Článek
Psal se březen roku 1944. Spojené státy byly uprostřed druhé světové války a na americkém Jihu stále pevně platil systém rasové segregace. Černí a bílí obyvatelé žili odděleně, navštěvovali jiné školy a používali oddělená veřejná zařízení. Rasové předsudky byly součástí každodenního života a černoši měli před soudy často výrazně horší postavení.
V tomto prostředí se odehrála tragédie, která se později stala jedním z nejznámějších případů justičního omylu v amerických dějinách. V okolí malého železničního městečka Alcolu v Jižní Karolíně zmizely dvě mladé dívky. Betty June Binnickerová a Mary Emma Thamesová. Bylo jim jedenáct a sedm let.
Obě pocházely z bílých rodin. Dívky se vydaly ven a nějakou dobu se nevracely. Jejich rodiny začaly mít obavy a následovalo pátrání. Nakonec byla jejich těla nalezena v odlehlé oblasti. Byly zavražděny údery těžkým předmětem do hlavy.
Zpráva o brutálním činu všemi otřásla. Malé město požadovalo rychlé nalezení pachatele. V rasově rozdělené společnosti se navíc vražda dvou bílých dívek stala mimořádně výbušnou událostí. Pozornost vyšetřovatelů se brzy obrátila k čtrnáctiletému afroamerickému chlapci jménem George Stinney Jr.
Čtrnáctiletý podezřelý
George Stinney Jr. se narodil 21. října 1929. Vyrůstal v početnější černošské rodině v Alcolu. Jeho rodiče byli George Stinney starší a Aimee Stinneyová. Nebyl to násilník ani člověk, který by měl za sebou dlouhou kriminální minulost, ale školák, kterému bylo teprve čtrnáct let.
Jeho fyzická postava byla mimořádně drobná. Podle často uváděných údajů měřil přibližně 155 centimetrů a vážil kolem 40 kilogramů. V březnu 1944 byl zatčen a obviněn z vraždy obou dívek. Vyšetřovatelé tvrdili, že se k vraždám přiznal. Jenže okolnosti údajného přiznání byly později jedním z hlavních důvodů, proč se soud po desetiletích začal případem znovu zabývat.
Stinney byl při výsleších bez přítomnosti rodičů a bez právního zástupce. Neexistoval ani spolehlivý nezávislý záznam, který by umožňoval přesně ověřit, co během výslechu řekl a za jakých okolností. Jeho rodina navíc tvrdila, že chlapec byl v době vražd jinde a že měl alibi. Tato tvrzení však nebyla při původním procesu řádně prověřena.
Krátký proces
Soudní proces se konal 24. dubna 1944 v Clarendon County. Od zatčení uplynul pouhý měsíc. George Stinney dostal soudem ustanoveného obhájce Charlese H. Plowdena. Ten měl hájit život chlapce, kterému hrozil nejvyšší možný trest.
Jenže obhajoba byla podle pozdějšího hodnocení soudu naprosto nedostatečná. Proces trval jediný den. Porota byla složena výhradně z bílých mužů. Stinney se ocitl před lidmi, kteří žili ve společnosti hluboce poznamenané rasovou segregací. Neměl k dispozici účinnou právní obranu, která by dokázala důkladně prověřit důkazy obžaloby.
Jeho obhájce nepředložil přesvědčivé důkazy o jeho nevině, nepředvolal svědky, kteří mohli potvrdit jeho alibi, a jen minimálně zpochybňoval výpovědi obžaloby. Zvlášť závažné bylo, že se nepokusil dostatečně prošetřit okolnosti údajného přiznání.
Policie tvrdila, že se Stinney k vraždám přiznal. Při soudním jednání však nebyl předložen žádný písemný záznam jeho přiznání. Neexistoval ani dochovaný úplný přepis výslechu, který by umožnil nezávisle posoudit, zda chlapec skutečně vypověděl to, co mu vyšetřovatelé připisovali.
