Článek
Nemůžeme je zachránit. Je mi to líto,“ řekl nám doktor Eagan, vedoucí oddělení mateřské a fetální medicíny. Když se pokus o zašití mého děložního čípku nezdařil, doktor Eagen vykřikl: „Sakra!“ a hodil na zem roušku s hvězdami a pruhy, kterou měl na sobě na operačním sále.
Když Sara Connellová spatřila dvě čárky na těhotenském testu, byla v sedmém nebi. Po měsících nejistoty a desítkách návštěv na klinikách reprodukční medicíny to vypadalo jako zázrak. S manželem Billem toužili po rodině dlouho, ale cesta k ní se velmi rychle proměnila v nekončící komplikace.
Vzápětí bohužel přišla tvrdá rána v podobě potratu. Lékaři pár ujišťovali, že se to stává, manželé se tedy nevzdali. A dočkali se. Sara opět otěhotněla a tentokrát dokonce čekala dvojčata. Radost obrovská, plány veliké a zdálo se, že nejhorší období je pryč.
Ve druhém trimestru však přišly náhlé komplikace a přes veškerou snahu chicagských lékařů se chlapci narodili příliš brzy; bohužel mrtví. Bolest v rodičích zanechala hlubokou jizvu. Lékaři navíc Saře sdělili, že její tělo zřejmě není schopné bezpečně donosit plod.
Matka a dcera
Kristine Hauck sledovala svou dceru s pocitem bezmoci, který zná každý rodič, který vidí trpět své dítě. Jako matka tří dětí prožila svá těhotenství bez jakýchkoliv komplikací a mateřství pro ni bylo přirozenou a radostnou součástí života. Sledovat, jak se Sara trápí, ji nesmírně zraňovalo.
Manželé Connellovi se ocitli před těžkou volbou. Lékaři jim jako jedinou schůdnou cestu k vlastnímu dítěti doporučili využití náhradní matky, která by donosila embryo vytvořené ze Sařina vajíčka a Billovy spermie. Hledání vhodné náhradní matky přes specializované agentury však byl extrémně zdlouhavý a finančně náročný proces spojený s řadou právních i lidských nejistot.
V té chvíli přišel nápad, který změnil vše. Kristine si přečetla novinový článek o starší ženě, která pomohla své dceři donosit dítě. Myšlenka se zpočátku zdála být ztřeštěná, ale docela rychle si vydobyla své místo. Kristine, v té době už víc než šedesátiletá, se cítila výborně. Rozhodla se tedy, že do toho půjde.
Když to nabídla Saře a Billovi, po chvíli rozpaků přišlo překvapení i dojetí. Dcera zpočátku váhala, neboť měla strach o matčino zdraví a uvědomovala si, jaké riziko by těhotenství pro šedesátiletou ženu představovalo. Kristine však byla odhodlaná a trvala na tom, aby se to alespoň zkonzultovalo u specialistů.
Lékaři na klinice v Chicagu zpočátku reagovali opatrně. Gravidita v téměř 61 letech je z medicínského hlediska považována za vysoce rizikovou. Hrozí vysoký krevní tlak, těhotenská cukrovka, kardiovaskulární selhání i řada dalších komplikací. Lékaři proto stanovili jasnou podmínku: Kristine musela podstoupit přísné zdravotní a psychologické testy.
Následovaly měsíce podrobných vyšetření, kdy lékaři zkoumali stav jejího srdce, cévního systému, hustotu kostí i celkovou fyzickou zdatnost. Výsledky všechny překvapily. Kristine byla v mimořádně dobrém zdravotním stavu, nevyskytovaly se u ní žádné chronické potíže a její organismus odpovídal podstatně mladší ženě. Specialisté na reprodukční medicínu po důkladném zvážení všech rizik dali záměru zelenou.
Dvě čárky na testu po šedesátce
Jakmile padlo lékařské rozhodnutí, započal proces umělého oplodnění. V laboratoři úspěšně spojili spermii s vajíčkem a vzniklé embryo přenesli do dělohy Kristine. Rodina čekala na výsledky s napětím, vědoma si toho, že úspěch na první pokus bývá nejistý.
