Článek
Mé generaci se to stalo několikrát. 17. listopadu 1989, 11. září 2001 a znovu se tak děje nyní. S tím rozdílem, že dnes je vrah označován za oběť a oběť je veřejně urážena a ponižována včerejším spojencem.
Láme se chleba, a ti z nás, kteří postrádají to, čemu se říká morální integrita, hledají nový kurz, respektive pozici, z níž by mohli generovat příští zisk. Podívejme se na velké mlčení hnutí ANO, které náhle neví, zda se přidat na stranu chaosu s nejistou mírou zisku. Oni se brzy zorientují, zatím jenom netuší, zda se jim přimknutí k ruské rubášce politicky vyplatí v blížících se volbách.
Zažíváme pravděpodobně konec staré dobré Kissingerovy doktríny, zdá se, že základní geopolitická rovnováha světa, která jej posledních 80 let uchránila před světovou válkou se rozpadla. Ze strany Spojených států amerických, které „porodila“ stará Evropa se stal spratek, který se z pozice „silnějšího psa“ spojil s ještě větším spratkem a společně se rozhodli šikanovat svobodomyslný svět.
Situace se turbulentně vyvíjí a my sledujeme, kdo a za jakou korouhvičkou se právě otáčí. Morálně ukotvený člověk však musí mít jasno. Chce to jen trochu odvahy a hrdosti, třeba i té národní či evropské. Je třeba jednoznačně pojmenovat dobro a zlo, odmítnout urážlivé chování predátorů, kteří chápou křehký svět jako hračku a zabránit jim ho jen tak z rozmaru rozbít. My prostě nesmíme dopustit, aby se kšeftování s vrahy stalo normou. Má-li se Evropa semknout k obraně ponižovaných a bitých, musí tak učinit i za cenu růstu zbrojních výdajů a posilování armád. Nesmíme to vzdát. Nesmíme se podvolit! Přijměme tedy nově formující světový řád a postavme se na vlastní nohy! Naše děti nám poděkují. Se zločinci se nevyjednává.
