Článek
Ačkoliv tvrdí, že u Čechů některé rysy jejich národní povahy obdivuje, nemohu se zbavit dojmu, že mu jsou silně proti srsti. Při čtení jeho dvou knih (Gottland, Udělej si ráj) ve mně postupně sílil pocit, že Mariusz Szczygieł, pokud má Čechy rád, tak spíše jako starší bratr svého mentálně postiženého, roztomilého, trochu legračního a hlavně neškodného mladšího sourozence.
Szczygiełovo pojednání o Češích se s přibývajícími stránkami vůbec nečte dobře, protože komu by lichotilo, že je v něm český člověk líčen jako malý bezbožný zbabělec, který veškerou svou národní hrdost a identitu „obětuje“ ve prospěch klídku, pohody, vepřa knedla zela, zlehčování vážných věcí a vytěsňování bolesti a utrpení - a to až do takové míry, že si několik let ani nevyzvedne urnu své matky, kterou nechal zpopelnit bez obřadu.
Jak se dozvídáme, krematorium v Chomutově bylo prý dokonce vyhříváno teplem, které vznikalo při žehu nebožtíků. V podstatě se v něm tedy topilo mrtvolami. Nikdo se podobným absurditám v Česku příliš nediví, nikdo v zásadě ničemu neodporuje (pokud má své pohodlí a dostatek jídla) a všem je srdečně jedno, co si o nich kdo myslí. To nezní zrovna sympaticky.
Pokud takoví Češi skutečně jsou, jako že leccos tomu napovídá a Szczygieł leccos z toho dokládá četnými příklady a svědectvími, pak Čechy NELZE mít OPRAVDU rád. Možná pouze jako nějaké exoty, kteří jsou hodni soucitu, politování a podrbání za ouškem, ale nikoliv v obvyklém slova smyslu.
Mariusz Szczygieł v knize Udělej si ráj docela opomíjí zásadní rozdíl mezi Čechami a Moravou. Moravu nazývá pouhým regionem, který je méně ateistický než zbytek Česka, ale kdyby ji znal opravdu důvěrně, věděl by, že čím dále je člověk od Prahy, tím méně zažívá podobné zkušenosti jako jím popisovaní cizinci, kterým číšník v našem hlavním městě přinese objednávku, u toho jim řekne „Tady máš to pivo, ty blbečku“ a ve finále je ještě okrade.
Szczygieł to i přiznává, že poněkud zjednodušuje: „Abych však nepodlehl (což je u mne snadné) svému sklonu mytologizovat a idealizovat, použiji teď názoru Oscara Wilda, že nejvíce nesnášíme lidi, kteří mají stejné vady jako my. Právě proto zbožňujeme Česko. Protože je to národ, který má docela jiné vady.“
Co ale nepřiznává, je to, že se to u něj s jeho proklamovanou láskou k Česku a k Čechům, Moravanům a Slezanům, které háže do jednoho „českého pytle“, má poněkud jinak, než jak on sám říká.
Protože způsob, jakým klade otázky a jakým Čechy popisuje, je implicitně povýšený.
Čechům prý není nic svaté. Legrace jako náboženství, útěk před strachem, každodenní úzkostí i před hrůzou ze smrti.
Pan Szczygieł v knize Udělej si ráj třeba líčí: „A jelikož ta náhoda vypadá malinko nepravděpodobně (z kategorie: pokud to není vymyšleno, mohlo se to stát jedině v Česku), potřebuji k tomu věrohodného svědka. A věrohodnější osobu než Helenu Stachovou v České republice neznám, o čemž jsem vás už jistě přesvědčil. Jednoho rána jsme dostali dopis od sousedky. Vhodila ho do schránky na dopisy, byl napsaný na počítači a pravděpodobně ho dostalo mnoho lidí z okolí:
‚Vážení sousedé,
myslím, že je načase, abych se Vám jako nová sousedka představila. Bydlím tu mezi Vámi vlastně už 9 měsíců v rohové vile – roh ulice kpt. Nálepky a Glinkovy. Vystudovala jsem vysokou školu, a tudíž mám titul ing. Jsem velmi veselé povahy, a vzhledem k tomu, že v současné době nejsem zcela vytížena, dovolila bych si Vám (hlavně mužům) nabídnout své diskrétní služby. Jsem zdravá a chodím pravidelně na kontroly. Těším se na Vaše nabídky.
Marcela‘
‚To je jistě vtip,‘ řekl jsem paní Heleně.
Na to ona: ‚To si vážně myslíš? Já v tom tedy žádnou legraci nevidím.‘
Takže skutečnost mě zas jednou v Česku klepla přes prsty,“ píše Szczygieł, který oplývá bohatými znalostmi české historie a kultury, ale občas má sklony plést si extrém s normou. Jasně, v Polsku by se něco takového jistě stát nemohlo, protože případná veselá polská Marcela by si veřejnou nabídku pro muže i ženy rozmyslela dřív, než by ji rodina stihla zabít za nactiutrhání, jenže způsob, jakým Mariusz Szczygieł svoje poznatky o Češích podává, ve čtenáři občas vyvolává dojem, že bizár je denním chlebem, který Češi snídají, obědvají i večeří.
Není! A to ani přesto, že polský novinář a spisovatel svá zjištění o lokajských Češích opírá mimo jiné o názory VIP osobností jako je Jan Saudek, David Černý, Natálie Kocábová a mnozí další.
Zdroj:
https://www.databazeknih.cz/prehled-knihy/udelej-si-raj-69664
Vydáno: 2011, Dokořán, Jaroslava Jiskrová - Máj
Originální název: Zrób sobie raj, 2009
Překlad: Helena Stachová
Počet stran: 224
