Vypínač na nepohodlnou pravdu. Vláda se definitivně mění ve společnost s ručením nijakým

Znáte ten bezmocný pocit, když poctivě platíte složenky za celý dům, ale nájemník vám najednou bez dovolení vymění zámky a zabouchne dveře přímo před nosem?

Přesně takhle se teď musí cítit naprosto každý poctivě pracující občan naší republiky. Vláda Andreje Babiše totiž přišla s ohromně geniálním plánem, jak si ušetřit zbytečné a otravné vysvětlování. Zkrátka a dobře se jednoho dne rozhodla, že už nám prostě nebude říkat, co přesně za zavřenými dveřmi s našimi životy dělá.

Celou tuto mimořádně tichou revoluci má na svědomí nikým nevolená šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha. Ta na stůl suverénně položila zbrusu nový jednací řád, který má začít platit už od letošního září.

A je to opravdu velmi napínavé čtení pro každého milovníka politických thrillerů. Z oficiálních zápisů totiž nadobro zmizí jakákoliv informace o tom, jak jednotliví ministři vlastně na vládě hlasovali. My se tak už nikdy v životě nedozvíme, kdo přesně zvedl ruku pro vyhození miliard oknem a kdo byl naopak zoufale proti.

Ještě horší je ovšem děsivý fakt, že ze zápisů zcela zmizí i samotný průběh ministerské debaty. Pokud tedy některý člen vlády marně varoval své kolegy před obrovským průšvihem, nikde se o tom už bohužel nedočtete.

Konkrétní politická odpovědnost za špatná rozhodnutí se tak jednoduše a elegantně rozplyne v husté mlze anonymního kolektivního hlasování. Pan premiér navíc dostane do rukou naprosto kouzelný vypínač celého systému. Bude moci zcela sám jako jediný vládce rozhodnout o tom, co před veřejností na jednání schová a co si naopak nechá pro záři televizních kamer.

Odborníci, právníci a známí komentátoři teď pochopitelně bijí na poplach z plných sil. Uznávaný glosátor Martin Schmarcz dokonce naplno a bez okolků mluví o jasných přípravách na další hrubé porušení samotné naší Ústavy.

Připomíná nám všem velmi důležitý článek Listiny základních práv a svobod, který zaručuje všem občanům neoddiskutovatelné právo na informace. Státní orgány mají totiž naprostou a logickou povinnost poskytovat lidem zprávy o své každodenní činnosti. A utajené hlasování o našich vlastních a těžce vydřených penězích do této kolonky opravdu ani omylem nezapadá.

Andrej Babiš nám dlouhé roky před volbami vytrvale sliboval, že bude řídit stát úplně stejně jako úspěšnou firmu. Všichni jsme se tehdy trochu smáli, ale on to evidentně myslel smrtelně vážně.

V soukromé firmě totiž pan generální ředitel prostě zavře dveře, udělá si své vlastní rozhodnutí a nikoho cizího se na jiný názor raději neptá. Jenže česká státní správa není vůbec žádná privátní korporace s centrálou kdesi v Průhonicích. Jsme to totiž my, běžní daňoví poplatníci, kdo tenhle neuvěřitelně drahý politický cirkus do poslední koruny poctivě financuje.

Pokud si navíc ve své bezelstné naivitě myslíte, že se pravdu o podivných rozhodnutích dozvíme alespoň s odstupem několika let, musím vás hluboce zklamat. Zvukové záznamy z jednání kabinetu totiž dostanou speciální třicetiletý bezpečnostní zámek.

A víte vůbec, jak se k tomuto skandálu postavil oficiální Úřad vlády? Zvolil tu úplně nejstarší a absolutně nejoblíbenější politickou výmluvu ze všech možných. Hodil to celé šmahem na předchozí kabinet Petra Fialy, který prý tento příslušný zákon kdysi v minulosti schválil. Takže za utajování Babišova hlasování dnes vlastně může jen a pouze dnešní zlá opozice.

Aby toho nebylo málo, nový řád přináší premiérovi ještě jednu obrovskou a děsivou výhodu. Bude moci u nejrůznějších strategických a koncepčních dokumentů plynule zkrátit nebo dokonce úplně zrušit takzvané připomínkové řízení.

V praxi to znamená, že vláda už nebude muset poslouchat nudné a otravné rady od skutečných expertů a nezávislých odborníků. Je to vlastně úplně stejné, jako byste začali stavět obrovský rodinný dům a rovnou poslali statika na placenou dovolenou jen proto, že jeho složité výpočty moc zdržují samotnou stavbu. Vláda si tak potichu čistí stůl od všech lidí, kteří by jí mohli klást velmi nepříjemné dotazy.

Organizace Milion chvilek a bývalá zmocněnkyně Klára Šimáčková Laurenčíková mají ve svém hodnocení stoprocentní pravdu. Tady nejde o žádné nevinné a nutné zefektivnění starých zrezivělých pravidel z devadesátých let minulého století.

Tady jde o obrovský a nebezpečný krok směrem k autokratickému způsobu tvrdého vládnutí, kde se veškeré nepohodlné věci řeší rychlým zhasnutím světla. Důvěra běžných občanů ve státní aparát už tak delší dobu nebezpečně balancuje na hraně propasti a tímhle hloupým krokem ji vláda posílá nezadržitelným volným pádem dolů.

Běžný pracující člověk si dnes musí úzkostlivě hlídat každou jednu korunu, kterou nedobrovolně pošle svému státu na povinných daních. A ten samý hladový stát mu teď s chladným úsměvem oznamuje, že mu do toho, jak se ty peníze nahoře vlastně utrácejí, vůbec nic není.

Tohle už vážně není jen nějaký běžný politický souboj plný prázdných předvolebních slibů. Tohle je obrovská a velmi bolestivá facka každému občanovi, který ještě stále naivně věřil v průhlednost naší křehké demokracie. Pokud tohle vládě nakonec opravdu projde, můžeme si všichni rovnou začít zvykat na absolutní politickou tmu.

Sledovat naši politickou scénu, jak potichu zhasíná světla a zavírá před námi dveře, vyžaduje obrovskou dávku nadhledu a velmi silný žaludek. Pokud vás mé glosy baví a pomáhají vám tuhle temnou komedii přežít ve zdraví, budu nesmírně vděčný za symbolický příspěvek na mou tvorbu. Vaše případné dary půjdou zcela čistě na bezpečný provoz mých serverů a nutnou údržbu té naprosto nejvíce opotřebovávané virtuální klávesnice na světě. Děkuji ze srdce za vaši přízeň!