Článek
„Zaměstnat malé africké děti v dolech na kov, pak čínské na výrobě zařízení na těžbu bitcoinů, pak brazilské na těžbě uhlí a pak jim všem platit pomocí vytěžených bitcoinů. Samozřejmostí je nechat si 99 % bitcoinů.“
Na první pohled se může tento ironický komentář jevit jako přehnaný. Ale ve skutečnosti velmi trefně shrnuje globální rozměr novodobé digitální ekonomiky. S využitím satiry se dotýká otázky, kterou mnozí přehlížejí: kdo ve skutečnosti nese náklady a kdo sklízí výnosy z bitcoinového systému?
---
Afrika: nový trh nebo opětovná kolonie?
Afrika je dnes čím dál častěji prezentována jako nový digitální „frontier“ – rozsáhlý kontinent, kde miliony lidí žijí mimo bankovní systém a kde může bitcoin sloužit jako alternativní prostředek směny i uchovatel hodnoty.
Právě na tomto narativu staví český ekonom Matěj Žák a společnost Trezor, kteří prostřednictvím iniciativy Trezor Academy vyvážejí bitcoinové know-how do Afriky. Na první pohled jde o progresivní gesto – dát lidem přístup ke kryptoměně, která není závislá na místní inflaci nebo zkorumpované státní moci.
Ale zároveň tu vyvstává zásadní otázka:
Pomáhá bitcoin Africe, nebo Afrika pomáhá bitcoinu?
---
Digitální kolonialismus v praxi
Bitcoinový systém není „čistý“. Neexistuje v izolaci. Za jeho fungováním je celosvětový řetězec:
1. Africké děti těží kobalt a zlato.
2. Čínské děti (a levná pracovní síla obecně) montují zařízení pro těžbu.
3. Brazilská příroda je ničena pro levnou energii.
4. Západní investoři těží bitcoin a ukládají si ho do soukromých peněženek.
Přestože fyzická a lidská práce probíhá na globálním Jihu, výsledný zisk – bitcoiny – zůstává téměř výhradně na globálním Severu. Pokud tedy někdo vytěží 100 % bitcoinů, a za jejich vytvoření zaplatí lidem v Africe, Číně nebo Latinské Americe pouhé 1 % z celkového objemu, není to podnikatelský úspěch.
Je to moderní forma vykořisťování.
---
Bitcoin končí v Africe, ale ne jako dar – jako zboží
Ironická pasáž o tom, že „čínské děti nesmějí přijímat bitcoin a tak potají nakupují za bitcoiny zlato od afrických dětí“ odhaluje další dimenzi tohoto systému. V některých zemích – jako právě Čína – je používání kryptoměn regulováno nebo přímo zakázáno, takže bitcoin nemůže sloužit jako legální měna.
A tak se stává prostředkem směny pro globální černý trh – zlato, suroviny, práce. V Africe se za bitcoiny stále častěji prodává právě to, co má fyzickou hodnotu: zlato, lithium, lidský čas a dřina. Bitcoin končí v Africe, ale ne jako nástroj svobody, nýbrž jako platidlo za další suroviny.
V důsledku toho se cyklus opakuje:
➡ Afrika poskytne zdroje,
➡ západní kapitál je zhodnotí,
➡ a pak opět skupuje nové africké zdroje – tentokrát za zlomek původní hodnoty.
---
Když „pomoc“ znamená digitální pouta
Bitcoin sám o sobě není zlem. Je to technologie. Ale to, jak a kde je využíván, určuje, zda jde o nástroj osvobození, nebo o novou podobu dominance. Pokud se bitcoin stane nástrojem, jak legalizovat extrémní přenos hodnoty z globálního Jihu na Sever, pak nejde o decentralizaci, ale o digitální koloniální mechanismus.
A ten je o to nebezpečnější, že se tváří jako „svoboda“.
---
Závěr: Opravdu fér trejd?
Představme si model:
Těžař vytěží 100 % bitcoinů.
Lidé v Africe, Číně, Brazílii poskytli suroviny, práci a energii.
Těžař jim za to zaplatí 1 % z toho, co získal.
Těžař si nechá 99 %.
Takový „fér trejd“ není inovace.
To je vykořisťování.
---
Chceš přidat grafy, odkazy na zprávy Amnesty International, nebo doplnit konkrétní data o distribuci hashratu či podílu bitcoinových peněženek? Můžeme článek doplnit o další vrstvy.
