Článek
Debatu pořádali Mladí Starostové a nezávislí Praha, akci moderovali David Šoun a Jitka Černá. Toto téma není příliš známé, ale bohužel se tato praktika stále děje. Hovořil o ní i pan Jaroslav Lorman, teolog a jeden z účastníků, který ji na vlastní kůži zažil. Dalšími hosty byli aktivistka a právnička Jsme fér Adéla Horáková a odborník na duševní zdraví NÚDZ Michal Pitoňák.
Pokud jste již někdy slyšeli o tzv. konverzní „terapii“, pravděpodobně víte, že se tak označují systematické snahy o změnu sexuální orientace jednotlivce z homosexuální nebo bisexuální na heterosexuální. Podobné postupy se vedle konverzní terapie označují např. jako ex-gay terapie či reparativní terapie, všechny však spojuje to, že se jedná o kontroverzní a ničím nepodloženou praxi, která může mít vážné negativní psychické důsledky. Cílem těchto postupů je přitom „léčit“ něco, co žádnou léčbu nepotřebuje.
Historicky měla tzv. konverzní „terapie“ různé podoby. Od extrémní fyzické zátěže po hormonální terapie nebo averzivní metody využívající nepříjemné podněty, jako jsou elektrošoky. V současnosti není jasné, jaké metody jsou v tzv. konverzní „terapii“ stále využívány, určitě se ale jedná o prvky psychoterapie a poradenství, např. kognitivně-behaviorální terapie, která vzešla z výše uvedené averzivní terapie.
V každém případě se odborná veřejnost shoduje na tom, že jakékoliv praktiky spadající pod tzv. konverzní „terapii“ jsou neúčinné a neetické a často vedou k vážné újmě na duševním i fyzickém zdraví. V současnosti je tzv. konverzní „terapie“ oficiálně zakázána v několika zemích včetně Kanady, Izraele, Francie, Norska, Brazílie, Ekvádoru, Malty, Nového Zélandu a Taiwanu. Zákaz se projednává ve Velké Británii, Belgii a Holandsku, což ukazuje rostoucí snahu o ukončení této kontroverzní praxe na celém světě.
I přesto praktiky tzv. konverzní „terapie“ stále přetrvávají v některých částech světa. V USA existují státy, kde stále fungují „konverzní kempy“, kde jsou jednotlivci izolováni a podrobováni pochybným praktikám. Podobná situace je i v Rusku, Keni a Somálsku. Některé vlády, jako v Malajsii a Indonésii, tuto praxi podporují dokonce oficiálně. Ostatně i v sousedním Polsku se církev snaží o její podporu. Faktory, které přispívají k šíření konverzní terapie, jsou různorodé. V Africe kombinuje náboženství, rodinný a kulturní tlak. V Latinské Americe a v Karibiku jsou rodina a náboženský tlak hlavními hnacími silami. V Asii dominují tzv. „rodinná čest“ a kulturní faktory.
Není proto správná chvíle na to, aby se i Česká republika přihlásila ke svým lidskoprávním hodnotám a konverzní terapii zakázala? Proč stále tolerovat techniky, které jen ubližují a „léčí“ lidi, kteří léčit nepotřebují?
Je pro mě vždy cenné poslouchat názory odborníků a z různých úhlů se nad touto problematikou zamýšlet… Nerozumím tomu, proč má někdo pořád potřebu někoho předělávat, převychovávat. Podle mě bychom měli přijímat všechny lidi takové, jací jsou, být k nim laskaví a respektovat je.
Konverzní „terapie“ je zkrátka něco, co by se podle mého názoru nemělo vůbec praktikovat, je úplně zbytečné „léčit“ zdravé lidi, tak proč to budeme dělat? Ať je každý takový, jaký je, přijměme ho, jaký je, a mějme ho rádi.
