Dokument: Billy Idol vydíral vydavatele, měl hrát v Terminátorovi 2, „Idolem“ se stal díky učiteli 

Osobně mám od něj nejradši hit Rebel Yell, který vznikl na začátku osmdesátých let. Billy Idol se tehdy pohyboval v kruzích newyorské scény a na jedné party se potkal s členy kapely The Rolling Stones. Mezi nimi byl i Keith Richards, který si během večera objednal bourbon značky Rebel Yell (výkřik či řev rebela). Idol ten název zaslechl, zaujal ho a uložil si ho do paměti – zněl drsně, americky, přesně tak, jak chtěl, aby působila i jeho hudba.

Když se později sešel se svým dlouholetým spolupracovníkem Stevem Stevensem, začali rozvíjet nápady na nové skladby a právě tenhle výraz se stal odrazovým můstkem. Stevens přišel s charakteristickým kytarovým riffem – ostrým, pulzujícím a okamžitě zapamatovatelným. Idol k němu přidal text, který prý není jen o rebelii, ale o určitém životním postoji, o touze po svobodě a intenzitě. No… já bych v tom zas až takovou hloubku nehledal, podle mě jde o vcelku jasný příběh o jedné vášnivé souloži.

Nahrávání probíhalo v době, kdy Idol už nebyl jen bývalým punkerem z kapely Generation X, ale sólovým umělcem, který si budoval vlastní identitu v New Yorku. Producent Keith Forsey pomohl dát skladbě finální tvar, který byl syrový, tvrdý a zároveň chytlavý. Ideální kombinace v době, kdy hudbu začala ovlivňovat televize MTV.

„Je pravda, že jste ukradl pásky s finálními nahrávkami k albu Rebel Yell během hádky s nahrávací společností?“ ptá se reportér The Guardianu v roce 2024. A Billy odpovídá:

„Bylo to kvůli obalu alba. Říkal jsem si: „Na tomhle obrázku je chyba a když to zkazíme, bude to ještě horší.“ Nahrávací společnost začala říkat: „Necháváme to být. Není to tak zlé.“ Pomyslel jsem si: „Prostě to nedovolím. Je to tak hloupé. Prostě musí ten obrázek znovu vytisknout. Nebudu poslouchat, co říkají kluci z nahrávací společnosti. Vlastně je budu vydírat.“ Tak jsem uprostřed noci šel do Electric Lady a dostal se na místo, kde jsem věděl, že jsou krabice od pásek. Vzal jsem si je, odešel ze studia a dal je svému dealerovi heroinu. A pak jsem zavolal nahrávací společnosti a řekl: „Tenhle chlápek, kterému jsem je dal, je za pár dní napašuje na ulici, když tenhle obrázek nezměníte.“ A oni povolili. Nenechte se od nich, aby po vás šlapali.“

Když album Rebel Yell v roce 1983 vyšlo, píseň se okamžitě stala jedním z největších hitů. Pomohl tomu i videoklip, který zachytil Idola v jeho typické podobě – odbarvené vlasy, kožené oblečení, suverénní výraz a energie, která doslova tryskala z obrazovky. V době, kdy MTV určovala, kdo se stane hvězdou, byl Idol ideálním kandidátem: výrazný, provokativní a nezaměnitelný. Rebel Yell díky tomu uspěla u milionů posluchačů a stala se hymnou části jedné generace.

Narodil se jako William Michael Albert Broad v roce 1955 a vyrůstal mezi Londýnem a jeho předměstími, v prostředí, které se v sedmdesátých letech začalo bouřit proti stagnaci a společenským konvencím. Právě tehdy se zrodil punk, syrový, chaotický, hlučný a vzdorovitý. Idol ho přijal za svůj. Jako člen kapely Generation X se rychle stal jednou z výrazných tváří, která odmítala staré pořádky a hledala vlastní směr a identitu. Hudba byla rychlá, jednoduchá a upřímná a Idol v ní našel prostor, kde mohl být někým jiným než jen dalším mladíkem bez perspektivy.

Přezdívka Billy Idol vznikla ve škole, kde mu jeden z učitelů napsal do školního hodnocení poznámku, že je „idle“ – tedy líný, nepozorný, bez zájmu o studium. Mladý William si z téhle kritiky udělal legraci a slovo „idle“ si přetvořil na „Idol“, což už znělo mnohem lépe. Když se později začal pohybovat na londýnské hudební scéně a stal se součástí první vlny britského punku, zvolil si umělecké jméno právě Billy Idol.

Přestože kapela Generation X zaznamenala úspěch, Idol cítil, že jeho ambice přesahují hranice punku. Přesunul se do New Yorku, což bylo na začátku osmdesátých let zásadním krokem, který změnil jeho kariéru. V Americe totiž začal kombinovat energii punku s chytlavostí popu a tvrdostí rocku, čímž vytvořil styl, který byl přístupnější širšímu publiku. Výsledkem byly hity jako „White Wedding“ nebo právě již zmiňovaný „Rebel Yell“, které definovaly zvuk osmdesátých let a z Idola udělaly… no prostě idola.

