Článek
Pan Josef položil na stůl telefon, noviny a starý zkoušeč napětí.
„K čemu ten zkoušeč?“ zeptala se Klára.
„Americký prezident chce zjistit, jestli Rusové pomáhají Íránu zaměřovat americké základny,“ řekl Josef. „Tak se zeptá Putina. Když to funguje v Bílém domě, zruším elektrikáře a příště se zeptám zásuvky.“
Paní Denisa si nasadila brýle.
„Přesněji – objevily se zprávy o ruských satelitních snímcích. Donald Trump řekl, že se Putina zeptá.“
Josef se pousmál.
„Tak to se mi ulevilo. Já myslel, že mají rozvědku. A oni mají Vladimira na telefonu.“
Pan Radim dolil kávu tak pomalu, jako by čekal, že se v šálku objeví odpověď.
„A co když Putin odpoví, že ne?“ zeptala se Klára.
„Pak je hotovo,“ odvětil Josef. „Podezřelý se prověřil a shledal se nevinným. To je nový samoobslužný právní stát. U pokladny si sám namarkujete rohlíky, u výslechu alibi.“
Denisa zavrtěla hlavou.
„Diplomacie bez rozhovoru nejde. Ale rozhovor sám o sobě není důkaz.“
„Jistě,“ přikývl pan Radim. „Jen nesmíme zapomenout, že důvěra není metoda vyšetřování.“
Josef poklepal na zkoušečku.
„Nejdřív měřit. Potom volat.“
„A hlavně nevolat do zásuvky,“ dodala Klára.
Trump přitom s Putinem nemluví poprvé. Jejich vztah se často prezentuje jako přímá linka mezi dvěma muži, kteří mohou vyřešit téměř cokoli. Jenže svět není reklamní plakát. Když jde o satelitní snímky, rakety nebo lidské životy, nestačí, aby jeden státník řekl druhému: „Věř mi.“
Pan Radim přikývl.
„Důvěra je důležitá. Ale teprve ověřená fakta dávají rozhodnutím pevnou půdu pod nohama.“
Klára otočila telefon displejem dolů.
„A co si z toho má vzít Evropa?“
Zeptejte se podezřelého
„Když velký spojenec ověřuje požár telefonátem možnému žháři,“ řekl Josef, „měli by si ostatní raději pořídit vlastní hasicí přístroj.“
Denisa přikývla.
„Vlastní zpravodajské kapacity, obranu, společný postup a schopnost říct ne, když je to potřeba.“
„A Česká republika?“ zeptala se Klára.
Pan Radim se podíval z okna.
„Aby si nepletla fotografii s mocným mužem s bezpečnostní zárukou.“
Josef se usmál.
„To by se mělo vytisknout i česky.“
Klára se zasmála.
„Vy míříte na Babiše.“
„Nemířím,“ řekl Josef. „Jen sleduji podobný způsob uvažování. Všechno je osobní. Já zavolám. Já zjistím. Já zařídím. Přitom stát má ministerstva, odborníky a pravidla. Jenže na obrazovce to někdy vypadá, jako by republiku vlastnil člověk s nabitým telefonem.“
Denisa zavrtěla hlavou.
„Trump a Babiš nejsou totéž. Jiná země, jiná moc, jiné činy.“
„Samozřejmě,“ přikývl pan Radim. „Podobnost není v lidech, ale ve způsobu přemýšlení. Když začneme věřit, že instituce nejsou potřeba a všechno vyřeší jeden člověk, oslabujeme to, co nás chrání.“
Josef schoval zkoušečku do kapsy.
„Takže Evropa potřebuje vlastní jistič?“
„Spíš zdravý úsudek,“ odpověděla Klára. „A dostatek odvahy ověřovat informace z více zdrojů.“
Z rádia se znovu ozvala zpráva o telefonátu mezi světovými lídry.
Pan Radim dopil kávu a položil šálek na stůl.
Mluvit spolu je vždy lepší než mlčet. Ale ptát se člověka, zda udělal něco, z čeho je podezírán, není vyšetřování. Rozhodnutí mají stát na ověřených informacích, ne jen na odpovědi podezřelého.
O autorovi
Jmenuji se Michal Perna. Prostřednictvím příběhů pana Radima Kafánka propojuji svět seniorů, technologií a obyčejných lidských rozhovorů. Věřím, že skutečné změny nevznikají ve velkých projevech, ale u jednoho stolu, nad šálkem dobré kávy.
Naše motto:
Lepší svět se tvoří mezigenerační hrou a kreativitou.
