Králíci v klobouku a slzy ublíženého. ANO po Prokopově pádu složitě hledá primátora

Když vás načapají, že si jako šéf kontrolního výboru nedokážete správně vyplnit vlastní majetkové přiznání, utajíte družstevní byty a u policie odmítnete vypovídat kvůli obavám z trestního stíhání, je rezignace jediným logickým krokem.

Jenže Ondřej Prokop by nebyl typickým reprezentantem hnutí ANO, kdyby svůj odchod neokořenil řádnou dávkou ufňukanosti a hraní na oběť systému.

Ve svém rozlučkovém videu se Prokop ani slovem nezmínil o tom, že by snad udělal něco špatně. Kdepak! Za všechno podle něj může „každodenní tlak médií“ a „hon na jeho osobu“. To je skutečně brilantní interpretace reality.

Politik, který inkasoval přes sto tisíc měsíčně za to, že měl dohlížet na transparentnost ostatních zastupitelů, zatají před veřejností šest nemovitostí a nehorázné nesrovnalosti ve vlastních příjmech, a pak se tváří, že ho zlý tisk šikanuje. Ne, pane Prokope, novináři jen dělali práci, za kterou vás platili daňoví poplatníci, ale kterou jste vy sám očividně nedělal.

Prokopův odchod je pro hnutí ANO obrovskou ranou nejen mediálně, ale především logisticky. Zůstala jim prázdná židle v čele pražské kandidátky a najít někoho, kdo by si chtěl na poslední chvíli sednout do vozu, kterému právě upadla všechna čtyři kola, není vůbec snadné.

A tak začalo horečné hledání a propátrávání záloh. Kdo by se mohl stát novým pražským lídrem? První volba logicky padla na Patrika Nachera, dlouholetého matadora pražské komunální politiky s nejvyšším počtem preferenčních hlasů.

Jenže Nacher už zřejmě pochopil, že tahat horké kaštany z ohně za cizí průšvihy nemá zapotřebí. Slušně, ale velmi důrazně poděkoval a vzkázal, že etapa komunální politiky je pro něj uzavřena. Když vás odmítne vlastní nejoblíbenější politik v Praze, víte, že jste v problémech.

Pak se nabízí poslankyně Barbora Rázga, která už na magistrátu působí, ale jejíž celopražská známost se limitně blíží nule. Vyslat do souboje o primátorský řetěz nevýraznou tvář jako krizové řešení zavání volebním průšvihem, zvlášť když konkurence už má dávno rozjetou kampaň.

A nakonec je tu ta vůbec nejbizarnější varianta. Návrat Adriany Krnáčové. Bývalá primátorka, která se před lety s Andrejem Babišem rozešla ve zlém a o které si dodnes Pražané vyprávějí vtipy nad rozkopanými silnicemi, se prý nechala slyšet, že by se návratu nebránila.

Myšlenka, že by Babiš spolkl svou hrdost a znovu nasadil ženu, se kterou měl před šesti lety hluboké spory, je sice politicky nepravděpodobná, ale v dnešním Absurdistánu hnutí ANO nelze vyloučit už vůbec nic.

Andrej Babiš má teď plné ruce práce s tím, aby poletoval po Polsku a řešil válku s Hradem o summit NATO, takže na hledání nového primátora mu nezbývá čas. V pondělí musí výbor hnutí ANO celou kandidátku schválit.

Sledovat, jak se z kdysi dominantní politické síly stává uskupení, které nemá kým nahradit zdiskreditovaného politika, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání zákulisní bezmoci, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup utajených bytů ani na lístky na krizový sněm ANO, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!