Článek
Začalo to jako naděje. Po letech chátrání areálu Za Lužánkami, po desítkách slibů, vizualizací a politických prohlášení přišla na řadu zpráva, která měla konečně znamenat posun – Rada města Brna schválila zadávací dokumentaci k veřejné zakázce na výstavbu stadionu. Na první pohled to vypadalo jako krok vpřed. Jenže jakmile člověk začne číst mezi řádky, místo jistoty uvidí spíš promyšlený manévr, jak celou věc opět posunout o několik let dál. Nové hnutí „Za Lužánky“, vzniklé z iniciativy fanoušků a podporovatelů Zbrojovky, v tom má jasno: tohle není cesta ke stadionu, tohle je cesta od něj. Důvod? Koncesní řízení, které může – svou složitostí a právními možnostmi – posloužit paradoxně těm, kdo stavbu vlastně nikdy nechtěli. V teorii má jít o moderní a transparentní postup; v praxi ale otevírá dveře firmám, které mohou celý proces zdržet, napadnout či zablokovat.„Stačí jedno odvolání a je po všem,“ varují lidé z hnutí. A dodávají, že srpnový termín vyhlášení výsledků – těsně před komunálními volbami 2026 – není náhodou. Politicky je to dokonalé: před volbami se může prezentovat aktivita, po volbách se dá vše tiše zastavit. Hnutí „Za Lužánky“ už oznámilo, že do voleb půjde. Nejen s požadavkem na stadion, ale i s ambicí stát se novým hráčem na brněnské politické scéně. Jejich hlavní motiv je jednoduchý: nedůvěra. Přesvědčení, že současná garnitura už ztratila vůli i ochotu věc skutečně dotáhnout. A že jediný tlak, který v Brně pomáhá, je tlak veřejnosti.Položme si ale klíčovou otázku: proč se vlastně město rozhodlo právě pro koncesní řízení? Kdo to prosadil – a komu jeho komplikovanost hraje do karet? Jde pouze o opatrnost úředníků, nebo o promyšlenou snahu převzít kontrolu nad projektem a vést ho do slepé uličky? Za Lužánkami se tak opakuje příběh, který Brno zná už dlouho: sen o velkém stadionu, který přežívá všechny volební období, ale nikdy se z něj nestane skutečnost.
Možná je na čase přestat čekat, kdo ho postaví. A začít se ptát – kdo ho vlastně nechce.
Zdroj: OS Zbrojováci a osobní názor autora.
