Článek
Rodina nejprve zamířila do Dánska a poté do Švédska – země, která tehdy představovala symbol bezpečí, důvěry a sociální stability. Vykořenění a následná snaha o integraci ji hluboce formovaly. Sama opakovaně popisuje, že pocit „cizince“ v ní nikdy zcela nezmizel. Zároveň ale vzpomíná na tehdejší Švédsko jako na výjimečně fungující společnost: „Já jsem přišla do Švédska, které bylo jednou z nejbezpečnějších zemí na světě. Lidé si navzájem důvěřovali, společnost fungovala.“
Právě tento kontrast mezi minulostí a současností se stal klíčem k jejímu pozdějšímu kritickému pohledu.
Desetiletou Kateřinu přechod z Prahy do švédského Vaxholmu poznamenal. Zatímco její otec, František Janouch, byl mezinárodně uznávaný vědec, ona se cítila jako outsider bez znalosti jazyka a kultury. V rozhovorech popisuje, že kradla v místních obchodech se smíšeným zbožím kvůli nudě, osamělosti a podvědomé snaze upozornit na sebe v rodině, která byla plně vytížena politikou a budováním nové existence v exilu. Byla dopadena a incident museli řešit její rodiče. Pro rodinu disidentů, která si zakládala na morální integritě, to znamenalo obrovský skandál.
„Já vím, jaké to je být imigrantem, který se cítí ztracený. Také jsem dělala hlouposti, také jsem kradla v obchodě, protože jsem nerozuměla světu kolem sebe a chtěla jsem do něj nějak vstoupit, i když špatnými dveřmi. Rozdíl je v tom, že tehdy se po nás chtělo, abychom se přizpůsobili my, ne aby se společnost přizpůsobila našim chybám,“ vzpomínala v jednom z rozhovorů. „Byla jsem tehdy velmi nešťastné dítě. Rodiče byli v jednom kuse v práci nebo řešili Chartu 77. Já jsem neuměla slovo švédsky a krádež pro mě byla cesta, jak ovládnout kousek toho cizího světa, který mi nerozuměl.“
Spisovatelství a knihy
Do povědomí českých čtenářů se zapsala románem Nejbližší z roku 2005. V něm vypráví o tom, co prožívají desítky milionů rodin na celém světě. Na základě osobních zkušeností vystaví děj, v němž poutavě zpracovává citlivé téma – život s někým, kdo propadl závislosti na alkoholu nebo drogách a koho přitom stále ještě milujeme.
Románem Podváděná otevírá sérii o porodní asistentce Cecilii Lundové. Sleduje její profesní i osobní život, práci u porodů, mateřství i manželské problémy a ukazuje, jak se pod povrchem „normální“ rodiny hromadí napětí a nevěra.
V próze Ukradené dětství se vrací k emigraci ze socialistického Československa. Vypráví o nuceném odchodu, o pocitu vyčlenění i o postupném hledání nového domova ve Švédsku. Tento motiv rozpolcenosti mezi českým původem a švédskou realitou se pak v její tvorbě objevuje opakovaně.
Vedle beletrie píše také populárně-naučné knihy. Tituly jako O lásce a sexu nebo Život dítěte vycházejí z její novinářské a poradenské praxe. Zaměřují se na partnerské vztahy, sexualitu a výchovu dětí, často otevřeně a bez tabu.
Kateřina Janouchová
Názorový posun a veřejná vystoupení
V posledních letech se Janouchová profiluje jako ostrá kritička stavu švédské společnosti. V rozhovorech popisuje tamní atmosféru jako silně konformní:
„Švédsko je dnes zemí, kde se lidé bojí mluvit u oběda v práci. Existuje tam neformální policie názorů.“
A dodává:
„Mám silné déjà vu. Vidím stejné vzorce chování, jaké si pamatuji z dětství v Praze. Cenzura, nálepkování, tlak na konformitu.“
Zároveň zdůrazňuje vlastní zkušenost emigrantky:
„Já nejsem proti imigraci. Já sama jsem imigrant. Ale to, co se děje dnes, je něco úplně jiného.“
Zlomový moment: rozhovor pro DVTV
Zásadní obrat ve vnímání její osoby nastal po rozhovoru pro DVTV v roce 2017. Janouchová v něm vykreslila Švédsko jako zemi v rozkladu, hovořila o „no-go zónách“ a bezpečnostní situaci.
Reakce ve Švédsku byla mimořádně ostrá. Deník Dagens Nyheter ji obvinil z šíření dezinformací a tehdejší premiér Stefan Löfven její výroky veřejně kritizoval.
Janouchová se však stáhnout odmítla a svůj postoj shrnuje slovy:
„Já jsem zvyklá stát na barikádách.“
Její veřejné vystupování vedlo i k právním konfliktům. V roce 2022 byla ve švédské Uppsale odsouzena za hrubou pomluvu v souvislosti s případem učitelky z Tierpu. Na sociálních sítích o ní šířila, že nutí žáky k islámské modlitbě, což vzápětí vedlo k výhrůžkám vůči škole. Janouchová tento proces interpretuje jako politicky motivovaný, ale soud jej označil za porušení zákona a nepřiměřený zásah do života konkrétní osoby.
Proměna autorky a jejího publika
Z původně mainstreamové autorky se postupně stala výrazná a polarizující osobnost. Dnes oslovuje především publikum kritické k současnému vývoji Evropy.
Její knihy i publicistika tak fungují nejen jako literatura, ale i jako politický komentář. Styl přitom zůstává osobní, emotivní a silně založený na individuální zkušenosti, což vysvětluje, proč má zároveň oddané příznivce i tvrdé odpůrce.
Život Kateřiny Janouchové lze číst jako příběh ženy, která našla v exilu nový domov a později získala pocit, že o něj znovu přichází.
Zdroje:
https://video.aktualne.cz/dvtv/svedsko-prestava-zvladat-migraci-narusta-kriminalita-i-strac/r~0ab6755ad5de11e681020025900fea04/?lp=1
https://cesky.radio.cz/katerina-janouchova-jsem-zvykla-stat-na-barikadach-8694820
https://denik.to/migrace-svedsko-totalne-rozvratila-kazdy-dvanacty-obyvatel-je-negramotny/
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-spisovatelka-katerina-janouchova-byla-ve-svedsku-odsouzena-za-islamofobii-40409595
https://www.echo24.cz/a/SmeA7/zpravy-zahranici-spisovatelka-janouchova-odsouzena-svedsko-pomluva-islam-migrace
https://en.wikipedia.org/wiki/Katerina_Janouch
https://www.databazeknih.cz/autori/katerina-janouchova-327
https://cs.wikipedia.org/wiki/Katerina_Janouch
