Článek
Rodák z Prahy se hudbě věnoval od dětství. Už jako třináctiletý skládal první písně a postupně si budoval osobitý styl založený na syrovém projevu, výrazném akordeonu a silné poetice. Vyučil se soustružníkem v chrudimské Transportě a tato profese se brzy promítla i do jeho tvorby: dělníci se v jeho textech objevovaly stejně pravidelně jako tuláci a outsideři. Na neoficiální scéně se začal prosazovat koncem 70. let, především díky bytovým koncertům, hospodským vystoupením a undergroundovým setkáním, na nichž si rychle vydobyl věhlas.
Jeho přezdívka měla dvojí původ. „Jim“ odkazovalo na Horáčkův obdiv k Jimu Morrisonovi z kapely The Doors, zatímco „Čert“ vystihovalo jeho démonický projev, chraplavý zpěv a temnou pódiovou stylizaci. Hudebně se pohyboval mezi baladou, šansonem a hospodskou odrhovačkou. Ve svých písních zhudebňoval poezii, čerpal z barokní hudby, slovanského folklóru i z fantasy literatury, zejména z díla J. R. R. Tolkiena.
Po roce 1989 se otevřely hranice a začal koncertovat i v zahraničí. Část života strávil ve Spojených státech, kde spoluzaložil hudební projekt Life After Life a vystupoval mimo jiné v San Francisku či na alternativních festivalech, včetně známého Burning Man. Vydal zde i anglicky zpívané album Just Trip!, čímž rozšířil svoji známost za hranice české komunity.
Zásadní ránu Horáčkově pověsti zasadilo odhalení jeho spolupráce s komunistickou Státní bezpečností. Podle archivních dokumentů, které byly po pádu režimu zpřístupněny, vedli Jima Čerta ve svazcích StB. To automaticky neznamená vědomou či aktivní spolupráci, v archivech StB se nacházejí tisíce jmen lidí, kteří byli evidováni bez jejich vědomí, nebo pod nátlakem podepsali kolaboraci, aniž by fakticky donášeli. V případě Jima Čerta se však objevily záznamy o kontaktech s příslušníky StB, které měly souviset s jeho pohybem v prostředí undergroundu a s jeho vystupováním na neoficiálních akcích.
Sám písničkář se k těmto informacím v minulosti vyjadřoval s tím, že byl StB opakovaně vyslýchán a vystaven tlaku. Tvrdil, že pokud se v archivech nachází jeho podpis, šlo o situaci vynucenou okolnostmi, nikoli o vědomé udavačství. Tento typ obhajoby není v porevoluční éře výjimečný, řada umělců i veřejně činných osobností čelila podobným obviněním a poukazovala na praktiky tajné policie, která používala vydírání, hrozby či manipulaci.
Debata o spolupráci Jima Čerta s StB zapadá do širšího kontextu vyrovnávání se s minulostí. Po roce 1989 hrály klíčovou roli archivy a činnost Ústavu pro studium totalitních režimů, který zpřístupňuje svazky a pomáhá historikům i veřejnosti interpretovat dobové materiály. Odborníci dlouhodobě upozorňují, že samotná evidence ve svazcích StB nemusí být jednoznačným důkazem aktivní spolupráce, vždy je nutné hodnotit konkrétní případy a širší kontext. Čertova hudební tvorba byla často kritická, existenciálně laděná a dodnes zůstává připomínkou doby, kdy umělecký projev mohl být vnímán jako politický čin. Otázka jeho vztahu k StB je nejen tématem pro historiky, ale také součástí širší diskuse o morálních dilematech života v totalitním režimu.
V archivech byl veden jako agent od roku 1979 pod krycími jmény „Akord“ a „Homér“. Po zveřejnění dokumentů se od něj část undergroundové scény distancovala a někteří dřívější přátelé či kolegové s ním přerušili kontakty. Sám hudebník po letech vydal veřejnou omluvu, v níž přiznal selhání a vyjádřil lítost nad tím, že mohl svými informacemi někomu ublížit. Debata o míře jeho viny se pak vedla po zbytek jeho života.
Navzdory kontroverzi zůstal výraznou sólovou osobností: mužem s harmonikou, silným hlasem a neopakovatelnou atmosférou koncertů, které měly často až rituální charakter. Zprávu o jeho úmrtí zveřejnil kněz a hudebník Ladislav Heryán, čímž symbolicky uzavřel životní příběh umělce, jenž balancoval mezi spiritualitou, poezií a vlastními démony.
Jim Čert po sobě zanechal řadu alb, stovky koncertů a hlubokou stopu v českém písničkářském světě. Jeho odkaz zůstává dvojznačný: jako hudebník bývá dodnes respektován pro originalitu a sílu výpovědi, jako člověk ale pro část veřejnosti reprezentuje postavu, s níž se nelze smířit bez vážných výhrad.
Poslední čtyřverší hudební satiry Karla Kryla s názvem Písničkářský bacil má tento text:
"Jó, znějí Hutka, Jahelka i Merta,
Paleček i Janík, ba i skřeky Jima Čerta.
Vasil s Gustavem před pohřebním ústavem
unaveně zafuní - bacil byl imunní."
Česká hudební scéna přišla o jednu z nejvýraznějších a zároveň nejrozporuplnějších osobností. Jim Čert se nesmazatelně zapsal do historie undergroundu, jeho odkaz však zůstává poznamenán stínem minulosti. Ať už to bylo jakkoliv, vůči bacilu strachu z STB Horáček každopádně imunní nebyl.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jim_%C4%8Cert
https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/jim-cert-frantisek-horacek-umrti-archivy-stb
https://www.centrum.cz/je-jim-cert-vinik-nebo-obet-stb-1c9cda71-254f-5ea5-bd5c-49bdaaf2c5a4?lp=1
https://www.reflex.cz/clanek/kultura/134220/zemrel-pisnickar-jim-cert-dabel-undergroundu-vynikajici-muzikant-a-skladatel-ale-i-spolupracovnik-stb.html
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-hudba-zemrel-jim-cert-40563054
https://youtu.be/oFE6WoiFhD4?si=kpSjorwr13_uVNJA
https://youtu.be/yvdqoClYHYU?si=PeM0TbEXHzJ4tqAI
