Článek
Sledovat poslední vydání pořadu Interview ČT24 připomínalo spíše absurdní drama než seriózní politickou debatu třetího nejvyššího ústavního činitele s novinářem.
Moderátor Jiří Václavek měl před sebou jasný a zcela logický cíl, a to zjistit, co přesně hodlá šéf Sněmovny na své cestě do Číny dělat pro záchranu českého občana, který tam byl zadržen.
Místo odpovědí se ale dočkal ukázkového kličkování, které vejde do učebnic politického marketingu jako ukázková kapitola o tom, jak se to rozhodně dělat nemá.
Hlinění vojáci důležitější než živý občan
Kdykoliv padla jasná a přímá otázka na osud zadrženého Čecha a případnou snahu o jeho propuštění, Tomio Okamura se plynule přepnul do režimu cestovní kanceláře. Moderátor se ptá na diplomatickou krizi?
Nevadí, předseda Sněmovny kontruje tím, že chce do Prahy přivézt výstavu Terakotové armády. Když tlak nepolevil, Okamura situaci korunoval neuvěřitelným výrokem, že zadržený český občan vlastně „není dominantní téma pro české občany“.
Tento výrok by si měli vytesat do kamene všichni, kdo někdy uvěřili heslům SPD o tom, jak je pro ně český občan na prvním místě.
Jak se totiž ukazuje v praxi, jakmile jde o byznys s Pekingem, český občan padá na vedlejší kolej a přednost dostávají čínští turisté, kteří podle Okamurovy bleskové kalkulačky utratí přes pět tisíc korun denně.
Záchranu zjevně delegoval na ministra zahraničí Petra Macinku s tím, že on sám si jede do Číny odškrtnout svých pět bodů a o nějaké konkrétní lidské osudy se na své misi vlastně starat nehodlá.
Trapas s tričkem v přímém přenosu
Pokud by Okamurova ignorance vůči zadrženému Čechovi byla jen smutná, jeho snaha usadit moderátora se překlopila do čisté komedie. Ve snaze dokázat naši ekonomickou závislost na Číně vytasil předseda Sněmovny laciný argumentační faul a zkusil Jiřího Václavka nachytat poznámkou, že i on má jistě na sobě oblečení s cedulkou Made in China.
Václavkova ledově klidná, dvouslovná odpověď „Nemám, pane předsedo“ byla televizním zásahem do černého, po kterém by průměrně soudný politik alespoň na chvíli ztratil řeč.
Ne tak Tomio Okamura, který dál zarputile vysvětloval, že nápis Made in China je přece na spodním prádle a ponožkách. Z pozice třetího nejvyššího ústavního činitele, který má řešit vážnou diplomatickou misi a napravovat vztahy, tak na chvíli klesl na úroveň podomního prodejce textilu.
Vina Fialy a obdiv k asijským peněženkám
Celé televizní vystoupení pochopitelně nemohlo skončit jinak než povinným kopnutím do bývalé vlády Petra Fialy, která prý vztahy s Čínou poničila svými cestami na Tchaj-wan. To, že na Tchaj-wan jezdí běžně i zástupci Německa nebo Spojených států a že nám slibované stomiliardové čínské investice z éry Miloše Zemana nikdy nedorazily, Okamuru nijak netrápí. On prý dělá „pragmatickou politiku“.
V jeho televizním překladu to znamená jediné: zavřít oči před problematickými otázkami, odsunout vlastního zadrženého občana na druhou kolej a doufat, že když se budeme dostatečně usmívat, pustí k nám z Pekingu turisty s plnými peněženkami a půjčí nám na výstavu pár hliněných soch.
A pokud na tu absurditu novináři náhodou upozorní, vždycky se jim můžeme pokusit zkontrolovat štítky na trenýrkách.
Sledovat vrcholné politiky, jak v televizi mění osud zadrženého Čecha za výstavu hliněných vojáků a ještě se u toho ztrapní debatou o ponožkách, vyžaduje opravdu obrovský smysl pro absurditu. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu moc vděčný za symbolický příspěvek na moji tvorbu. Slibuji, že ho neutratím za letenku do Pekingu ani za čínské spodní prádlo, ale půjde čistě na provoz mé opotřebovávané klávesnice. Zdravím všechny příznivce a obrovsky děkuji, že tu politickou grotesku čtete se mnou!
