Vánoční rozhovor s Barborou Kadlecovou.

Barbora Kadlecová začínala s fotbalem v Sokolu Hájek, ale brzy zamířila do FC Slavia Karlovy Vary, kde pod vedením trenéra Stanislava Štípka naplno nastartovala svou kariéru. Později spojila studium na střední škole s působením ve Viktorii Plzeň a rychle si vybudovala pevné místo v mládežnických reprezentacích České republiky. Po maturitě si splnila svůj dlouholetý sen – odcestovala studovat do USA, kde má za sebou první sezónu v dresu Georgia Gwinnett Grizzlies reprezentujících Georgia Gwinnett College.

O jejích začátcích, cestě za snem i o životě za oceánem jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Kdy se v tobě zrodila myšlenka odejít do Spojených států a spojit studium s fotbalem?

Už jako malá jsem sledovala různé filmy a videa z Ameriky a strašně mě to lákalo. Později jsme měli i několik seminářů na reprezentačních srazech, kde se o studiu v USA mluvilo podrobněji, a tam se ta myšlenka vlastně definitivně zrodila.

Jak probíhal proces přijetí – oslovila tě univerzita, nebo ses o místo ucházela sama?

Ozvala se mi agentka z agentury, která se specializuje na přestupy a umisťování studentů–sportovců na americké univerzity. Díky ní se celý proces dal profesionálně do pohybu.

Jaký obor studuješ a proč sis vybrala právě ten?

Studuji psychologii, protože bych se jí jednou chtěla profesně věnovat. Fascinuje mě práce s lidmi a ráda bych pomáhala ostatním.

Jak dlouhá je cesta do Lawrenceville – odkud obvykle letíš a jak náročné je cestování z letiště až na kampus?

Zatím jsem letěla z Mnichova zhruba deset hodin do Atlanty. Odtud mě vyzvedla spoluhráčka a odvezla mě přímo do domu v Lawrenceville, kde bydlím. Cesta byla dlouhá, ale to mi vůbec nevadí právě naopak – já si toto cestování užívám.

Jak probíhala tvoje aklimatizace ve Státech? Byl čas na stesk po domově, nebo tě škola, tréninky a zápasy zaměstnaly natolik, že jsi o tom nepřemýšlela?

Stesk po domově jsem rozhodně měla – a ne jednou. Ale s každým dalším týdnem jsem si na nové prostředí víc a víc zvykala, až jsem se tam začala cítit opravdu dobře.

Co pro tebe bylo nejtěžší při zvykání si na nové prostředí – spíš jazyk, kultura, nebo styl života?

Byla to kombinace všeho. Jazyk, odlišná kultura i jiný způsob života – každá ta věc si vyžadovala čas.

Chybí ti něco z domova – třeba české jídlo, přátelé, nebo mentalita lidí?

Nejvíc mi samozřejmě chybí moje rodina a kamarádi – ty mi tam nic nenahradí. Zároveň pro mě bylo náročné zvyknout si na mentalitu lidí kolem sebe. Nejde ani tak o Američany jako takové, ale spíš o to, že v našem týmu je šestnáct různých národností. Každá má své zvyky, přístup i způsob komunikace, takže bylo někdy těžké se s tím vším srovnat a najít si v tom vlastní komfort.

Jaký je časový posun mezi Českem a tvým působištěm, a jak dlouho ti trvalo si na něj zvyknout?

V Georgii je o šest hodin méně než v Česku a na časový posun jsem si zvykla celkem rychle.

Co tě na americkém univerzitním systému nejvíc překvapilo – ať už po studijní nebo sportovní stránce?

Hodně mě překvapil styl výuky – je založený na otevřené komunikaci, jak mezi studenty, tak i s vyučujícími. Spousta zkoušek je online a některé předměty jsou dokonce postavené jen na průběžných úkolech nebo esejích.

Jaké další sporty univerzita nabízí kromě fotbalu?

Univerzita nabízí baseball, softball, mužský i ženský basketbal, mužský a ženský tenis a také mužský fotbal (soccer).