Pozdější soudní přezkum dospěl k závěru, že případné přiznání mohlo být vynucené. Soudní znalkyně v oboru forenzní psychiatrie Amanda Salasová vysvětlovala, proč je u takového dítěte vystaveného výraznému mocenskému tlaku mimořádně problematické považovat přiznání za spolehlivé a dobrovolné.
Rychlá porota
Po přibližně deseti minutách porady porota vynesla rozsudek: George Stinney je vinen. Byl odsouzen k trestu smrti. Tragické video zde. Přestože byl Stinney spojován s oběma úmrtími, dochované soudní podklady ukazují, že porota ho v tomto řízení odsoudila za vraždu Betty.
Pro Stinneyho rodinu začala tragédie prakticky okamžitě po jeho zatčení. Jeho otec přišel o zaměstnání a rodina byla nucena opustit město. V atmosféře strachu a nepřátelství se rodiče a sourozenci museli vzdálit z prostředí, ve kterém dosud žili. George zůstal ve vazbě.
Jedním z nejdůležitějších svědectví bylo vyjádření sestry Amie Ruffnerové. Tvrdila, že byla s Georgem v den vražd a že obě dívky skutečně viděli, když se zastavily u jejich domu. Betty a Mary se podle její vzpomínky ptaly, kde by mohly najít určité květiny. George jim měl odpovědět a poté se rozloučili. Pokud by se toto svědectví dostalo k původní porotě, mohlo zásadně ovlivnit průběh procesu. Jenže v roce 1944 nebylo předloženo. A tak se chlapec, jehož obhajoba nedokázala řádně prověřit ani základní okolnosti případu, ocitl na cestě k popravě.
Padesát tři dní ke smrti
Od vynesení rozsudku do popravy uplynulo pouhých 53 dní. George Stinney Jr. byl popraven 16. června 1944 ve státní věznici v Columbii v Jižní Karolíně. Stal se nejmladším člověkem popraveným ve Spojených státech ve 20. století.
Jeho věk a drobná postava jsou jedním z nejotřesnějších aspektů celého případu. Elektrické křeslo bylo konstruováno pro dospělé vězně. Dochované dobové zprávy popisují, že vězeňská služba měla problémy s jeho připoutáním ke křeslu. Potíže údajně způsobovala také popravčí maska, která mu kvůli malé hlavě neseděla správně.
Během popravy mu sklouzla a odkryla jeho obličej. Elektrický proud pak ukončil jeho život. Chlapec, který měl ještě chodit do školy, vyrůstat, poznávat svět a jednou založit vlastní rodinu, byl mrtvý. Od jeho zatčení uplynuly necelé tři měsíce. A jeho jméno bylo na dlouhá desetiletí spojeno s vraždou dvou dívek, kterou mu soud připsal.
Sedmdesát let čekání na spravedlnost
Případ nezmizel úplně. Jeho rodina nikdy nepřestala pochybovat o tom, že byl odsouzen nespravedlivě. Zvlášť důležitou roli sehráli jeho sourozenci. Desítky let uchovávali vzpomínky na bratra a snažili se upozorňovat na okolnosti, které podle nich původní vyšetřování ignorovalo.
Případ se začal znovu výrazněji otevírat také díky místnímu historikovi Georgei Friersonovi, který se zabýval událostmi v Alcolu a upozorňoval na rozpory v původním vyšetřování.
Rodina nakonec získala právní zastoupení a požádala o přezkoumání rozsudku. Nešlo přitom o jednoduchý úkol. Od popravy uplynulo sedmdesát let. Řada lidí, kteří mohli mít o případu přímé informace, už nežila. Původní soudní spis nebyl kompletní a neexistoval ani stenografický přepis celého procesu.
Zachovaly se pouze dílčí dokumenty, policejní poznámky, některé úřední záznamy a další materiály. Přesto se podařilo dosáhnout nového soudního jednání. V lednu 2014 se před soudem v Jižní Karolíně konalo dvoudenní slyšení. Vystoupili při něm Stinneyho přeživší sourozenci, další svědci a odborníci.
