Článek
Jelikož zubařů je stejně tragický nedostatek jako řemeslníků, může si to dovolit. Ona je ta, koho lidé potřebují, za kým se plazí, koho si předcházejí a komu dávají patřičné všimné. Přál bych jí ty Seychely i Maledivy třeba čtyřikrát ročně, kdyby za to stála a kdyby se ke mně nezachovala tak macešsky.
Ale popořádku. Abych nemusel hledat zubaře jako blechu v kupce sena, můj bohatýrský bratr, který už se nemohl dívat na moje zubní cimbuří, se jednoho krásného dne rozhodl, že mě protlačí ke své dentistce a zároveň kolegyni-lékařce. Jelikož je bratr nadmíru solventní, vezl jí při naší první návštěvě naditou obálku - tučnější, než by asi vezl běžný smrtelník. Jak ho znám, méně než dvacet tisíc v ní určitě nebylo, spíše o dost více. Před 4 lety, kdy se odehrál tento smutný příběh, bylo ještě 20 tisíc docela slušných, dnes už je to částka spíš na pár větších rodinných nákupů v Kauflandu.
V ordinaci jsem se posadil do zubařského křesla a ukázal jsem jí svoje zubní rumisko, paní doktorka naštěstí nepadla do mdlob a bratr ji nemusel křísit. Nebýt tam on s jeho tučnou obálkou, nejspíš by mě hnala svinským krokem ke všem čertům a já bych nesehnal zubařku až do té doby, dokud by si pro mě nepřišla Zubatá.
Jsem zubní dezolát (vlastně nejen zubní) a paní doktorka po prohlídce mé ústní katastrofy a po OPG rentgenu naznala, že necháme zhotovit vyndávací poloprotézu, protože můstek nebyl za co uchytit a dva implantáty za cenu ročního platu jsem odmítl, i když by je můj brácha, který rozhodně nemá prima bráchu, nejspíš zaplatil.
Pustili jsme se tedy do úklidu trháním toho největšího dentálního svinstva. A tady už pomalu kosa začala cinkat o kámen. Paní doktorce se nedařilo jakýsi můj shnilý pahýl vyndat. O to by ani tak nešlo, to se kolikrát nedaří ani mnohem větším kabrňákům, někdy je prostě kořen tak zasukovaný, že to zkrátka nejde, což byl asi zrovna můj případ. Co mi ale opravdu vadilo, že to tak strašně bolí. Ze zkušenosti s většími machry jsem totiž věděl, že když vám lékař pusu dobře umrtví, může si v ní pak dělat co chce a vy si u toho klidně můžete číst noviny nebo hrát tetris na mobilu, protože lautr nic necítíte. Paní doktorka ale anestezii aplikovala špatně a já mám tendenci u bolestivějších zákroků omdlévat, neboť jsem nervák. Pročež jsem její marnou snahu po několika minutách přerušil s tím, že na to trhání radši pojedu do Olomouce na Kliniku ústní, čelistní a obličejové chirurgie, kde to většina lékařů svede bez traumatizujícího zážitku. Nechtěl jsem zkrátka v křesle paní doktorky přijít k infarktu nebo k něčemu ještě zlejšímu. Na to se lékařka, která se už nejspíš viděla doma u katalogu VIP dovolených, pohoršila a začala mi naznačovat, že jsem asi kapánek na hlavičku, což teda rozhodně jsem. Nijak mě to neurazilo a ještě jsem se jí všemožně omlouval. Nakonec mi tedy vystavila žádanku ke kolegům do Olomouce a já s úlevou a o pět let starší slezl z nenáviděného křesla.
V Olomouci mi pan profesor vytrhal všechny shnilé a rozpadající se zuby podle plánu, čili tak, že jsem si u toho mohl číst noviny. Přestože se s jedním zubem mordoval asi dvacet minut a musel mi i naříznout dáseň, aby ho vůbec vytáhl, měl jsem pohodu, klídek, tabáček a nikdo mě neosočoval z toho, že jsem na hlavičku. Nebylo to potřeba, na křesle jsem seděl jak beránek. A víte proč? Protože pan profesor to uměl umrtvit. Jednak to píchl do dásní z obou stran, což podle zubní lékařky ze Šumperka nebylo nutné, a jednak mi jehlu vrazil skoro až do kosti. To jediné trochu bolelo, pak už nikdy nic. Mohl si potom v puse dělat, co chtěl: řezat, krájet, vrtat, brousit i páčit. Kdyby mi v ústech vybuchla bomba, necítil bych to.
