Toxické selfíčko a zbabělý útěk. Klempíř se ztrapnil s falešnou fotkou a musel se omlouvat

Když zastáváte funkci ministra kultury, existují v kalendáři akce, na kterých prostě nesmíte chybět. Slavnostní zahájení Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech je naprostým vrcholem domácí společenské sezóny. Je to místo, kde má šéf resortu hrdě kráčet po červeném koberci a důstojně reprezentovat stát.

Náš současný ministr Oto Klempíř z hnutí Motoristé ale zvolil úplně jinou, ryze vlastní disciplínu. Předvedl nám mistrovskou ukázku politické zbabělosti v krystalické podobě. Zatímco filmové hvězdy a tvůrci stoupali po schodech hotelu Thermal, nejvyšší představitel české kultury se kdesi potupně skrýval v temnotě.

Důvod tohoto bezprecedentního úprku je přitom všem naprosto jasný. Pan ministr má ještě v živé paměti nedávný debakl z folklorního festivalu ve Strážnici. Tam ho lidé za jeho aroganci a snahu zlikvidovat nezávislost veřejnoprávních médií naprosto nekompromisně a drtivě vypískali.

Představa, že by se tento ohlušující pískot a sborové bučení ozvalo i před zraky zahraničních hostů a objektivy všech světových agentur, ho k smrti vyděsila. Klempíř zkrátka moc dobře ví, že ho kulturní obec z duše nenávidí. Místo chlapského postavení se problému čelem tak raději zvolil panický útěk do bezpečí.

Aby svůj strach před vlastními občany nějak zamaskoval, vyrazil pan ministr raději do Ostravy na taneční festival Beats for Love. Tam se uprostřed desítek tisíc skákajících a zpocených těl, zahalený do laserů a neprostupné kouřové clony, mohl cítit alespoň na chvíli zcela neohroženě.

V takovém anonymním davu totiž žádná přímá politická konfrontace nehrozí. Odpovědnost za diletantské nápady a papalášské manýry se v rytmu techna ztrácí mnohem lépe než v nažehleném smokingu. Jenže to by nebyl Oto Klempíř, aby mu jeho obří ego dovolilo zůstat úplně mimo dosah blesků fotoaparátů z té nejprestižnější akce roku.

Jakmile hlavní vlna pozornosti opadla a červený koberec byl dávno smotán, připlížil se do Karlových Varů takříkajíc zadním vchodem. Přijel inkognito, tiše a nenápadně, s jediným a naprosto zoufalým cílem. Vykoupat se alespoň na chvíli v odlesku cizí slávy a nasát trochu toho ztraceného glamouru.

Když už vás totiž umělci hromadně bojkotují a občané vypískávají, nezbývá vám nic jiného než ubohé mocenské parazitování. Ministr začal obcházet VIP salonky a lovit společné momentky s celebritami. Sází zkrátka na to, že ze slušnosti a elementární zdvořilosti ho známé tváře před zapnutou kamerou rovnou nepošlou do patřičných míst.

A právě tento zoufalý lov na selfíčka vyvrcholil naprosto absurdním a ostudným skandálem. Pan ministr se na svých sociálních sítích hrdě pochlubil fotografií s jedním z nejpopulárnějších českých novinářů a podcasterů, Čestmírem Strakatým.

Klempíř k fotce připsal bodrý a domácký komentář o tom, jak si po delší době s oblíbeným podcasterem ve Varech skvěle pokecal. Mělo to na veřejnost vyvolat dokonalou iluzi, že je s respektovanými novináři vlastně jedna ruka. Že celá ta všudypřítomná kritika jeho osoby je jen nějaký hloupý omyl zlých jazyků.

Realita ale byla nekonečně trapnější. Celá ta slavná a usměvavá fotografie byla totiž jen sprostě vytržená z kontextu. Ve skutečnosti šlo o pouhý letmý záběr z videohovoru, který Strakatý vedl s ministrovou mluvčí. Klempíř se tam jen na vteřinu neohrabaně přimotal, udělal si screenshot a ten pak bezostyšně zneužil pro své vlastní laciné politické PR.

Tato ubohá snaha přisát se na cizí popularitu ale dopadla přesně tak, jak nevyhnutelně musela. Značka Oto Klempíř je dnes ve společnosti natolik toxická, že se pro Strakatého stala doslova polibkem smrti. Na nic netušícího novináře se na sociálních sítích okamžitě snesla obrovská vlna kritiky, zklamání a nenávisti od jeho vlastních fanoušků.

Lidé novináři po právu vyčítali, že se naoko bratříčkuje s člověkem, který se snaží zlikvidovat veřejnoprávní televizi a rozhlas. Strakatý musel bleskově hasit požár a celou falešnou ministerskou bublinu veřejně a dost potupně propíchnout. Fanouškům musel pracně vysvětlovat, že nešlo o žádnou podporu Motoristů, ale jen o vytržený a neškodný videohovor.

Ministr kultury tak musel v přímém přenosu spolknout obrovskou a nesmírně hořkou pilulku ponížení. Musel rychle couvnout, sypat si popel na hlavu a podcasterovi se zcela potupně omluvit. Sám před celým národem přiznal, že fotku zveřejnil on a že absolutně netušil, jakou ničivou lavinu tím na nevinného člověka vlastně spustí.

V této jediné a křečovitě omluvné větě se skrývá celá tragédie současného vedení ministerstva kultury. Oto Klempíř si totiž vůbec, ale absolutně vůbec neuvědomuje, jak moc hluboko v očích kulturní veřejnosti a normálních občanů vlastně klesl. Žije ve své bezpečné vládní bublině a naivně si myslí, že ho lidé na ulici mají rádi.

Když pak neohrabaně vtáhne do své toxické politické hry cizího a respektovaného člověka, nesmírně se diví, že ho dav okamžitě lynčuje. Tohle je ten nejkrutější, ale zároveň nejspravedlivější trest pro každého arogantního papaláše. Tvářit se jako nejlepší přítel celebrit s ukradenou fotkou vám prostě k respektu nepomůže, když před vlastním národem musíte utíkat kanály.

Sledovat politiky, jak zbaběle utíkají před pískotem a zneužívají cizí tváře k lacinému PR, vyžaduje pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, budu vděčný za drobnou finanční podporu. Slibuji, že ji neutratím za VIP vstupenky do Varů ani za lekce retušování fotek, ale půjde čistě na kávu a provoz mé opotřebované klávesnice. Díky, že v tom jedete se mnou!