Můžeš nám trochu přiblížit areál univerzity? Jak je rozlehlý a co všechno v něm studenti mají k dispozici?

Areál je opravdu velký a moderní. Máme několik akademických budov, několik bufetů a kaváren, univerzitní obchod, velkou jídelnu, knihovnu, rekreační centrum s posilovnou, tenisové kurty, fotbalové hřiště, baseballové a softballové hřiště a nedávno byla postavena i nová sportovní budova pro basketbal se zbrusu novou posilovnou.

Jaké předměty aktuálně studuješ a jak u vás vypadají přednášky nebo semináře?

V prvním ročníku jsou předměty hodně obecné. Já mám například English Composition, Math, Survey of History, American Government, Psychology a First Year Seminar. Přednášky jsou povinné a probíhají hodně interaktivně.

Jak bys popsala město Lawrenceville? Jak je velké a k jakému českému městu by se dalo přirovnat?

Lawrenceville je příjemné město nedaleko Atlanty s přibližně 30 tisíci obyvateli. Má klidnější, komunitní atmosféru, spoustu zeleně a příjemné centrum. Velikostí i charakterem bych ho přirovnala třeba ke Karlovým Varům – není příliš velké, ale má vše, co člověk potřebuje, a zároveň působí klidněji než rušná velká města.

Jaké je v Lawrenceville podnebí?

Podnebí v Lawrenceville je typické pro jihovýchod USA – léta jsou horká a velmi vlhká, zatímco zimy bývají mírné a bez výrazných mrazů. Já jsem tam ale teprve první rok, takže skutečnou zimu jsem zatím na vlastní kůži nezažila. Do konce listopadu běžně chodíme v tričku nebo maximálně v mikině, takže je tam pořád příjemné teplo.

Všimla sis v USA něčeho, co jsi do té doby znala jen z amerických filmů nebo seriálů?

Určitě ano – třeba školní kampusy přesně jako z filmů, žluté školní autobusy, obrovské supermarkety nebo způsob, jakým lidé oslavují různé svátky. Některé věci jsou opravdu přesně takové, jak je člověk zná z filmů.

V některých částech Spojených států žijí třeba aligátoři, medvědi nebo kojoti – vyskytuje se něco zajímavého i ve vaší oblasti?

Naše univerzita se nachází v Georgii, nežijí tu aligátoři jako na Floridě nebo medvědi jako v horách, ale i tak je tu příroda jiná než doma. Běžně tu potkáváme takové malé veverky.

Nejvytíženější hráčka ligy a ocenění pro nejlepší fotbalistku sezóny

Do americké univerzitní soutěže vlétla Barbora Kadlecová jako uragán. Hned ve své premiérové sezóně se stala nejvytěžovanější hráčkou nejen svého týmu, ale i celé ligy. Svými výkony si navíc vysloužila ocenění pro nejlepší hráčku sezóny Continental Athletic Conference Women’s, o jehož držitelce rozhodují všichni trenéři soutěže.

V roce 2025 nastoupila k 21 utkání, v nichž zaznamenala čtyři branky a tři asistence. Kadlecová tak potvrdila, že patří k nejvýraznějším osobnostem aktuální sezóny.

Jaké je složení vašeho týmu a kolik máte momentálně hráček?
Jsou mezi vámi i dívky z různých koutů světa?

Náš tým se skládá z hráček šestnácti různých národností. To se mi na našem týmu líbí – mám možnost poznat více kultur. Každá přináší jiný styl fotbalu i mentalitu. Celkem je nás tu 32 hráček.

Kolik máte trenérů a jak bys popsala spolupráci s nimi?

Máme jednoho hlavního trenéra, 3 asistenty a kondičního trenéra a 3 „athletic trainers“, kteří se starají o naše fyzické zdraví. Spolupráce s nimi je profesionální, hodně se dbá na disciplínu, kondici a individuální přístup. Trenéři mají trpělivost a každé hráčce se pomáhají rozvíjet.

Liší se pravidla univerzitní ligy od těch, která platí v české lize?

