Článek
Comeback rovná se jediný český komediální seriál, který se bez debat může měřit s nejlepšími americkými sitcomy typu Přátelé, Dva a půl chlapa a desítkami dalších. Škoda, že dávno skončil a netočí se jako nekonečný.
Jakub „Horváth“ Žáček, jenž v jednom díle ukradne tuším pračku, která má ještě inventární štítek z domova důchodců či odkudsi, a přivleče ji věčně bezpeněžní Simoně, vdechl život vedlejší, zato nezapomenutelné postavě. „Horviho“ ztvárnil tak, že víc slizký a křivý už snad ani být nemůže. Pojďme si připomenout, kde se vlastně vzal tenhle nenápadně nápadný český herec, jehož epizodní role nebývají výplní, ale plnohodnotným komediálním číslem.
Zatímco hlavní hrdinové Comebacku jsou typově ukotveni (Tomáš jako úzkostlivý bývalý idol, Ozzák jako lehkovážná karikatura rockera, Iva coby generační protipól), Žáček předvádí typového chameleóna i v rámci jedné role, kde dokáže nabídnout řadu poloh a pokaždé překvapí.
Tenhle chlápek je krutě zábavný i v civilu, před časem účinkoval v pořadu Sedm pádů Honzy Dědka a perlil. Pan Dědek ho uvedl s tím, že Jakub Žáček je aktivní i na Instagramu, kde ho najdete pod hashtagy #svujoblibenyherec nebo #ctvrthodinovymanzel. Legraci on prostě umí. Vzápětí se dozvídáme, že jej od dětství fascinoval knedlík. „Knedlík vždycky provázel omáčku na cestě do mého žaludku, tak jsem ho vnímal jako důležitý prvek mého dětství,“ pronáší Žáček s vážnou tváří, jako by právě přednášel na vědecké konferenci o důležitosti knedlíku ve vesmíru. V tu chvíli v něm vidím Horvátha a všechny ty další lišáky, skřety podrazáky a lůzry z Comebacku a musím se smát.
Jakuba známe i z pořadu Na Stojáka, tedy ze žánru stand-up comedy, pro nějž je jako stvořený. Ostatně, pobavte se například zde. Ti, kteří někdy viděli jeho vystoupení, se dělí na dvě skupiny. Jedni jeho kontroverzní humor, který jde na dřeň, milují, druhým přijde přes čáru. Balancování na hraně korektnosti se zdá být kořením Jakubova života.
Na svět přišel 18. března 1975 ve Vlašimi a studoval na Střední umělecké škole ve Frýdlantu v Čechách, poté na pražské konzervatoři Duncan Centre a na Konzervatoři Jaroslava Ježka. Nakonec absolvoval DAMU v ročníku profesora Josefa Krofty. Ale napoprvé ho na konzervatoř nepřijali, oficiálně mu řekli, že má křivé zuby, což prý herec nesmí mít.
Na svá školní léta zavzpomínal v talk show Honzy Dědka takto: „Studoval jsem pět středních škol. Mně do toho středního školství přišla revoluce a já jsem se rozhodl, že už není vzdělání potřeba. Cinkal jsem klíčema, byl jsem ve stávkovém výboru, jezdil jsem jako patnáctiletý přesvědčovat lidi na náměstí, například ve Svitavách, proč mají jít do generální stávky. Studoval jsem tehdy knihkupeckou školu a rozhodl jsem se v půlce třeťáku, že to nemá smysl. Jednoho dne jsem přišel domů, řekl, že už do školy chodit nebudu, a chtěl jsem vkročit do života,“ přiznal. „Začal jsem pracovat a zjistil jsem, že ty školy jsou docela dobrý. Tak jsem hledal školu a naskytla se nově otevíraná konzervatoř, která byla zaměřená všeobecně na umění. Jenže si to pak ministerstvo školství rozmyslelo a soustředili ji na tanec,“ líčil komik. „A to já jsem se tak díval na ty svoje zkrácené šlachy, na ten svůj línej zadek. A než mě stihli vyhodit, odešel jsem z té školy. Nakonec jsem to dotáhl na DAMU, ale maturoval jsem ve 23 letech na páté střední škole. Když jsem ve 23 letech byl na maturitním plese a v šerpě jsem stál před maminkou, ona se normálně rozplakala,“ prozradil Jakub Žáček.