Dvanáct dní po zákroku přišel telefonát z kliniky. Test vyšel jednoznačně pozitivní. Kristine Hauck byla ve věku 61 let těhotná, neměla však pod srdcem vlastní plod, ale svého budoucího biologického vnuka. Celé rodině se neuvěřitelně ulevilo, zároveň však začalo náročné devítiměsíční období.
Sara doprovázela svou matku na každou lékařskou prohlídku a pečovala o ni. Kristine snášela počáteční fázi těhotenství překvapivě dobře a bez větších ranních nevolností, což lékaři přikládali nejen její skvělé kondici, ale i psychické vyrovnanosti.
Devět měsíců pod drobnohledem
Těhotenství se neobešlo bez zvýšeného dohledu. Tým perinatologů monitoroval každý detail – od hladiny hormonů přes krevní tlak až po vývoj plodu. Kristine musela upravit svůj denní režim, dbala na správnou stravu a pravidelný odpočinek, ale zároveň zůstávala aktivní.
S postupujícími měsíci se rostoucí bříško stávalo nepřehlédnutelným. Pro její okolí i přátele to byl neobvyklý pohled, ale rodina o celé situaci mluvila otevřeně. Sara a Bill připravovali dětský pokoj a pravidelně mluvili k bříšku Kristine, aby si miminko zvykalo na hlasy rodičů.
Během celého těhotenství se neobjevil jediný vážnější zdravotní problém. Lékaři s úžasem sledovali, jak hladce se tělo jedenašedesátileté ženy adaptovalo. Od počátku bylo jasné, že porod nebude probíhat přirozenou cestou, z pochopitelných důvodů se volil císařský řez. Předpokládaný termín porodu: únor 2011.
Den, kdy se narodil Finnean
V únoru se v nemocnici v Chicagu sešel celý lékařský tým i s rodinou v atmosféře napjatého očekávání. Sara Connellová byla na sále s mámou, Bill čekal poblíž.
Zákrok proběhl bez jakýchkoliv problémů. Malý Finnean Lee Connell se narodil s váhou přes tři kilogramy a naprosto zdravý. Lékaři miminko ihned po základním ošetření předali do náruče jeho matce Saře, mezitím jiný tým dokončoval operaci Kristine.
Pohled na babičku, která právě přivedla na svět svého vnuka, dojal i zkušený nemocniční personál. Kristine se z císařského řezu zotavovala neuvěřitelně rychle a už po několika dnech mohla sledovat, jak její dcera chová své vytoužené dítě.
Světový ohlas a populární fotografie
Příběh tří generací jedné rodiny z Chicaga se téměř okamžitě dostal do hledáčku světových médií. Fotografie, na které těhotná jedenašedesátiletá Kristine stojí naproti své dceři a společně se drží za ruce, se stala velmi vyhledávanou. Snímek, jehož autorkou je fotografka Mary Rafferty, zachytil neopakovatelnou blízkost a lásku.
Zpráva o narození Finneana vyvolala lavinu reakcí. Rodina vystoupila v několika prestižních televizních pořadech a poskytovala rozhovory. Veřejnost obdivovala obětavost a odvahu Kristine, v odborných kruzích se však znovu rozhořela debata o etice v reprodukční medicíně a o tom, do jakého věku je bezpečné a vhodné těhotenství podstupovat.
Pro Kristine ovšem žádná z těchto debat nebyla podstatná. Zdůrazňovala, že nevykonala hrdinský čin, ale pouze využila možnosti pomoci své dceři. Prý to byl největší dar, jaký jí kdy mohla dát.
Sara se později rozhodla celý příběh sepsat v knize, která se stala inspirací pro tisíce párů po celém světě, jež čelily podobným problémům s neplodností.
Zdroje:
https://abcnews.com/amp/US/excerpt-sara-connells-book-bringing-finn-extraordinary-surrogacy/story?id=17104023
https://abcnews.com/amp/Health/WomensHealth/surrogate-grandmother-woman-birth-grandson-61/story?id=12912270
https://time.com/archive/7142519/grandma-gives-birth-to-her-grandchild-weird-or-wonderful/
https://www.instagram.com/p/DF8widJtHaY/?stkn=dmplbmIzdzNic2c4
https://www.mirror.co.uk/news/real-life-stories/61-year-old-mum-gave-6539662.amp