Pravidla jsou podobná, ale je zde povoleno hokejové střídání v rámci NAIA. Hodně se používá videoanalýza a klade se důraz na taktiku a statistiku. Česká sezóna je rozdělena na podzimní a jarní část, zatímco v Americe se všechna utkání odehrávají na podzim. Při přerušeních se navíc zastavuje čas a zápas končí přesně po 90 minutách.

Na rozdíl od evropských soutěží se zde čas odečítá od 90. minuty k nule.

Hrajete zápasy spíše na umělé trávě, nebo na přírodním povrchu?

Veškeré domácí zápasy hrajeme na umělé trávě a nějaké venkovní utkání hrajeme i na přírodním trávníku.

Jaké zázemí máte v tréninkovém centru?
Co všechno tam využíváte při přípravě – posilovnu, rehabilitaci, regeneraci?

Zázemí je na vysoké úrovni. Máme posilovnu, regeneraci, fyzioterapii, prostě kompletní servis.

V Plzni jsi často střídala různé pozice v sestavě – je to tak i v Americe, nebo už sis našla své stálé místo?

Trenér v USA mě původně viděl jako útočníka, případně ofenzivní zálohu, ale na začátku sezóny mě v přípravných utkáních vyzkoušel také na pozici stopera, která se mi velmi zalíbila, a sám trenér mi řekl, že je to pro tým skvělá možnost, protože na této pozici dokážu naplno využít své silné stránky a tam pomohu týmu nejvíce, a i já to takhle cítím.

V rozpisu máte hned několik soutěží – například CAC Classic, CAC Soccer Championship nebo NAIA Opening Round.
Můžeš nám přiblížit, jaké všechny soutěže hrajete a která z nich je pro vás ta hlavní?

Hrajeme několik soutěží – například na začátku sezóny hrajeme hodně přátelských utkání i s týmy, které nejsou v naší konferenci pak následuje konferenční soutěž a nejdůležitější je pro nás NAIA Championship, protože tam se potkávají nejlepší univerzitní týmy z celé země. Na to se celý rok připravujeme.

Hraje v univerzitní lize i nějaká další Češka nebo Slovenka?

Za tým Truett McConnell hraje bývalá hráčka Slavie Praha Nela Sechterová. A ve SCAD Athletics působí jako trenérka Anita Maryšková.

Kolik času trávíte s týmem na cestách?

Tuto sezónu jsme odehrály 70 % utkání doma a zbylých 30 % venku. Příští sezónu se to má otočit, takže budeme cestovat více. Nicméně cestujeme po celé Georgii, ale také jsme navštívili North Carolina, Mississippi, Kentucky, Florida…

Jak bys srovnala úroveň americké univerzitní ligy s českou 1. ligou žen?
Ať už z pohledu kvality týmů, zázemí nebo třeba mediální pozornosti?

V české nejvyšší soutěži hrají dospělé hráčky s dlouhodobými zkušenostmi, často i reprezentantky, a tím mají ustálenou taktiku a herní systém, kdežto Univerzitní týmy v Georgii jsou složeny převážně z mladších hráček (17–22 let) takže to porovnat je velice obtížné.

V září nás bohužel opustil pan František Holeček, který tě od malička podporoval nejen ve fotbale, ale i v atletice.
Můžeš se s námi podělit o nějakou vzpomínku na tuto osobnost karlovarského sportu?

Pan Holeček byl člověk, který u ničeho důležitého nechyběl. Vždycky byl na závodech i zápasech a podporovat všechny pro něj bylo samozřejmostí. Byl věčně veselý, usměvavý a pozitivně naladěný. Nikdy jsem ho nezažila ve špatné náladě, naopak vždy dokázal povzbudit, rozesmát a dodat sílu. Byl to neskutečně milý člověk se srdcem na pravém místě. Často fotil a natáčel, aby zachytil naše důležité sportovní momenty. V paměti všech ale zůstane především jako člověk s velkým srdcem, na kterého se nikdy nezapomíná.

Ocenění Barbory Kadlecové za sezónu 2025: