Článek
Když na vás vtrhne policie, vystěhuje vás z vlastního obydlí, zabaví střelné zbraně a zakáže vám kontakt s manželkou, pravděpodobně to není jen tak.
Orgány činné v trestním řízení v takových případech neřeší „domácí dusno“ ani „tichou domácnost“. Přesto SPD přišla s naprosto fantastickým vysvětlením, které působí jako ze scénáře k nepovedenému sitkomu.
Podle mluvčí hnutí se nejedná o nic jiného než o „vyvrcholení manželské krize“. Máme to snad chápat tak, že po čtvrtstoletí společného života se prostě občas stane, že se zbraně stěhují do trezoru policie a manžel do exilu?
Když se násilí stane jen „krizí“
Tato kreativní interpretace reality je v přímém rozporu s tím, jak policie v České republice funguje. Institut vykázání je jedním z nejtvrdších nástrojů, které mají muži zákona k dispozici.
Aplikuje se v momentě, kdy je vyhodnoceno reálné nebezpečí dalšího násilného útoku. Pokud tedy SPD tvrdí, že „o fyzické násilí nešlo“, je to v přímém rozporu se zákonným důvodem, pro který byl jejich poslanec vyhoštěn.
Je fascinující sledovat, jak rychle se dokáže strana, která jinak volá po „tvrdé ruce“ a „pořádku“, proměnit v chápavé sociální pracovníky, jen když jde o jejich vlastního člověka.
Pokud by se v podobné situaci ocitl politik z jiného tábora, SPD by zřejmě uspořádala tiskovou konferenci, na které by požadovala okamžitý odchod z politiky, trestní stíhání a veřejnou omluvu. Tady ale stačí „manželská krize“ a všichni mají klid.
Dvojí metr v přímém přenosu
Celé vyjádření je ukázkovým příkladem toho, jak vypadá loajalita v praxi. Místo aby hnutí počkalo na závěry vyšetřování, aktivně se snaží bagatelizovat závažné podezření na trestný čin týrání osoby ve společném obydlí.
Tento přístup je o to víc zarážející, že SPD má plná ústa ochrany obětí násilí, ovšem zjevně jen těch, které se jim hodí do jejich narativu.
Jakmile se pachatel nachází v jejich poslaneckém klubu, z násilníka se stává „krizí sužovaný manžel“. Je to plivnutí do tváře všem ženám, které skutečně zažily domácí násilí a musely složitě hledat odvahu se svému agresorovi postavit.
Politici, kteří se pasují do rolí morálních arbitrů národa, by měli být těmi posledními, kdo podobné věci zametá pod koberec pomocí laciných eufemismů.
Policie nyní prověřuje závažné paragrafy. Pokud se ukáže, že šlo skutečně o dlouhodobé týrání, jak naznačují právní kvalifikace, bude „manželská krize“ znít jako ten nejhorší vtip, jaký kdy SPD ve své historii vypustila do světa. Do té doby ale nezbývá než konstatovat: pokud je toto pro SPD standardní přístup k domácímu násilí, je to vizitka, která je horší než jakákoliv opoziční kritika.
Sledovat politiky, jak se snaží přeměnit policejní zásah na „manželské nedorozumění“, vyžaduje opravdu silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu moc vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za školení krizové komunikace pro tiskové mluvčí SPD, ale půjde čistě na kávu a provoz mé neustále opotřebovávané klávesnice. Zdravím všechny příznivce a obrovsky děkuji, že tu politickou „krizi“ čtete se mnou!
