Článek
Silueta štíhlých věží, cimbuří a bělostných zdí zejména tzv. Bílého zámku evokuje představu princezen, rytířů i dávných legend. Naproti tomu novogotická Červená věž a hradby dodávají areálu dramatický, téměř filmový ráz.
Přívlastek nejpohádkovější posiluje i architektonická stylizace. Novogotická přestavba z 19. století se inspirovala středověkem, ale zároveň jej romantizovala. Nešlo už o obrannou pevnost, nýbrž o reprezentativní sídlo, které mělo vzbuzovat úžas, tajemství a estetické okouzlení.
K pohádkové atmosféře přispívá také rozsáhlý anglický park s vyhlídkami, starými stromy a klikatými cestami. Místy působí jako kulisa pro příběh. Není divu, že se zde natáčely filmové a televizní pohádky a že zámek patří k oblíbeným cílům romantických výletů i svateb.
Od pravěkého osídlení k přemyslovskému hradu
Historie hradeckého ostrohu sahá hluboko do pravěku. Archeologické nálezy dokládají trvalé osídlení lokality již kolem roku 2000 př. n. l. Strategická poloha nad řekou, kudy procházela jantarová stezka spojující Středomoří s Baltem, předurčila místo k obranné i obchodní funkci.
První opevněné sídlo zde vzniklo ve slovanském období. Po požáru přemyslovského knížecího hradu ve 13. století rozhodl český král Přemysl Otakar II. o výstavbě nového, velkoryse pojatého gotického hradu s důmyslným fortifikačním systémem. Koncem 13. století zde dokonce sídlil královský dvůr vdovy Kunhuty, což podtrhlo význam hradu v mocenské mapě země.
Ve 14. století se Hradec stal sídlem opavských Přemyslovců a správním centrem Opavského knížectví. Město získalo roku 1481 městská práva, znak i právo trhu, čímž jeho význam dále vzrostl.
Renesanční přestavba a šlechtická rezidence
Od 16. století přecházelo panství mezi zástavními držiteli. Zásadní proměna přišla roku 1585, kdy majetek získal Kašpar Pruskovský z Pruskova. Ten zahájil přestavbu původního gotického hradu na renesanční zámecké sídlo, doplněné okrasnou zahradou a lesoparkem.
Proměna z pevnosti v reprezentační rezidenci se odrazila i ve společenském životě. Na zámku působila hudební kapela, pořádala se divadelní představení a dokonce opery. Hradec se postupně měnil v kulturní centrum regionu.
Bílá věž
Éra rodu Lichnovských: hudba, umění a evropská smetánka
Roku 1778 koupil panství pruský knížecí rod Lichnovských, který zámek vlastnil až do roku 1945. Po ničivém požáru roku 1796 prošel areál rozsáhlou empírovou přestavbou.
V 19. století byl komplex rozšířen o novogotický Červený zámek s hospodářským zázemím, konírnami a kočárovnou. Současně vznikl přírodně-krajinářský park mimořádné kompoziční hodnoty a později také pseudogotická Bílá věž, poslední stavební prvek areálu.
Lichnovští vtiskli Hradci evropský kulturní lesk. Zámek hostil řadu osobností světové kultury. Pobýval zde například Ludwig van Beethoven, dále Franz Liszt či malíř Josef Mánes. Rod udržoval kontakty s dalšími velikány, mimo jiné s Wolfgang Amadeus Mozart.
Hudební tradice přetrvala dodnes – areál je dějištěm koncertů a mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec.
Bílý a Červený zámek
Současný komplex tvoří několik stavebních celků. Starší klasicistně-empírová rezidence je známá jako Bílý zámek, zatímco novogotická přístavba z 19. století nese označení Červený zámek. Celek doplňuje rozsáhlý anglický park o rozloze přes sto hektarů, jeden z největších zámeckých parků v Česku.
Interiéry ukrývají historické sbírky, obrazárnu, knihovnu s tisíci svazky i reprezentační apartmány. Dochované mobiliáře činí z Hradce jednu z nejcennějších památek Slezska.
Osudovým mezníkem se stal rok 1945. Majetek Lichnovských byl na základě poválečných dekretů konfiskován a přešel do vlastnictví československého státu. Krátce poté byl zámek otevřen veřejnosti.
Od druhé poloviny 20. století probíhaly rozsáhlé rekonstrukce, které postupně navrátily objektu historickou podobu a umožnily zpřístupnit velkou část areálu návštěvníkům.
Nádvoří
Živé kulturní centrum
Dnes je Hradec nad Moravicí nejen památkou, ale i živým kulturním prostorem. Konají se zde koncerty, výstavy, festivaly i společenské akce. Genius loci místa, kde se setkávaly evropské elity, přetrvává v atmosféře reprezentativních sálů i rozlehlého parku.
Návštěvnické trasy se soustřeďují především na éru posledních vlastníků panství, knížecího rodu Lichnovských, a jejich významných hostů, mezi nimiž nechyběl ani proslulý hudební skladatel Ludwig van Beethoven.
Červený zámek slouží od 60. let 20. století převážně ke komerčním účelům. Kromě hotelu a restaurace zde návštěvníci najdou sály určené pro koncerty, plesy či svatební obřady. Prohlídky se konají také v dalších částech areálu – v Bílém zámku, někdejším šlechtickém sídle, a v Bílé věži, která původně plnila funkci vodárny. Novogotický Červený zámek byl v minulosti využíván zejména jako zázemí pro koně a kočáry.
