Článek
Dělal jsem teď se dvěma takovými, oproti nimž byl pan Lorenc ještě pracant. Rekonstruovat starý dům prozatím obnášelo nějaké demoliční práce, vyklízení starého haraburdí, osekávání omítek a betonování podlahy.
Ještě než přejdu ke kolegům, musím zmínit, že si manuální práce nesmírně vážím, aby snad někoho nenapadlo myslet si, že zedníky a jiné řemeslníky nějak podceňuji nebo shazuji. To ani náhodou! Právě proto, že jsem s nimi několikrát makal, vím, jak je jejich práce obtížná, náročná, a hlavně důležitá a potřebná. Bez nutričního poradce nebo fitness trenéra se pohodlně obejdeme, bez střechy nad hlavou sotva. Fachmani často pracují v drsných podmínkách a zdraví jim odchází i o desítky let dříve než například nějaké kancelářské primadoně, která nic nevytváří a jejíž pracovní místo, kdyby se z minuty na minutu zrušilo, vůbec nic by se nestalo. Teď mám na mysli všechny ty manažery kvality, vztahové kouče, zbytečné úředníky, školitele všeho druhu, poradce poradců, asistenty asistentů, nebo pisálky, za které píše umělá inteligence.
Bez zedníka nebo rolníka se neobejdeme. Bez drtivé většiny výše uvedených zcela jistě ano. Dokonce by to často bylo spíše ku prospěchu věci. V době technologické revoluce se málokomu chce dělat rukama, dokonce je to pro mnohé jaksi ponižující, a tak si raději pořídí bakalářský titul v nějakém pseudooboru, jehož smysl mnohdy nechápou ani ti, kteří onen kvaziobor vyučují.
Zedník je tvrdá, špinavá a nebezpečná práce, která zahrnuje prašné prostředí, hluk, vibrace, drsné klimatické podmínky, pobyt ve výškách, a podobně. Takto vydělané peníze nikomu nezávidím a přeju odpovídající platy všem, kteří se takhle nadřou a odrovnávají si zdraví a zkracují si život. Jsem rád, že dnešní řemeslo má konečně zlaté dno a ti nejšikovnější a nejpracovitější si přijdou i na stovky tisíc měsíčně. Odvrácenou stranou chronického nedostatku manuálních odborníků však je situace, kdy se nám začínají množit Lorencové, kteří za poměrně dost peněz dělají zoufale málo. Se dvěma takovými jsem nedávno koexistoval na brigádě a občas jsem se musel v duchu smát. Jejich produktivita byla srovnatelná se zedníky v dobách socialismu, kteří odešli v deset na svačinu do hospody a vrátili se nacamraní v půl druhé, aby uklidili nářadí a šli domů.
Dva chlápci, kterým jsem pár dní dělal přidavače, mi silně připomněli herce Františka Řeháka houpajícího se na kolečkovém křesle se síťovkou piv pověšenou na držadle. Jenže zatímco pan Lorenc jezdil do práce na invalidním vozíku, oni si přifrčeli kárami za milion, přičemž jejich výkon byl zhruba následující:
Příchod na stavbu v 7.30. Vzápětí takzvaná „porada“ neboli příprava na to, až začnou něco dělat. Ta trvala někdy půl hodiny, jednou dokonce i hodinu. Pánové prostě seděli a klábosili, plánovali, hodnotili včerejší dílo a výsledek byl jediný: uběhl jim čas započítaný do hodinové mzdy. Jelikož pod tři čtyři stovky na hodinu dnes zedníci určitě nejdou, byla to pro majitele rekonstruovaného domu docela drahá porada. Následuje obhlídka stavby a další, byť kratší konzultace „v terénu“. V půl deváté berou nářadí do ruky a začíná jít do tuhého. Ozve se zvuk sbíječky, kladiva, majzlíku a páčidla. Trvá to tak půl hodiny než se borci stačí pohádat ohledně toho, kam vyvážet suť. Jeden prosazuje variantu oknem ven, druhý variantu: hlavně moc nepřemýšlet a dělat to, co řekl majitel. Což v překladu znamená sypat suť do jiné místnosti v baráku, to je ale dvojitá práce, jak správně poznamená ten první. Nevadí, však jsou placeni od hodiny a ten druhý má navíc pod oknem zaparkované auto a nechce, aby se mu na něj prášilo. Dopadne to tak, že jeden ze zedníků háže rozpadající se nepálené cihly ven a ten s autem pod oknem je skladuje ve vedlejší místnosti. Já to dělám půl na půl, abych se zavděčil oběma.
Po jejich usmíření a půl hodině činnosti vyhlašuje ten, který se zdá být vedoucím, takzvaný pitný režim. Takže oba přeruší práci a jdou se napít a popovídat si do jednoho kamrlíku, kde není taková zima jako jinde v baráku. No vida, jak nám to pěkně odsýpá, za chvíli bude půl jedenácté. Po pitném režimu oba pánové vykonají obhlídku a další kratší poradu v terénu, zaúkolují mě a svými drahými auty odjedou na oběd. Návrat ve 12.05. Do konce jejich šichty zbývají dvě hodiny, chlapi dělají do dvou. S plným břichem se přece nebudou do ničeho náročného pouštět, a tak v kamrlíku konzultují strategii na další den. Šéf dvojice kamsi telefonuje a objednává pytlovaný beton. Následuje půlhodinka vlažné práce, při které zedníci odstraní několikerá stará dřevěná futra a šéf konstatuje, že by se mu hodily na otop. To zastavuje veškerý provoz a přemýšlí se, jak futra pořezat a dostat dřevo domů. Parťák vedoucího pak na půl hodiny kamsi zmizí a pak se objeví s motorovou pilou. Přichází asi největší pracovní ruch za celou směnu. Zedníci řežou dřevo na otop pro soukromé účely jednoho z nich. Ve 14.00 mají padla (někdy i dřív). Nic se nemá přehánět, však zítra se bude betonovat.
Kdyby je natáčela skrytá kamera a viděl to majitel, co myslíte, že by udělal? Odhaduji, že nic extra, možná by jim opatrně malinko domluvil, ale určitě by je nevyhodil, protože je rád, že nějaké pracanty vůbec má a že se zedníci ještě nestačili překvalifikovat třeba na stavební influencery nebo betonážní poradce. Vždyť oni jsou přece chlapci tak levní! A kdyby si majitel domu najal nějakou dobrou stavební firmu, vyšlo by ho to přece ukrutně draho. Jenže s lidským materiálem typu pana Lorence moc neušetří a dosáhne leda toho, že rekonstrukce baráku, o kterém zedníci v jeho nepřítomnosti tvrdí, že by bylo lepší ho zbourat, potrvá do soudného dne.
Konečně si ti řemeslníci pěkně žijou, napadá mě. Dělají od půl osmé do dvou, hodinu stráví na obědě, dvě hodiny odbornými konzultacemi a stejně si dokážou ve středním věku pořídit auto za milion a chalupu na Sázavě. Jeden z nich mě pak vezl domů jeho krásným SUV a pochlubil se, že ještě pár let a s prací skončí. Prý má našetřeno tolik, že půjde do předčasného důchodu na vlastní náklady, několik let může žít z úspor. To za socialismu nebývalo. Tehdy byli chudí tak nějak skoro všichni a skoro stejně. Krásná doba. Neuvěřitelné se stalo skutečností: socialistická produktivita práce generující kapitalistickou životní úroveň. No prostě paráda. Asi si udělám rekvalifikaci na nějaké řemeslo. Dnes je vcelku jedno jaké, hlad je po všech.