Na dvě návštěvy mi elegantně a bezbolestně vytrhl pět zubů v rozkladu a to zcela zdarma a bez obálky. Po tomto generálním úklidu jsem se o několik týdnů později vydal za paní doktorkou, aby taky trochu přiložila ruku k dílu, když už měla od bratra zaplacenou půlku Malediv.
Ale teď jsem si vlastně mimochodem ještě vzpomněl, že před oním trháním se mě zeptala, čím začneme, a já jí pověděl, co mě bolí, a doufal jsem, že začne odtamtud. Z pro mě nepochopitelného důvodu však začla vrtat zuby, které mě nebolely. Ale vzpírejte se lékařské autoritě, když jste jen ubohý pacient, který v životě nic nedokázal, že? To si dovolí málokdo.
Kdysi jsem četl o jedné ženě, které zuřivý zubař vytrhal asi dvacet zubů na jedno sezení a trhal tak dlouho, až mu paní v křesle umřela, to se přihodilo někde v cizině. Já jsem sice taky neprůbojný, ale takovouhle prasárnu bych nedopustil. Paní se prý sice bránila, ale asi ne dost. Tak dlouho jí ten magor exoval zuby, až nakonec exla ona. Hustý.
No, vraťme se k nám na severní Moravu, do Šumperka. Tam to tak husté nebylo, Česko je přece jen mírumilovná země. Jakmile doktorka usoudila, že je čas udělat otisky na poloprotézu, sejmula mi je. Stalo se tak po dvou zbytečných návštěvách, kdy ani mně, ani bratrovi neudělala vůbec nic, pouze nám prohlédla ústa a oznámila nám, co udělá příště. Když se po měsíci konečně rozhodla, že je čas na nějakou akci, bouchnul jsem doma šampaňské.
Otisky byly jako zázrakem na světě, ona je poslala do laboratoře a za pár týdnů mi slavnostně předvedla výsledek. Nasadila mi náhradu, já se podíval do zrcadla a zjistil jsem, že vypadám jako výstavní pakůň. Protéza byla tak vysoká, že jsem kvůli ní skoro nemohl zavřít pusu. Proti tomuhle jsem se nesměle ohradil, jestli by to nemohla nějak přibrousit a snížit, ale odpálkovala mě, že mám beztak moc hluboký skus a že si na to zvyknu.
Inu, nezvykl. Tyhle klapačky prostě klapaly až moc. Náhradu jsem měl v puse asi třikrát a pak jsem ji definitivně odložil do kalíšku, nedalo se s tím jíst ani mluvit. Později jsem ji vyhodil. Tímto moje návštěvy u paní doktorky na dlouho ustaly. Řešil jsem nějaké osobní problémy a ta krize bohužel trvala několik let a naneštěstí stále trvá. Jsem krizový jedinec a dítě neštěstěny. Zhruba tři roky jsem se v ordinaci neukázal.
Až před pár dny jsem paní doktorce napsal opatrný omluvný mail, jestli bych nemohl přijít. Věděl jsem, že tak dlouhá absence u ní asi způsobila, že mě vyřadila z evidence, ale doufal jsem, že coby protekční obálkový pacient a bratr jejího kolegy by v mém případě mohla přimhouřit oko. Jediné, co jsem po ní potřeboval, bylo, aby mi vystavila žádanku na zubní chirurgii do Olomouce, protože od ní bych si už nenechal vytrhnout ani chlup v nose. Dopadlo to tak, že mě ignoruje. Buďto je momentálně na Maledivách a nečte maily, nebo přehazuje vidlemi mnohem lepší pacienty, než jsem já. Tak nějak tuším, že B je správně.
Asi si tu žádanku udělám ve photoshopu, nechám si na klinice v Olomouci zadarmo vyrvat torzo mého cimbuří, dostanu provizorní klapačky na pojišťovnu a budu mít klid a paní doktorka taktéž. Jenom se modlím, abych zase nevypadal jako luxusní pakůň a aby mi do zavřené pusy nefoukal vítr.
Autorský, nikoliv AI-torský text zaplevelující prostor pro originální a dobré články
