Článek
Když Andrej Babiš, Tomio Okamura a Petr Macinka v pražských kancelářích plánují, jak společně ovládnou Senát, vypadá to na papíře jako obávaná politická ofenziva.
Myšlenka je to z jejich pohledu prostá: spojíme síly, nebudeme si tříštit vládní hlasy a opozici v horní komoře drtivě převálcujeme. Jenže tato koaliční generalita tak trochu zapomněla na to, že do těch senátních zákopů musí poslat reálné lidi z masa a kostí. A ti se začínají docela hlasitě bouřit.
Otrávené politické jablko
Zastavme se u té propasti mezi vedením hnutí a regiony. Kandidáti, které ANO pracně loví do svých řad – často úspěšní lokální politici, respektovaní lékaři nebo známé osobnosti – totiž mají svou vlastní hrdost a pud sebezáchovy.
Chtějí kandidovat za ANO, tečka. Představa, že si na billboard dobrovolně nalepí logo Motoristů nebo SPD, u nich zjevně vyvolává záchvaty paniky.
Starosta Jindřichova Hradce Michal Kozár nevidí pro další značky žádný důvod. Lékař Jaroslav Štěrba na jižní Moravě rovnou deklaruje, že s nikým jiným jednat nehodlá, a plzeňská náměstkyně Lucie Kantorová to řekla naprosto přesně: chce za svou kandidaturou stát hodnotově a programově čitelně.
A není to zdaleka jen lokální rebelie. Tichá vzpoura probíhá i v hlavním městě. Známý dabér a moderátor Zdeněk Mahdal, kterého hnutí vysílá do boje na Praze 5, spojenectví rovnou smetl ze stolu s tím, že za tyto dvě partaje prostě kandidovat nechce. Podobně zaskočený je i kandidát pro Prahu 1 Karel Grabein Procházka.
Když se podíváme do Královéhradeckého kraje, tamní šéf buňky Petr Koleta za své koně – náměstkyni hejtmana Hůlkovou, lékařku Chovancovou a poslance Sadovského – hlásí naprosto jasně: „Jsou navrženi čistě za ANO. Pokud je bude chtít někdo podpořit, tak ať je podpoří.“
V překladu z politického ptydepe to všechno znamená naprosto jasný vzkaz do centrály: „Fakt se nehodláme na potkání obhajovat před normálními voliči za to, co zase plácl pan Okamura o migrantech, nebo vysvětlovat, s jakými odsouzenými radikály si zrovna po večerech dávají pivo kádry pana Macinky.“
Charita pro politické slabší
Proč vlastně menší vládní partneři o spolupráci tak zoufale stojí? Odpověď je drsná, ale pravdivá: nemají lidi. SPD za celou svou existenci v Senátu nikdy nedokázala výrazněji prorazit a Motoristé jsou v těchto volbách úplní nováčci bez vybudované sítě regionálních osobností.
Jak to po jednom z jednání s úsměvem formuloval Tomio Okamura, prý by preferoval společné kandidáty, protože vládní koalice má „příležitost zvýšit zastoupení“.
Šéf Motoristů Petr Macinka se zase těší na „posílení názorového proudu“. Jistě, komu by se nelíbilo posilovat svůj vlastní proud za cizí peníze a s cizími, mnohem populárnějšími obličeji na plakátech?
Společná kandidátka je pro tyto dvě partaje doslova záchranným kruhem. Mohli by se krásně a bez práce svézt na zádech silnějšího Babišova hnutí, urvat si pod společnou hlavičkou pár křesel a tvářit se u toho jako velcí státníci.
Hnutí ANO by v tomto uspořádání dělalo jen bohatého sponzora, zatímco menší partneři by slízli smetanu. Že si to krajští předsedové uvědomují a nechtějí dělat charitativní organizaci, je naprosto logické.
Šéf má vždycky pravdu
Konečné slovo ovšem nebude mít zdravý rozum v regionech, ale celostátní výbor ANO, jehož rozhodování se tradičně odvíjí od aktuální nálady a potřeb jeho nejvyššího šéfa.
Místopředseda Karel Havlíček sice novinářům s vážnou tváří tvrdí, že regionům nikomu nic nenařizují, ale všichni moc dobře víme, jak tato holdingová hierarchie reálně funguje. Pokud si Andrej Babiš nakonec plácne s lídry Motoristů a SPD, lokální hrdost půjde pravděpodobně stranou. Kandidáti zkrátka dostanou na výběr: buď ponesete i cizí vlajku, nebo nejdete nikam.
Sledovat, jak se na jedné straně papírově plánují velké koalice, zatímco na té druhé samotní kandidáti berou nohy na ramena, aby se nemuseli spojovat s radikály, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl a baví vás toto rozkrývání vládního zákulisí, budu moc vděčný za jakoukoliv finanční podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na sponzorování společných senátních kampaní ani na tisk loga SPD, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tomuto bizarnímu divadlu čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
