků zase „zapomene“, co vlastně řekl.