Kytarista Steve Stevens dodal hudbě charakteristický zvuk, který byl okamžitě rozpoznatelný.

MTV z Billyho vyprodukovala vizuálního showmana. Jeho odbarvené vlasy a provokativní výraz se staly symbolem jedné hudební éry. Jak poznamenává server AllMusic, „Idol byl jedním z prvních umělců, kteří pochopili sílu prezentace v hudbě, a dokázal ji využít naplno.“

Úspěch však měl i svou temnou stránku. Billyho život se postupně začal točit kolem excesů, drog a nekontrolovaného životního stylu. „Byl jsem přesně ten typ rockové hvězdy, který si myslí, že je nesmrtelný,“ přiznává zpěvák v rozhovoru pro NME. Tento pocit neporazitelnosti však narazil na realitu v roce 1990, kdy vážná motocyklová nehoda téměř ukončila jeho kariéru i život. Idol utrpěl těžká zranění a dlouhá rekonvalescence ho donutila zpomalit a zamyslet se nad vlastním směřováním. Jak sám později uvedl pro Biography.com, „ta nehoda byla budíček, který jsem zoufale potřeboval.“

Navzdory všem pádům se Billy Idol dokázal vrátit. Jeho pozdější tvorba už nebyla tak komerčně úspěšná jako v osmdesátých letech, ale získala na hloubce a osobitosti.

V letošním dokumentu „Billy Idol Should Be Dead“ (Billy Idol by měl být mrtvý) tvůrci skládají archivní záběry, rozhovory i osobní zpovědi a ukazují Idola nejen jako ikonu s odhalenou hrudí a typickým šklebem, ale především jako člověka, který dlouhá léta balancoval na hraně sebedestrukce. Dokument měl premiéru na Tribeca Festival a nyní vstupuje do širší distribuce. Název odkazuje na období Idolových závislostí i autonehodu z roku 1990. Ta se stala v Los Angeles, když Billy, unavený, pod vlivem a zvyklý žít bez brzd, nasedl na svůj motocykl a vyrazil do ulic. Při jízdě se střetl s automobilem, který mu zkřížil cestu. Idol byl vymrštěn z motorky a utrpěl těžká zranění, především na noze, která byla natolik devastující, že lékaři zvažovali amputaci. Následovala série operací, dlouhé týdny v nemocnici a bolestivá rekonvalescence, během níž se poprvé po letech zastavil. Pro člověka, který byl zvyklý žít v neustálém pohybu, na pódiích, v nočních klubech a na cestách, to byl šok.

Kvůli nehodě Idol přišel o roli ve filmu Terminátor 2: Judgment Day, kde byl zvažován pro roli T-1000, ikonického „tekutého“ terminátora. Nakonec ji ale získal Robert Patrick – a právě jeho chladný, téměř nelidský projev se stal jedním z nejsilnějších prvků filmu. Režisér James Cameron prý hledal někoho s výraznou, až neobvyklou vizáží, kdo by působil současně lidsky i trochu strašidelně. V té době byl Billy Idol na vrcholu popularity, měl typický „ledový“ vzhled, ostré rysy a image rebelujícího rockera, což se pro roli T-1000 zdálo ideální. Jenže do hry vstoupila ta nehoda. Billyho rekonvalescence byla dlouhá a omezující a natáčení akčního blockbusteru, který vyžadoval fyzickou kondici i náročné scény, tak pro něj nebylo reálné. Produkce proto hledala dál a nakonec vsadila na Roberta Patricka.

Ve zbrusu novém dokumentu krom jiného zavítáme do Londýna sedmdesátých let, kde se rodila punková scéna, a samozřejmě i do New Yorku, kde Idol proměnil svůj styl i kariéru. Snímek otevřeně reflektuje jeho závislosti, vnitřní boje i momenty, kdy byl na pokraji sebezničení. „Je zázrak, že jsem tady,“ říká v jedné z pasáží filmu. Hned v úvodu traileru zmiňuje, že zhusta utrácí za drogy.

Billy Idol nebyl jen produktem doby, ale jedním z těch, kdo ji aktivně utvářeli. Vedle veřejného obrazu odhaluje i soukromý život plný chaosu a problémů. Nevystupuje jako legenda, ale jako člověk, jehož životní styl nejlépe vystihuje samotný název dokumentu.

Zdroje:

https://www.radiobeat.cz/cs/1/21285/billy-idol-by-mel-byt-mrtvy/?q=film+milion+free+vieo

https://www.theguardian.com/music/article/2024/may/16/billy-idol-reader-interview

https://billyidolshouldbedead.com/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Billy_Idol⁠

https://www.reddit.com/r/todayilearned/comments/jidu40/til_james_cameron_originally_wanted_billy_idol_to/?tl=cs

https://www.rollingstone.com/music/music-news/billy-idol-terminator-podcast-905816/

https://youtu.be/VdphvuyaV_I?si=LE_x6nh-dQ75sBLN