Kočár, který si roku 1912 nechal v Berlíně zhotovit Karel Max Lichnovský (1860–1928), představuje nejmladší dochovaný dopravní prostředek svého druhu na našem území. Kníže v něm odjel představit se britskému královskému páru v době, kdy působil jako německý velvyslanec v Londýně. Dnes je k vidění ve vstupní expozici spolu s přehledem stavebního vývoje hradeckého sídla – od středověkého hradu přes renesanční a barokní úpravy až po empírovou přestavbu počátku 19. století a pozdější podobu, kterou mu vtiskl Karel Maria Lichnovský (1819–1901).
Prohlídka Bílé věže s expozicí nadpřirozených bytostí cílí především na dětské návštěvníky, zatímco dospělí častěji míří do reprezentačních a soukromých salonů, hostinských apartmá či galerie. Od roku 2014 přitahuje areál také filmaře, zejména díky atraktivitě Červeného zámku. Ten se objevil například v jedné epizodě druhé řady krimiseriálu Labyrint nebo ve štědrovečerní pohádce z roku 2019 Princezna a půl království.
K nejcennějším zámeckým prostorám se vstupuje po keramické dlažbě z konce 19. století zdobené rodovými erby Lichnovských, kteří zde vládli po šest generací. Hned v úvodní místnosti jejich apartmá, ve velké přejímací síni, visí mimořádný český křišťálový lustr složený zhruba z devíti tisíc dílů, řadící se k největším v republice. Jeho obnova trvala rok a půl a zavěšen byl těsně před znovuotevřením zámku.
Pozornost poutá i bronzová socha řeckého boha Herma. Při osvobozování na jaře 1945 ji zasáhla střela do zad. Jde o originál, který býval část roku umístěn v parku; nyní jej tam nahradí betonová kopie.
Beethovenův klavír a Oskar Kokoschka
Nejvzácnějším exponátem je původní klavír Ludwiga van Beethovena (1770–1827). Lichnovští jej nechali roku 1803 dovézt z Paříže, aby měl skladatel během svých pobytů k dispozici kvalitní nástroj. Na pozvání Karla Aloise (1761–1814) a jeho manželky zde Beethoven roku 1806 strávil více než tři měsíce. O pět let později však jejich vztahy ochladly – skladatel odmítl zahrát francouzským vojákům, a zámek poté opustil natrvalo.
Na jeho počest se v prostorách Červeného zámku každoročně koná festival vážné hudby Beethovenův Hradec, jedna z nejvýznamnějších kulturních událostí Moravskoslezského kraje. Lichnovští hostili i další hudební osobnosti, například virtuosa Ference Liszta, jehož klavír je vystaven v salonu, kde pobýval. V rokokové jídelně se pak nachází cembalo připisované W. A. Mozartovi, jenž sice Hradec nenavštívil, ale ve Vídni vyučoval hře manželku Karla Aloise.
Ve stejné místnosti visí portréty Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského. Jejich potomkyní byla Mechtilda, manželka Karla Maxe Lichnovského – spisovatelka a mecenáška umění. Přátelila se s malířem Oskarem Kokoschkou, který ji roku 1916 portrétoval. Tento obraz i další dílo nazvané Zlý muž jsou součástí prohlídkové trasy.
O patro níže se nacházejí hostinské pokoje a společenské sály. Od května do října zde probíhá výstava orientálního umění, protože zámek vlastní jednu z nejrozsáhlejších českých sbírek předmětů z Číny a Japonska, čítající zhruba pět set kusů. Základ kolekce položil Karel Maria v době, kdy byl Orient v Evropě velmi módní. Jeho syn, diplomat působící v Pekingu, přivezl z Asie údajně až čtyřiadvacet kontejnerů artefaktů.
K vidění je například samurajská zbroj z roku 1781, lakované jezdecké sedlo se třmeny ze 17. století, mandarínský oděv z 18. století, oltáříky, výšivky či dekorativní nádoby pro chov ryb. Orientální talíře zdobí také jídelnu, zatímco na stolech je vystaveno torzo servisu Eduarda Lichnovského a stříbrné nádobí, dnes součást velikonoční výzdoby.
Strop kulečníkového salonu zdobí malba zobrazující Záviše klanícího se královně Kunhutě. Řada interiérů byla obnovena podle fotografií z roku 1902, včetně kuřárny zřízené při návštěvě pruského císaře Viléma II., který přijel pokřtít knížecí děti. Během mimořádných velikonočních prohlídek jsou zde vystaveny i míšeňské porcelánové vázy typu Schneeballen z roku 1742, pokryté jemnými kvítky, větévkami a ptáčky.
Nezapomenutelný klenot
Hradec nad Moravicí není jen architektonickým skvostem, ale i místem, kde se po staletí prolínají dějiny, umění a lidské osudy. Romantická silueta nad řekou, hudební odkaz světových skladatelů i dochované sbírky mu dávají jedinečnou atmosféru. Spojení pohádkové estetiky s autentickou historickou hloubkou činí ze zámku místo, jež si své označení „nejpohádkovější zámek u nás“ neudržuje jen v anketách, ale především v mysli lidí.
Zdroje:
zamek-hradec.cz
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-hradec-nad-moravici-pohadkovy-zamek-s-nekolika-unikaty-40396048
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hradec_nad_Moravic%C3%AD_(z%C3%A1mek)
ichradec.cz
