Článek
Hranice bez kontroly není pohostinnost. Panika bez plánu není bezpečnost.
Hana položila na pult telefon a vedle něj nabídku na robotického číšníka. Na displeji svítila zpráva z Ceuty: po průniku desítek tisíc lidí označil premiér Andrej Babiš situaci za skandál španělské vlády a žádal pro Španělsko okamžitě uzavřít Schengen. Ministr zahraničí Petr Macinka byl zdrženlivější; Španělsko by nevylučoval a čekal na jeho stanovisko.
„Výborně,“ řekla Hana. „Španělsku nezavřeme africkou hranici. Zavřeme mu Evropu. To je jako když nám teče voda ve sklepě a Josef zazdí hlavní vchod.“
Josef zvedl espresso lžičku. „Hlavně rychle. Než někdo najde kohoutek.“
Pan Radim si přečetl titulek ještě jednou. „Ceuta už má při cestě dál do pevninského Španělska zvláštní kontroly. Které dveře tedy chceme zavřít?“
„Ty televizní,“ odpověděla Hana. „Na nich se klika leskne nejlépe.“
„A kdo vlastně může Schengen jedním výrokem zavřít?“ zeptal se pan Radim.
„Nikdo,“ řekla Hana. „Ale výrok už je hotový. Opatření se teprve hledá. Politika dnes připomíná hasičský vůz, který přijede bez vody, zato se sirénou velikosti státního rozpočtu.“
Josef ukázal na nabídku robota. „Tady píšou, že obslouží hosty, odnese nádobí a nikdy nebude chtít dovolenou. Tak proč Evropa shání další pracovníky? Německo mluví o robotech, Španělsko o nedostatku lidí, a pak se tváříme překvapeně, že máme současně automatizaci i migraci.“
Hana otočila nabídku. Na zadní straně byl servisní paušál, příplatek za schody a poznámka, že robot neumí otevřít zaseknutý sifon.
„Takže vyhodím učně,“ řekla, „koupím plechového číšníka a v pondělí budu shánět instalatéra, řidiče a pečovatelku. To už není personální politika. To je hospoda řízená losem z tomboly.“
„Německo nemá nedostatek všech lidí,“ dodala. „Má nedostatek konkrétních kvalifikací. Španělsko má zase spoustu lidí bez práce. Evropa si objednala roboty, pracovní sílu a sociální stát, ale zapomněla objednat společný rozpis směn.“
Dokončení
„Robot nahrazuje úkol,“ řekl pan Radim. „Někdy hodně úkolů. Ale práce je svazek činností, odpovědnosti a vztahů. Kávovar udělá espresso. Nezjistí, proč host dnes potřebuje sedět o deset minut déle.“
Josef poklepal lžičkou o podšálek. „Dobře. Ale proč máme přijímat lidi bez vzdělání, když nevíme, co s nimi?“
„Nemáme přijímat kohokoli bez pravidel,“ odpověděla Hana. „Jen bych nemíchala azyl, neoprávněné překročení hranice a nábor pracovníků do jednoho kýble. A pas není ani výuční list, ani důkaz hlouposti.“
„Kdo nemá právo zůstat, má se po řádném rozhodnutí vrátit,“ pokračovala. „Kdo ochranu dostane, musí mít jazyk, školu, pravidla a cestu k samostatnosti. A firma, která chce pracovní sílu, nemá účet za nábor strčit obci pod dveře.“
„Čili hranici hlídat,“ shrnul Josef. „Žádosti rozhodovat rychle. Návraty skutečně provádět. A koho přijmeme, toho nenechat pět let sedět mezi formulářem a dávkou.“
„Přesně,“ řekla Hana. „Integrace bez nároků je naivita. Nároky bez možnosti učit se jsou past. A dovážet levné ruce, zatímco rušíme učňovské školy, je hospodářský plán asi jako topit nábytkem a stěžovat si, že nemáme židle.“
Pan Radim se podíval na robota v prospektu. „Německo ani Španělsko si nemusí vybrat mezi strojem a člověkem. Musí si vybrat, zda budou spojovat průmysl, vzdělávání, migraci a sociální politiku — nebo budou každé ministerstvo provozovat jako jinou kavárnu.“
Hana vzala tužku a přes nabídku napsala:
NEJDŘÍV UČEŇ. POTOM ROBOT.
„A Schengen?“ zeptal se Josef.
„Hranice bez kontroly není pohostinnost,“ řekl pan Radim. „Ale zavřít celý dům, protože někdo nezvládl dveře, není bezpečnost. To je panika s klikou.“
Hana položila utěrku.
„Stát musí vědět, komu otevřít, koho po zákonném rozhodnutí vrátit a koho naučit řemeslu. Jinak mu nepomůže ani robot, ani závora — jen dražší siréna.“