Po studiích vystupoval ve známých českých divadlech, například v brněnském HaDivadle, pražském Divadle Archa, Divadle Minor nebo Divadle v Dlouhé. Je také spoluzakladatelem Krátkého a úderného divadla v Liberci, což podtrhuje jeho vášeň pro alternativní i experimentální formy scénického umění.
Jsem sběratel trapna. Neustále se dostávám do situací, které jsou trapné. Třeba když pokazím představení nebo řeknu něco, co se úplně nehodí. Jsem na sebe naštvaný, ale vzápětí si uvědomuji, že je to skvělý. Jsou to situace, kdy jsem prostě jen trapnej a kdy jediná cesta ven z toho je buď se tomu zasmát, anebo si to hezky zapamatovat, jako to dělám já. A takto do pomyslných šuplíčků v paměti sbírám trapno. V největším trapnu je nejlepší usnout, nebo zemřít. Párkrát jsem to zažil a myslel jsem si, že jsem mrtvý, ale nakonec jsem zjistil, že žiju a jsem jen trapný.
Kromě klasického herectví je Žáček aktivní i jako moderátor, vedl akce jako Fresh Film Fest v Karlových Varech nebo EFFIE Awards.
V Comebacku hrál například řemeslníky, lékaře, opraváře, zákazníky, hasiče a další - v jeho režii komické - figury s nezapomenutelnými grimasami a verbálním projevem. Jeho schopnost proměnit se „na sto způsobů“ se stala jedním z největších deviz seriálu a výrazně přispěla k popularitě herce. Každé roli dokázal vtisknout vlastní charakter, a i když šlo často pouze o malé výstupy, jeho postavy vždy působily autenticky a výrazně.
Kromě Comebacku se Žáček objevil i v dalších seriálech a cyklech, například Strážci duší, KÚN, nebo Letiště. Také se prosadil ve filmu, jedním z jeho výrazných filmových angažmá je role Otakara ve snímku Zoufalci.
Několikrát otevřeně hovořil o své homosexualitě: „Moji rodiče to přijali opravdu jak z učebnice pro dospívající, tak jak to mají rodiče přijmout. Táta mě objal a řekl mi, že jsem nadále jeho syn a že mě miluje. Otcem Jakuba je známý český spisovatel a básník Jiří Žáček.
V podcastu Boomer Talk na otázku, zda je pro něj náročné být vnímán jako neustále vtipný člověk, odpověděl, že se spíše považuje za introverta a někdy až smutného typa. Takhle to u komiků bývá docela často. Humor pro něj představuje způsob, jak komunikovat s okolím.
Nejraději prý herecky ztvárňuje sebevědomého „kokůtka“, jenž si myslí, že je chytrý, ale ve skutečnosti si škodí. Za svůj velký vzor označil Viktora Preisse, jehož obdivuje lidsky i profesně.
V současnosti působí mimo jiné v Divadle Na zábradlí, kde hraje v inscenaci „Persony“ inspirované dílem Ingmara Bergmana, a také v Divadle Sklep, kam jej přizval Milan Šteindler. Vstup do tohoto souboru pro něj znamenal splněný sen.
Vedle divadla se věnuje i psaní – už řadu let pracuje na knize inspirované hereckými memoáry, do níž chce zachytit zákulisní historky, i když si podle vlastních slov musí mnohé domýšlet.
Aktivní je rovněž v oblasti mluveného slova, spolupracuje například s Audiotékou a Českým rozhlasem a podílel se na projektech s režisérem Alešem Vrzákem či s hercem Jiřím Lábusem.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-boomer-talk-jakub-zacek-svym-zpusobem-jsem-progresivni-staromilec-286312
https://www.expres.cz/rytmus-zivota/jakub-zacek-rozhovor.A220919_091214_dx-serialy_bpet
https://youtu.be/Osk24XdloCk?si=_kvalF9u9yQtHKkK
https://youtu.be/zgV2Ch7DuAM?si=AHL6LwxP_VyMeVyr
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/jakub-zacek-divadlo-na-zabradli-kafka-frydlantsko-stand-up.A240919_150848_lidicky_vals
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jakub_%C5%BD%C3%A1%C4%8Dek
