Článek
„Zaměstnat malé africké děti v dolech na kov, pak čínské na výrobě zařízení na těžbu bitcoinů, pak brazilské na těžbě uhlí a pak jim všem platit pomocí vytěžených bitcoinů. Samozřejmostí je nechat si 99 % bitcoinů.“
Tento sžíravý komentář není pouhým výkřikem do tmy. V krátkosti pojmenovává hluboké systémové paradoxy, které provázejí globální technologické trendy — v tomto případě bitcoin. Ironická logika v něm popisuje řetězec produkce a distribuce digitálního bohatství, který je postaven na strukturální nerovnosti mezi globálním Severem a Jihem.
---
Když osvobození vypadá jako nové okovy
V roce 2024 zahájila česká společnost Trezor, vedená ekonomem Matějem Žákem, iniciativu Trezor Academy, která si klade za cíl šířit povědomí o bitcoinu v Africe. V zemích jako Ghana, Keňa či Nigérie má bitcoin údajně pomoci lidem vymanit se ze závislosti na kolabujících měnách a nestabilních bankovních systémech.
Na první pohled jde o projekt s humanitním potenciálem — vzdělávání, svoboda, přístup k alternativnímu finančnímu systému. Ale jakmile se odkloníme od marketingového narativu a použijeme ironický komentář jako zrcadlo, které nastavuje drsnou realitu, vynoří se zásadní otázka:
Kdo skutečně profituje z bitcoinové revoluce — a kdo nese její náklady?
---
Globální těžební řetězec: Kde vzniká hodnota bitcoinu?
1. Afrika – základní suroviny
Výroba grafických čipů a baterií potřebuje kobalt, lithium, tantal, zlato — nerosty, které často pocházejí z afrických dolů. Amnesty International a další nezávislé organizace dlouhodobě upozorňují, že při těžbě surovin v Kongu a dalších zemích pracují děti, často bez ochranných pomůcek a za minimální odměnu.
2. Čína – hardware
Většina těžebního vybavení na světě pochází z Číny nebo jihovýchodní Asie. Výroba je levná, podmínky zaměstnanců často tvrdé, práce vysoce monotónní a špatně placená. Západní investoři nakupují zařízení levně a těží z nízkých nákladů.
3. Brazílie – energie a uhlí
Bitcoin spotřebuje více energie než některé celé státy. Ačkoliv je značná část energie obnovitelná, část stále pochází z uhlí. V Brazílii i jiných rozvojových zemích dochází k devastaci životního prostředí ve jménu „moderních“ energetických řešení.
4. Západ – zisky a spekulace
Zatímco infrastruktura a lidské zdroje jsou globálně distribuované, výnosy končí ve virtuálních peněženkách několika málo jednotlivců nebo firem. Podle citovaného komentáře si „někdo nechá 99 % bitcoinů“. Nadsázka? Možná. Ale centralizace bohatství je v kryptoměnovém světě realitou.
---
Afrika jako trh, nebo jako partner?
Iniciativa Trezor Academy může být vnímána buď jako humanitární akt, nebo jako krok k expanzi do nových trhů. Afrika, kontinent s miliardou obyvatel, je atraktivní z hlediska růstu. V mnoha zemích již nyní probíhá široké využívání mobilních plateb a alternativních měn.
Ale problémem není samotný bitcoin. Problém je, když někdo nabízí lidem „svobodu“ v podobě digitální měny, kterou sám ovládá, zatímco ti druzí nemají základní přístup ke vzdělání, zdravotní péči nebo stabilnímu příjmu.
---
Digitální neokolonialismus?
Závěrečná část komentáře upozorňuje na další absurditu:
> „Čínské děti nemůžou přijímat bitcoin a tak potají nakupují za bitcoiny zlato od těch afrických v Africe.“
Jakkoli absurdní se to může zdát, realita je, že bitcoin lze využívat pro anonymní přesuny kapitálu, které obcházejí regulace, cla i etiku. A opět — těmi, kdo na to doplácejí, nejsou inovátoři z technologických metropolí, ale lidé bez přístupu k právní ochraně nebo základní infrastruktuře.
---
Závěr: Když kryptoměna není kryptografická, ale etická otázka
Bitcoin byl původně vynalezen jako nástroj decentralizace a svobody. Pokud má ale fungovat jako prostředek skutečné emancipace, musí být doprovázen důsledným etickým rámcem, důrazem na férovost a skutečné partnerství s těmi, kterým má údajně pomoci.
Bez toho totiž hrozí, že se z digitálního zlata stane další forma okovů.
---
Chceš doplnit statistiky, přímé citace Matěje Žáka, názory odborníků z Afriky, nebo rozšířit úvahu o geopolitické důsledky bitcoinové expanze? Stačí říct.