Jedním ze svědků byl Wilford „Johnny“ Hunter, který byl v době Stinneyho věznění také ve vazbě. Vzpomínal, že se s Georgem setkal a že mu chlapec opakovaně říkal, že dívky nezabil a že ho přinutili přiznat se. Významná byla také svědectví rodinných příslušníků, kteří popisovali jeho možné alibi.
Forenzní psychiatrička Amanda Salasová upozornila na mimořádnou zranitelnost čtrnáctiletého černošského chlapce při výslechu vedeném bílými policisty v rasově segregovaném prostředí. Bylo zřejmé, že původní řízení mělo zásadní nedostatky.
Rozsudek změnil historii případu
Dne 16. prosince 2014 vydala soudkyně Carmen Tevis Mullenová rozhodnutí, na které rodina čekala sedmdesát let. Zrušila původní rozsudek nad Georgem Stinneym Jr. Ve svém rozhodnutí konstatovala, že při původním procesu došlo k zásadnímu porušení jeho ústavních práv a práva na spravedlivý proces.
Kritizovala především práci ustanoveného obhájce. Ten podle ní neprovedl nezávislé vyšetřování, neusiloval o dostatek času na přípravu, nevyslechl potřebné svědky, nedostatečně zpochybňoval důkazy obžaloby a nepodal odvolání ani nepožádal o odklad popravy.
Soudkyně rovněž upozornila na skutečnost, že nebyl předložen žádný písemný záznam údajného přiznání. Ve svém rozhodnutí napsala: „Nedokážu si představit větší nespravedlnost než porušení ústavních práv člověka, které mi bylo v tomto případě předloženo.“
Rozhodnutí mělo mimořádný význam. George Stinney byl posmrtně očištěn. Soudkyně rozhodla především na základě zásadního porušení práva na spravedlivý proces. Neprovedla nové úplné trestní řízení, ve kterém by s konečnou platností určila, kdo dívky zavraždil.
Kdo skutečně vraždil?
Ani po zrušení Stinneyho rozsudku nebyla jedna z nejdůležitějších otázek případu zodpovězena: Kdo tedy obě dívky zavraždil? Jejich vrah nebyl nikdy identifikován.
V průběhu let se objevovaly různé teorie a tvrzení o možných jiných pachatelích. Některé vycházely z rodinných vzpomínek, jiné z místních pověstí a vyprávění. Objevilo se dokonce tvrzení o údajném přiznání jiného člověka před smrtí. Tato tvrzení však nebyla nezávisle a přesvědčivě prokázána.
V případě George Stinneyho ale existuje něco, co je doloženo mimořádně přesvědčivě: stát ho připravil o život poté, co mu neposkytl základní právo na spravedlivý proces.
Nezapomněla ani další generace
Případ se stal symbolem nejen rasové nespravedlnosti, ale také nebezpečí, které vzniká, když se vyšetřování přizpůsobí předsudkům.
Dvě malé dívky přišly o život. Jejich rodiny nikdy nedostaly uspokojivou odpověď na otázku, kdo je zavraždil. Jiná rodina přišla o čtrnáctiletého syna, který byl odsouzen po mimořádně zpackaném procesu a popraven dříve, než měl možnost se skutečně obhájit. Obě tragédie jsou součástí stejného příběhu. Spravedlnost nelze zajišťovat tím, že se najde někdo, koho je možné rychle obvinit a potrestat.
Zdroje:
https://www.fitsnews.com/wp-content/uploads/2014/12/14.12.StinneyRuling.pdf?utm_
https://www.cbsnews.com/news/south-carolina-boy-executed-for-1944-murder-is-exonerated/?utm_
https://deathpenaltyinfo.org/south-carolina-vacates-the-conviction-of-14-year-old-executed-in-1944?utm_
https://www.washingtonpost.com/news/morning-mix/wp/2014/12/18/the-rush-job-conviction-of-14-year-old-george-stinney-exonerated-70-years-after-execution//?utm_
https://innocenceproject.org/news/youngest-person-executed-in-the-united-states-exonerated-after-70-years/?utm_





