Článek
Vypadá to jako národní povinnost. Přijet do Pece, navléknout outdoorové hadry za desetitisíce a vyrazit směr Obří důl. Nebo, nedej bože, sednout na lanovku. Cíl je jasný: stanout na nejvyšším bodě téhle naší malé zahrádky a udělat si selfie u té divné polské boudy, co vypadá jako UFO.
Ale ruku na srdce, proč to proboha děláte?
Léto na Sněžce není zážitek. Je to diagnóza. Je to dobrovolný únik z civilizace do místa, kde je té civilizace víc než na pražském hlavním nádraží v pátek odpoledne.
A já vám teď, s dovolením, tenhle umělý mýtus o nezbytnosti výstupu na Sněžku rozšlapu jako levnou tatranku. Protože ignorovat tenhle kopec je v létě projev nejvyšší inteligence a vkusu.
Václavák na steroidech a fronta na zážitky
Pojďme si popsat realitu, o které Instagram mlčí. Vstanete brzo, abyste předběhli davy. Dalších pět tisíc lidí mělo ovšem stejný nápad. Cesta nahoru, zejména ta asfaltka z Polska, připomíná prvomájový průvod. Neustále se někomu vyhýbáte, slyšíte řev dětí, dýchavičné funění padesátníků, kteří přenocovali u piva, a do toho se motají psi na pětimetrových vodítkách.
To není příroda. To je obchodní centrum bez střechy.
A pak dorazíte na vrchol. Sláva! Co vás čeká? Vyhlídka? Zapomeňte. Čeká vás další fronta. Fronta na fotku u patníku. Fronta na pivo v České poštovně. Fronta na záchod. Na Sněžce v létě nemáte prostor pro myšlenky, nemáte prostor pro nadechnutí. Máte jen prostor pro to, abyste byli naštvaní, že jste se sem trmáceli.
Je to jako jít do nejlepší restaurace ve městě, zaplatit majlant a pak zjistit, že musíte jíst vestoje u popelnice a o příbor se dělit s dalšími třemi lidmi. Užil by si to někdo? Ne. Tak proč to sakra děláte na horách?
Co vlastně vidíte? Beton a cizí záda
Všichni mluví o těch úžasných výhledech. Ano, když máte štěstí na počasí a nefouká tak, že vám to utrhne hlavu, vidíte daleko. Ale co vidíte primárně? Vidíte stovky dalších lidí, kteří vám lezou do záběru. Vidíte ty betonové monstra, které tam lidé postavili. Vidíte komerci v té nejčistší podobě.
Na Sněžce už dávno není nic divokého nebo nedotčeného. Je to zkrocený kopec pro masy. Pocit z dobytí vrcholu je asi tak autentický, jako pocit z dobytí slevové akce v Lidlu. Vylezli jste nahoru, fajn. Doleva polské UFO, doprava česká bouda, uprostřed dav. Tohle je ta odměna za tu dřinu?
A nezapomínejme na to, jak Sněžka vypadá z dálky. Je to vcelku nudná kupa kamení. Krkonoše mají mnohem hezčí, dramatičtější a charismatičtější vrcholy. Ale ty nejsou „nejvyšší“, takže na ně pes neštěkne. To je ta naše malost, honit se za prvenstvím, i když stojí za starou bačkoru.
Skutečné Krkonoše jsou jinde (A zadarmo)
Tohle je to nejdůležitější poselství. Ignorováním Sněžky si uvolníte ruce i nohy pro to nejlepší, co Krkonoše nabízejí. Krkonoše nejsou jen ten jeden kopec. Je to úžasné pohoří s hlubokými údolími, ledovcovými kary a rašeliništi. Ale musíte jít tam, kam nevede lanovka.
Pochopte jednu věc: 90 % lidí, co přijedou do Krkonoš, jde na Sněžku, na Vodopády nebo na Pramen Labe. Zbytek hor je prázdný.
Zkuste třeba Rýchory. Nejvýchodnější část hor. Je to tam nádherné, tiché, s úžasnými bukovými pralesy. A potkáte tam za celý den třeba pět lidí. Nebo jděte na Medvědín a odtud dál na hřebeny směrem na západ. Výhledy jsou tam stejně dobré, ne-li lepší, než ze Sněžky, protože vidíte Sněžku z dálky (což je ten nejlepší způsob, jak ji vidět).
Jděte do Obřího dolu, ale nelezte nahoru. Prostě se projděte tím údolím a koukejte na ty stěny kolem. To je majestát, ne ta betonová placka na vrcholu. Skutečné hory zažijete tam, kde slyšíte vlastní dech, ne nadávky cizího chlapa, že mu pivo pění moc pomalu.
Ignorovat Sněžku v létě není projev lenosti. Je to projev úcty k horám a k sobě samému. Je to odmítnutí té masové zábavy, která z přírody dělá lunapark. Takže až příště pojedete do Krkonoš, udělejte si laskavost. Nechte Sněžku Sněžkou. Ona tam neuteče. A vy si užijete dovolenou, na kterou budete vzpomínat s úsměvem, ne se skřípěním zubů.
Díky, že jste dočetli tento článek až do konce a neskončili jako další zoufalá položka v letní statistice Horská služby na Sněžce. Pokud se vám můj břitký pohled na horskou komerci líbil, zvažte, prosím, symbolický příspěvek na moji další tvorbu. Každá koruna mi uvolňuje ruce od nutnosti psát PR žvasty a dává mi svobodu psát to, co si opravdu myslím. Díky za podporu!
