Článek
Když jste náhodou vyhráli, mohli jste to jít oslavit třeba za děvčaty do nedalekého nevěstince. Tenkrát nebylo nemožné ani to, aby se herna vyskytovala hned vedle základní školy z jedné strany a z druhé strany se nacházel sexshop.
Tehdy bylo Česko kasinem Evropy a měli jsme možná největší počet automatů na hlavu. Politici chrochtali blahem, že díky příjmům z hazardu obce mohou opravovat chodníky a mateřské školy. To ano, ale za jakou cenu? Za cenu zničených životů závislých i jejich rodin. A ty rodiny do toho spadly opravdu nevinně. Coby sekundární oběti závislosti hloupého gamblera. Jestli se mají opravovat chodníky i přes mrtvoly, to snad ať raději zůstanou neopravené.
Vzpomínám si, jak jsem kdysi šel po Praze a nemohl jsem si nikde koupit svačinu, sednout si na kávu, do bistra na oběd, zajít k holiči (a tak dále), zato jsem na dvou kilometrech minul pět heren, tři zastavárny, dva sexshopy a jeden vykřičený dům.
Dnes už politici neříkají, že je úžasné mít hernu na každém rohu. Jak to? Vždyť přece z daní a odvodů z hazardu obce tenkrát tak pěkně profitovaly! Opravily se za to přece spousty chodníků a školek. Copak se nám tedy od divokých devadesátek změnilo, že dneska už jsou herny fuj?
Nějak se asi najednou zjistilo, že to s těmi výnosy z hazardu nebude tak horké a že gambleři, pokud nekončí rovnou na hrušce, zhusta končívají jako totální trosky, které, když nevisí na stromě, visí na krku státu, což vyjde dost draho. Je potřeba je léčit a proplácet jim sociální dávky. Z mnohých se totiž stanou paraziti. Kdyby se jimi nestali, mohli by normálně pracovat, slušně žít a odvádět daně. Což ovšem s pokročilou závislostí příliš nejde dohromady.
Každý gambler, kterému to zničilo život, by si zasloužil hvězdu na chodníku gamblerské slávy. Trochu jako v Hollywoodu akorát s opačným znaménkem.
Šílený stav z devadesátek trval nejméně do roku 2000, kdy se pomalu začalo zjišťovat, že obce plné gamblerů se nevyplatí tak, jak se původně vytrubovalo do světa. A že to jako s těmi penězi na chodníky a školky nebude úplně nejslavnější. Protože když se po městě potlouká hafo zkrachovalých individuí, které žebrají, anebo rovnou páchají trestnou činnost, není to výhra. Nejen pro občany a obce, ale ani pro stát, který musí ubytovávat a živit (ve vězení) hromadu „dětí hazardu“. Jediný, kdo na hazardu utrženém ze řetězu vydělává, jsou majitelé heren, kasin a sázkových kanceláří.
Jednoho takového znám, chodil jsem s ním do školy. Ještě na základce se počůrával a propadával, ale dnes je z něj majitel hazardního impéria a vážený občan města Olomouce. Jediné, co mu vždycky šlo, a v čem vždycky vynikal a vyniká, jsou počty. Z jednoduché matematiky sice měl hlavu jak pátrací balón, ale peníze vždycky uměl počítat perfektně.
Dnes je oproti devadesátkám situace jiná. Na kombinaci herna, zastavárna, sexshop již narazíte zřídka, ovšem možnost prohrát si život a zničit ho i někomu jinému se nám statečně přemístila na internet.
Pochybuji, že nějak výrazně ubylo zkrachovalých existencí, možná spíše naopak, ale i tak jsem za omezení heren v ulicích rád. Tudy opravdu cesta k opraveným chodníkům nevede a konečně si mám aspoň kde koupit svačinu, kávu, nebo se mohu jít dát ostříhat.
Zastavárny moc nezmizely, někdo totiž musí obsluhovat gamblery, kteří hazardují na mobilu z pohodlí domova, popřípadě z nepohodlí squatu či lavičky hlavního nádraží.
Ať už je to celkově s hazardem jakkoli, jsem rád, že heren výrazně ubylo. Ty totiž v centrech měst nemají co dělat. Ani na okrajích. Jednou do nich vkročíte, poprvé hodíte stovku do forbesu a můžete si zruinovat existenci, jako se to stalo mně. Heroin bary přece také netolerujeme. Chápeme, že heroin je svinstvo. To samé svinstvo je hazard, který svou nebezpečností bývá přirovnáván ke tvrdým drogám. Dost dlouho trvalo, než to ti nahoře pochopili.
V devadesátkách hrávali automaty dokonce i puberťáci, kteří vypadali o něco starší. Nikdo tehdy věk hráčů v hernách čtvrté cenové skupiny příliš neřešil ani nekontroloval. Nemálo z oněch puberťáků dnes má svou trvalou adresu v kriminále nebo na hřbitově.
Až Andrej Babiš někdy po roce 2015 přišel s regulací hazardu, která Česko alespoň v tomto směru vrátila mezi civilizované země. Jenže mezitím spatřil světlo světa internet v mobilu, což je kapku potíž. Internet v mobilu se nedá jen tak zakázat, a jelikož jde o relativní novinku, tak nikdo zatím ani pořádně neví, jak moc jej případně regulovat. Navíc internet sám o sobě je zdrojem závislosti, a to ani přes něj nemusíte hazardovat. Někdy dokonce bývá nazýván digitálním heroinem.
Přispěl jsem za svůj život na mnoho chodníků a suma sumárum jsem zadotoval výstavbu menší mateřské školy, jenže na svou hvězdu na chodníku gamblerské slávy zatím stále marně čekám. Vyhýbejte se proto hazardu jako čert kříži, ať nedopadnete jako já! Ať neskončíte v azyláku jako žebrák nebo ještě mnohem hůř.
https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/aktualne/regulace-hazardu-funguje–stat-se-zabyva-presunem-hrani-na-internet-177498/
