Článek
Je půl páté odpoledne a za oknem je tma jako v noci. Ráno jste vycházeli z domu za šera, celý den proseděli pod zářivkami a teď se těšíte jen na gauč. O víkendu spíte do deseti, a stejně se vzbudíte unavení. Plány s přáteli rušíte, na sport nemáte sílu a na sladké máte chuť pořád. A v hlavě se ozývá výčitka, že jste prostě líní.
Možná jste. Ale možná vám jen chybí světlo. A někdy jde dokonce o skutečnou nemoc, která má své jméno i léčbu.
Když tělu chybí den
V prosinci u nás slunce vychází až kolem osmé a zapadá krátce po čtvrté. Kdo pracuje uvnitř, často za celý den denní světlo pořádně neuvidí. A právě světlo je pro tělo hlavní signál, podle kterého si řídí vnitřní hodiny.
Britská zdravotnická služba NHS uvádí, že přesná příčina sezonní deprese sice není známá, ale souvisí s nedostatkem denního světla v zimě. To může měnit hladiny látek v mozku, jako jsou melatonin a serotonin, které ovlivňují náladu i spánkový rytmus. Melatonin tělo uspává a za tmy ho vzniká víc. Serotonin naopak souvisí s dobrou náladou a podle americké Mayo Clinic může jeho hladina při nedostatku slunce klesat.
Zimní splín, nebo deprese
Že je člověk v zimě unavenější a méně veselý, je běžné. Americký Národní institut duševního zdraví NIMH připomíná, že spousta lidí má v kratších dnech takzvaný zimní splín a na jaře se jim uleví. U části lidí jsou ale změny vážnější a ovlivňují, jak se cítí, jak myslí i jak se chovají. Pak lékaři mluví o sezonní afektivní poruše, anglicky zkráceně SAD.
Nejde o zvláštní druh smutku, ale o depresi, která se pravidelně vrací ve stejné roční době. Obvykle začíná koncem podzimu nebo začátkem zimy a na jaře a v létě odezní. Podle NIMH trvají příznaky zhruba čtyři až pět měsíců v roce.
NIMH upozorňuje i na jeden důležitý rozdíl. Sezonní deprese souvisí s délkou dne, ne s kalendářem. Smutek a stres kolem Vánoc, rodinných návštěv nebo uzávěrek v práci tedy není totéž.
Jak poznat, že to není lenost
Mezi příznaky sezonní deprese patří podle NHS skleslá nálada, ztráta zájmu o věci, které vás jinak baví, pocity viny nebo bezcennosti, podrážděnost a potíže se soustředěním. Typická je i větší únava, delší spánek a větší hlad než obvykle.
Pro zimní podobu jsou podle NIMH charakteristické tři věci. Přespávání, přejídání s chutí hlavně na sladké a pečivo, které vede k přibírání, a stahování se od lidí. Sami pacienti to často popisují jako potřebu přezimovat.
Hranice mezi únavou a depresí je v tom, jak dlouho to trvá a jak moc vám to bere. O depresi se dá uvažovat, když skleslá nebo prázdná nálada trvá většinu dne téměř každý den alespoň dva týdny. Sezonní poruchu lékaři podle NHS obvykle diagnostikují, pokud se příznaky ve stejnou roční dobu vracejí alespoň dva roky po sobě.
Častější je u žen, obvykle začíná v mladé dospělosti a víc trápí lidi, kteří žijí dál na severu, kde jsou zimní dny kratší. Riziko zvyšuje i výskyt deprese v rodině.
Nebagatelizovat
Americká Mayo Clinic radí neodbývat každoroční propad jako obyčejný zimní splín, který je potřeba prostě vydržet. Občas mít horší den je normální. K lékaři se ale vyplatí zajít, pokud jste skleslí celé dny a nedokážete se přimět ani k tomu, co vás normálně baví. Zvlášť pokud se vám změnil spánek nebo chuť k jídlu, když si úlevu hledáte v alkoholu, nebo když se cítíte beznadějně.
Pokud vás napadají myšlenky na sebepoškození nebo sebevraždu, nečekejte a vyhledejte pomoc hned. Zavolat můžete na Linku první psychické pomoci 116 123, v akutním ohrožení na záchrannou službu 155.
Únava může mít i jiný důvod
Ne každá zimní únava je ale deprese. NHS mezi běžnými příčinami únavy uvádí nedostatek spánku, stres, nezdravé jídlo a málo pohybu nebo hormonální změny. Za vleklou únavou se ale mohou skrývat i nemoci, jako je chudokrevnost z nedostatku železa, cukrovka, potíže se štítnou žlázou nebo spánková apnoe. Pokud jste unavení dlouho a nevíte proč, lékař to často odhalí z obyčejného krevního testu.
Co pomáhá
Nejlevnějším lékem je samotné světlo. NHS doporučuje chodit ven za denního světla každý den, třeba o polední pauze. Pomáhá i pravidelný pohyb, kontakt s přáteli a rodinou, zachování běžných aktivit a chození spát i vstávání ve stejnou dobu.
Kde to nestačí, nabízí se léčba světlem. Podle NIMH se při ní člověk každý den zhruba 30 až 45 minut, obvykle hned ráno, vystavuje velmi jasné lampě o intenzitě 10 000 luxů. Ta je asi dvacetkrát jasnější než běžné osvětlení v bytě a odfiltrovává ultrafialové záření. NHS je ke světelné terapii opatrnější. Uvádí, že důkazů o účinku zatím není dost, ale mnoha lidem pomáhá. Před nákupem lampy se vyplatí poradit s lékařem, protože se nehodí při některých očních onemocněních a lécích, které zvyšují citlivost na světlo.
Skutečnou sezonní depresi lékaři léčí psychoterapií, zejména kognitivně behaviorální terapií, případně antidepresivy. NIMH mezi možnosti řadí i vitamin D, ale i ten se může s některými léky ovlivňovat, takže ho není dobré nasazovat bez porady. Protože porucha přichází každý rok ve stejnou dobu, lidem, kteří ji už prodělali, může pomoci začít s léčbou ještě před podzimem.
Zimní únava tedy není nutně lenost a nemusíte se za ni trestat. Zkuste nejdřív každý den ulovit pár desítek minut denního světla. A pokud se ani tak nezvednete a trvá to týdny, nepřemlouvejte se silou vůle. Zajděte k lékaři. Deprese, která má svůj kalendář, se dá léčit.
Děkuji, že jste dočetli až sem. Pokud vám článek pomohl pochopit, proč se v zimě cítíte jako medvěd v brlohu, budu rád za symbolický příspěvek na moji tvorbu tlačítkem pod článkem. A pokud znáte někoho, kdo si každou zimu vyčítá lenost, pošlete mu tenhle článek dál.





