Článek
V lékárně u pokladny stojí stojan s vitamínem D. Na krabičce zářivé slunce, dávka 2000, 4000, někde i 10 000 jednotek a slib silné imunity, zdravých kostí a dobré nálady. V listopadu, kdy slunce skoro nevidíme, sáhne po krabičce spousta lidí. Má to ale smysl pro každého?
Odpověď je trochu nudná. Pro někoho ano, pro jiného je to vyhozená stovka. A někomu může příliš vysoká dávka dokonce škodit.
Proč v zimě slunce nestačí
Vitamín D si tělo vyrábí hlavně v kůži, když na ni dopadne ultrafialové záření. V našich zeměpisných šířkách je ale zimní slunce příliš nízko. Britská NHS uvádí, že zhruba od října do začátku března není sluneční záření dost silné, aby si ho tělo vyrobilo. Česko leží zhruba na stejné rovnoběžce jako jih Anglie, takže to platí i u nás.
Z jídla se ho dá získat jen omezeně. Najdeme ho v tučných rybách jako losos nebo makrela, ve vaječném žloutku a v menším množství v játrech či sýrech. Kdo ryby nejí, z běžné stravy toho moc nedostane.
Britská zdravotní služba proto doporučuje, aby každý na podzim a v zimě zvážil doplněk s 10 mikrogramy denně, tedy 400 mezinárodními jednotkami. To je mnohem méně, než kolik obsahuje většina tablet v lékárnách.
Velká studie, malý efekt
Kolem vitamínu D se dlouho vyprávělo, že chrání před rakovinou a infarktem. Americká studie VITAL to ověřovala na téměř 26 tisících lidech starších padesáti let. Polovina z nich brala 2000 jednotek denně, druhá polovina placebo. Po zhruba pěti letech studie mezi skupinami rozdíl nenašla, ani u rakoviny, ani u infarktů a mrtvic.
Neznamená to, že je vitamín D zbytečný. Je nezbytný pro kosti a svaly a jeho výrazný nedostatek je skutečný problém. Jen se ukázalo, že u lidí, kteří ho mají dostatek, další tablety zázraky nedělají.
Kdo ho potřebuje doopravdy
Nejvíc z doplňku mají lidé, kteří se na slunce nedostanou ani v létě. Typicky senoři, kteří málo vycházejí, lidé upoutaní na lůžko nebo v domovech pro seniory. Dále lidé s tmavší kůží, kteří si ze slunce vytvoří vitamínu méně, a ti, kdo venku nosí většinu těla zakrytou.
Pozor by si měli dát i lidé s nemocemi, které zhoršují vstřebávání tuků, jako je Crohnova choroba nebo celiakie, lidé s výraznou obezitou a ti po bariatrické operaci. Kdo si není jistý, může se s praktickým lékařem domluvit na změření hladiny v krvi. Teprve pak má smysl řešit vyšší dávky.
Víc neznamená lépe
Vitamín D se rozpouští v tucích, takže se v těle hromadí. Americký Národní institut zdraví uvádí jako horní hranici pro dospělé 100 mikrogramů denně, tedy 4000 jednotek. Dlouhodobé překračování může zvýšit hladinu vápníku v krvi a způsobit nevolnost, svalovou slabost, zmatenost, žízeň nebo ledvinové kameny.
Předávkovat se sluncem nejde, tělo si výrobu samo ubrzdí. Problém skoro vždy vzniká u tablet, typicky když někdo kombinuje několik přípravků najednou nebo bere vysoké dávky bez kontroly. Opatrní by měli být i lidé, kteří užívají některé léky na odvodnění nebo statiny. To je dobré probrat s lékařem nebo lékárníkem.
Pro většinu zdravých dospělých tedy platí jednoduchá rada. Pokud v zimě málo chodíte ven a nejíte ryby, nízká dávka v řádu stovek jednotek denně je rozumná pojistka. Megadávky si nechte jen na doporučení lékaře. Na jaře pak stačí vyrazit ven, slunce to zvládne samo a zadarmo.
Děkuji, že jste dočetli až sem. Pokud vám článek ušetřil pár stovek v lékárně, budu rád za symbolický příspěvek na moji tvorbu tlačítkem pod článkem. A jestli znáte někoho, kdo bere vitamín D po hrstech, pošlete mu ho.





