Článek
Každý člen tohoto kmene měl vlastní pozemek o rozloze 266 hektarů. Bílí osadníci o tuto půdu nejevili žádný zájem, protože se domnívali, že je neúrodná a přidělávala by jim zbytečnou práci. Nikdo netušil, jaké bohatství se skrývá pod jejím povrchem, ani jak cenné bude v budoucnu pro ty, kteří si ho zakoupí. „Rok 1897 se zapsal do historie Osedžů zlatým písmem. Tehdy byla na jejich území objevena rozsáhlá naleziště ropy,“ vysvětluje samotnou událost historik John Parker. Tímto okamžikem se život 880 osedžských rodin dramaticky změnil. Z chudých indiánů se rázem stali jedni z nejbohatších lidí v Americe. A nikdo tomu nemohl uvěřit. Osedžové posléze pronajímali svou půdu ropným společnostem a inkasovali tučné poplatky. „Každý člen kmene dostával pravidelné platby z ropných zisků. Tyto platby se nazývaly ‚headrights‘ a byly dědičné,“ uvedl historik Parker.
Vůdce kmene Osadžů.
Díky získanému bohatství si mohli dovolit luxus, o kterém se jim dříve ani nesnilo. Mohli si postavit honosné domy, jezdili v drahých autech a posílali své děti studovat na prestižní univerzity ve státech. Ti, kteří pocházeli z vyšší sorty tohoto kmene, si dokonce pořídili vlastní letadlo, díky kterému mohli svobodně cestovat. Někteří zašli tak daleko, že si na úklid svého domu a práce na poli najímali bílé sluhy, což bylo v té době něco nevídaného a odsuzovaného. Osedžové byli známí svým okázalým životním stylem, kterým se rádi chlubili. Bohužel, toto nečekané bohatství s sebou nakonec přineslo i svou stinnou stránku, kterou ale někteří z nich nechtěli vidět. Desítky až stovky Osedžů zaplatily za svůj náhlý vzestup tou nejvyšší cenou - vlastním životem. „Mezi lety 1921 a 1925 došlo k sérii záhadných úmrtí členů kmene Osedžů. Toto období vešlo ve známost jako ‚Vláda teroru‘,“ vysvětluje historik David Grann, autor knihy Zabijáci rozkvetlého měsíce, která se stala předlohou pro Scorseseho film.
Temná stránka bohatství, kterou neviděli
Osedžové umírali za podivných okolností. Někteří byli zastřeleni, jiní otráveni neznámou látkou, další zemřeli při záhadných nehodách nebo beze stopy zmizeli. V ten moment si většina Osedžů uvědomila, že je něco špatně. Měli strach, obávali se o životy svých dětí a neuměli se bránit. „Strach se šířil komunitou jako mor. Lidé se báli vycházet v noci z domů,“ popisuje Grann atmosféru té doby. Vyšetřování těchto úmrtí naráželo na řadu překážek. Místní úřady byly často zkorumpované nebo zastrašené. Mnozí bílí osadníci totiž viděli v bohatství Osedžů příležitost, jak se rychle obohatit. Někteří z nich se neštítili ani těch nejhorších zločinů, a to jen proto, aby si vydělali. A zároveň moc dobře věděli, že je nemůže postihnout žádný trest.
Zlom nastal, když se do vyšetřování vložila FBI. „Hale byl považován za váženého občana. Přezdívalo se mu ‚Král osedžských kopců‘. Ve skutečnosti však stál v čele zločineckého gangu, který systematicky vraždil Osedže, aby získal jejich ropné bohatství,“ vysvětluje historik, který také poukazuje na to, že se lidé nezdráhali páchat ty nejhorší zločiny. Hale měl promyšlený a mazaný plán. Zpočátku musel přesvědčit svého synovce Ernesta Burkharta, aby se oženil se členkou bohaté osedžské rodiny, Mollie Kyleovou. Když proběhla honosná svatba, dostal se do rodiny, kde všichni žili okázalým a honosným životním stylem. Hale začal postupně vyvražďovat všechny členy této rodiny. O několik let později byl se svými komplici dopaden a odsouzen. Trvalo dlouhá desetiletí, než se kmen Osedžů dokázal znovu začlenit do běžného života.
Dnes se snaží uchovat vzpomínku na tyto bolestné události a zároveň budovat lepší budoucnost. „Nechceme, aby se na tuto část naší historie zapomnělo. Je to připomínka toho, čeho jsou lidé schopni ve jménu chamtivosti, ale také svědectví o odolnosti našeho lidu,“ říká současný náčelník kmene Geoffrey Standing Bear.
Zdroje:
