Článek
Nie Jianwen pocházel z čínské provincie Kan-su, konkrétně z oblasti Lung-nan. Živil se jako řidič nákladního automobilu a za prací jezdil především do okolí Šanghaje. Kamion pro něj byl zdrojem příjmů, na kterých závisela celá rodina. Práci řidiče vykonával už od roku 2007 a dlouhé cesty znamenaly, že trávil značnou část života mimo domov.
S manželkou Cao Yingying se znal od školních let. Byli spolužáky a jejich vztah začal už v dospívání. Po několikaleté známosti se v roce 2003 vzali. Jejich společný život nebyl žádnou pohádkou, ale měli rodinu, dvě děti a plány do budoucna.
Život vzhůru nohama
V roce 2020 postihlo Cao Yingying vážné krvácení do mozku. Následky byly devastující. Žena ochrnula na část těla a její zdravotní stav jí znemožňoval samostatně zvládat běžné každodenní činnosti. Potřebovala pomoc při jídle, osobní hygieně i pohybu. Bez asistence druhého člověka se neobešla ani při těch nejzákladnějších úkonech.
Pro manžela to byla obrovská rána. Rodina navíc musela čelit vysokým nákladům na léčbu a postupně vyčerpávala své finanční rezervy. Nie Jianwen se ocitl před úkolem, který neměl jednoduché řešení. Musel dál pracovat, protože bez jeho příjmů by rodina neměla z čeho žít. Současně ale nemohl svou ženu jednoduše ponechat napospas osudu.
Doma zůstaly také dvě malé děti. Šestasedmdesátiletá matka Nieho nebyla schopna převzít péči o dalšího člověka s tak závažným zdravotním postižením, starší žena by takovou zátěž nezvládla. Proto přišel s neobvyklým řešením. Místo toho, aby odjížděl za prací a manželku nechával doma, rozhodl se vzít ji s sebou. Jeho kamion se stal místem, současně vydělával peníze a staral se o ženu, s níž prožil podstatnou část života.
Kabina jako domov
V červnu 2020 vyrazili společně do Šanghaje. Jejich životní prostor se smrskl na kabinu nákladního automobilu, která měla méně než tři metry čtvereční. Za sedadly řidiče se nacházelo lůžko široké pouhých šedesát centimetrů. Právě tam Yingying trávila většinu času.
Bylo to řešení z nouze, ale zároveň způsob, jak zůstat spolu. Nie Jianwen musel řídit, vyřizovat zakázky, nakládat a vykládat zboží a zároveň zajišťovat manželce prakticky nepřetržitou péči. Jeho pracovní den se tak změnil v nekonečné střídání povinností, při kterém prakticky neexistoval prostor pro odpočinek.
Nejtěžší nebylo samotné řízení, ale všechno, co se odehrávalo mezi jednotlivými cestami. Yingying potřebovala pomoc při jídle, převlékání, mytí i při používání toalety. Manžel se postupně naučil zvládat úkony, které by za normálních okolností vyžadovaly pomoc několika lidí.
Když bylo potřeba dostat ženu z kabiny ven, aby se mohla trochu protáhnout, musel si poradit s velmi omezeným prostorem. Zpočátku používal dvě prostěradla, kterými si ji připevnil na záda. Jedno vedlo přes její boky a druhé přes ramena. Potom opatrně slézal z kabiny po schůdcích.
Nebyla to snadná práce. Při některých sestupech měl takové potíže s dýcháním, že po návratu do kabiny dlouho kašlal. Přesto to dělal znovu a znovu. Věděl totiž, že dlouhodobé ležení by mohlo zdravotní stav jeho manželky ještě zhoršit.
Dalším problémem byla osobní hygiena. Zpočátku měla Yingying potíže s udržením moči i stolice. Manžel jí pořídil inkontinenční pomůcky, ale zjistil, že se jí kvůli nim na pokožce objevují vyrážky. Proto začal používat ochranné podložky, nepromokavé materiály a přikrývky. Pravidelně jí měnil oblečení, omýval ji a dbal na to, aby byla čistá.
V rozhovoru s čínským deníkem Yangcheng Evening News později s určitou hrdostí poznamenal, že jeho žena byla po celou dobu čistá a upravená. Nebyla to pro něj maličkost. Chtěl, aby i přes nemoc a omezené životní podmínky měla zachovanou důstojnost.
Chtěl, aby se cítila krásná
Nie Jianwen nezapomínal ani na psychickou stránku manželčiny nemoci. Yingying před zdravotními komplikacemi vedla vlastní život, měla své zájmy a ráda se hezky oblékala. Náhlá ztráta soběstačnosti pro ni znamenala nejen fyzické utrpení, ale také velký psychický otřes. Její manžel si uvědomoval, že nestačí pouze zajistit jídlo, hygienu a základní zdravotní péči. Chtěl, aby měla důvod těšit se na další den.
Proto jí pořizoval pěkné oblečení a každé dva dny jí pomáhal převléknout se do jiného. Připravoval jí vlasy, dbal na její vzhled a snažil se, aby se necítila jako člověk, který už jen leží na lůžku a čeká na pomoc druhých.
Když se mu podařilo našetřit nějaké peníze, vyměnil původní tahač kamionu za větší. Yingying tak mohla občas sedět na sedadle spolujezdce a pozorovat krajinu za oknem. Při cestách viděla místa, která by jinak možná nikdy nenavštívila. Když ji něco zaujalo, fotografovala si to mobilním telefonem. Byly to drobné okamžiky normálního života uprostřed mimořádně obtížné situace.
Manželé si povídali, společně sledovali ubíhající krajinu a Yingying mu někdy zpívala, aby ho rozveselila. Přestože nemohla žít tak jako dříve, nebyla úplně odříznutá od světa. Kamion se pro ni stal nejen místem, kde přebývala, ale také prostředkem, díky kterému mohla zůstat v blízkosti svého manžela.
Nie Jianwen se navíc snažil pokračovat v rehabilitaci. Našetřil peníze a odvezl ženu do rehabilitačního zařízení v čínském Čeng-čou. Pobyt však stál přes 20 tisíc jüanů měsíčně a rodina si takovou léčbu dlouhodobě nemohla dovolit. Manžel se proto od zdravotníků naučil potřebné rehabilitační postupy a cvičení prováděl s Yingying přímo v kamionu.
Prsten v misce nudlí
Jedna z nejdojemnějších vzpomínek na jejich společný život se týká narozenin Yingying. Nie Jianwen chtěl své ženě připravit překvapení. Napadlo ho koupit narozeninový dort a ukrýt do něj prsten. Představoval si, jakou radost bude mít, až dárek objeví. Jenže když dorazil do cukrárny, zjistil, že dorty je nutné objednávat předem. Na přípravu překvapení už neměl dost času. Nevzdal se. Rozhodl se uvařit manželce dlouhé nudle, které jsou v čínské tradici symbolem dlouhého života. Prsten zabalil do plastového sáčku a dal ho do misky s jídlem. Jenže překvapení nedopadlo přesně podle jeho představ, Yingying prsten při jídle vůbec neobjevila, zřejmě polévku nedojedla.
Nie Jianwen si z nepovedeného pokusu dělal legraci, ale následující rok už nic neponechal náhodě. Narozeninový dort objednal včas. Takové příběhy ukazují dojemnou dobrotu, věrnost a lidskost. Dva lidé se i přes těžké okolnosti snažili zachovat si společné radosti, humor a drobné rituály.
Nie Jianwen jednou svou ženu ujistil, že i kdyby jednou zestárli a nikdo se o ně nestaral, klidně by sbíral prázdné lahve, jen aby se o ni dokázal postarat. Jeho slova nebyla žádným prázdná. Vycházela z každodenní zkušenosti člověka, který už věděl, co znamená převzít odpovědnost za druhého.
Příběh dojal miliony lidí
Záběry ze společného života manželů začal na internet zveřejňovat jejich syn. Krátká videa ukazovala, jak Nie Jianwen přenáší manželku z kabiny, pomáhá jí s hygienou, krmí ji, převléká a věnuje se její rehabilitaci. Na dalších záběrech bylo vidět, jak spolu tráví čas na cestách.
Příběh se rychle rozšířil na čínských sociálních sítích. Lidé oceňovali především skutečnost, že muž svou ženu neopustil. Jeho příklad se dostal také do zahraničních médií. V červenci 2022 o něm informoval například hongkongský deník South China Morning Post.
Nie Jianwen se stal symbolem oddanosti a manželské věrnosti. Sám se však za žádného hrdinu nepovažoval. V jednom z rozhovorů vysvětloval, že jeho žena není přítěží. Po letech, kdy kvůli práci trávil většinu času mimo domov, pro něj společné cestování znamenalo také možnost být konečně se svou ženou každý den.
Poslední cesta
Jejich příběh bohužel neměl šťastné pokračování. Na začátku ledna 2024 se zdravotní stav Cao Yingying znovu dramaticky zhoršil. Nie Jianwen si všiml, že manželka nereaguje jako obvykle. Okamžitě přivolal záchrannou službu.
Vyšetření v nemocnici odhalilo další rozsáhlé krvácení do mozku. Lékaři mu sdělili, že situace je mimořádně vážná. I kdyby žena operaci přežila, hrozilo, že zůstane ve vegetativním stavu. Muž nakonec stál před jedním z nejtěžších rozhodnutí svého života a rozhodl se nepokračovat v léčbě, která podle lékařů nabízela jen velmi malou naději. Cao Yingying zemřela v lednu 2024. Po více než třech letech společného života na cestách zůstal Nie Jianwen sám.
Když později uklízel jejich společnou kabinu a odklízel manželčiny osobní věci, nedokázal zadržet slzy. Na lůžku zůstalo její oblečení a další drobnosti, které mu připomínaly každodenní život, jenž spolu vedli.
V rozhovoru pro Yangcheng Evening News v březnu 2024 přiznal, že má pocit, že své ženě nedokázal dát všechno, co potřebovala. Vyčítal si, že neměla lepší podmínky k léčbě a odpočinku. Přestože se o ni staral ze všech sil, měl pocit, že jí zůstal něco dlužen.
Jeho příběh však pokračoval i po její smrti. Musel se vrátit do práce, protože doma na něj čekali dva synové a starší matka. Postupně si začal budovat nový život a našel si novou partnerku. Někteří lidé na sociálních sítích mu to vyčítali, jiní připomínali, že ani člověk, který hluboce miloval svou zesnulou manželku, nemusí zůstat navždy sám.
Nie Jianwen nemohl své zesnulé ženě vrátit zdraví. Nemohl odstranit následky její nemoci ani jí nabídnout život, jaký měli předtím. Mohl jí však dát něco jiného – svou přítomnost, péči a jistotu, že v nejtěžší chvíli nezůstane sama. A to je možná nejdůležitější poselství jejich příběhu.
Zdroje:
https://news.ifeng.com/c/8XYB5MBpSoU?utm_
https://ep.ycwb.com/epaper/ycwb/html/2024-03/30/content_5_637884.htm?utm_
https://www.scmp.com/news/people-culture/trending-china/article/3185238/shes-my-first-love-videos-devoted-truck-driver?utm_source=chatgpt.com)
https://ep.ycwb.com/epaper/ycwb/html/2025-06/07/content_2978_710222.htm?utm_





