Článek
Z tábora Motoristů právě dorazila zpráva, ze které musí nejednomu fanouškovi spalovacích motorů a siláckých řečí ukápnout slza. Filip Turek i přes údajné „bohaté nabídky“ odmítl vést kandidátku do podzimních komunálních voleb v Praze a zařadil zpátečku.
Hned na úvod si ale musíme nalít čistého vína a jemně poupravit optiku. Zpráva v médiích se sice oficiálně týká „pouze“ odmítnutí pražského magistrátu, ale v kuloárech a mezi řádky to znamená jediné.
Definitivně tím padá i mnohem absurdnější scénář, podle kterého by si to pan vládní zmocněnec zkusil namířit rovnou do nejvyšších pater a kandidoval v budoucnu na prezidenta republiky.
Celonárodní ztráta a instagramový paradox
Je to vlastně nesmírná, až celonárodní tragédie. Představte si tu nádheru, kdyby na Pražském hradě neseděl nudný, dospělý státník, ale chlapák, který by k národu promlouval výhradně od volantu luxusního fára a místo novoročních projevů by nám recitoval objemy válců.
Zahraniční návštěvy by nehostil ve Vladislavském sále, ale bral by je do garáže ukázat svou pochybnou sbírku relikvií. Celá tahle situace má navíc jednu obrovsky vtipnou, paradoxní rovinu.
Filip Turek si totiž už roky na svém milovaném Instagramu hrdě hýčká přezdívku @prezident_turek. Roky si buduje tuhle virtuální arogantní pózu, sbírá sledující pod hlavičkou fiktivní hlavy státu, ale když pak dojde na lámání chleba a reálný politický výtlak, stáhne ocas a odmítne i ten magistrát.
Zůstane tak už navždy jen prezidentem z Wishe, respektive ze sociálních sítí.
Tvrdý střet s realitou jménem Pavel
Proč vlastně tenhle ústup z pozic? Pan zmocněnec sice rád mluví o tom, jak odmítá nabídky, ale skutečný důvod jeho opatrnosti je mnohem prozaičtější. Umí totiž počítat. A moc dobře si uvědomuje, že případný střet s úřadujícím prezidentem Petrem Pavlem by nedopadl jen jako porážka.
Byl by to naprostý, zdrcující debakl.
Postavit se v přímé volbě proti člověku, který má stabilně nejvyšší důvěru v zemi, obrovský respekt u spojenců a dokáže udržet nervy na uzdě, by byla pro Turka politická sebevražda.
Nezapomínejme, že Turek sám má na krku drtivou 70% nedůvěru národa a pověst arogantního influencera, který nezvládá ani oponenturu v podcastech, natož aby dokázal spojovat a reprezentovat deset milionů lidí.
Ten kontrast by byl tak propastný, že by ho neustálo ani jeho proslulé ego. Není divu, že do předem prohrané bitvy raději vůbec nenastoupí.
Nerozmyslí si to náhodou?
Samozřejmě, u politiků tohoto populistického ražení nikdy neříkej nikdy. Taktické ústupy a teatrální odmítání funkcí patří k základní výbavě každého správného spasitele. Dnes sice říká, že nikam nekandiduje, ale všichni známe ten kolovrátek.
Za rok či dva může klidně přijít s tou ohranou pohádkou o tom, jak ho „obyčejní lidé na ulici zoufale přemlouvali“, jak „cítí zodpovědnost za záchranu normálního světa“, a že to tedy pro ten nevděčný národ nakonec obětuje.
Zatím si ale můžeme oddechnout. Náš instagramový panovník si dál bude hrát na hrdinu jen ve své bublině, sem tam urazí nějakého odborníka, ale Pražský hrad zůstane ušetřen.
Díky, že můj blog čtete! Pokud vás baví sledovat, jak se marketingové bubliny nafukují a zase splaskávají při střetu s realitou, budu moc vděčný za symbolický příspěvek přes tlačítko níže. Udržuje to mou klávesnici v chodu! Jste skvělí.
