Článek
Ještě týden před svatbou vedl Miloš, bývalý partner mé kolegyně, obyčejný život živnostníka. Pak se jednou ráno probudil s prudkou bolestí hlavy a ztuhlým krkem a tím začal sled událostí, který se postupně změnil v tragédii.
Poprvé k němu přijela záchranka: základní vyšetření, injekce proti bolesti na místě, do nemocnice se nejelo. Přestože se jeho stav rychle zhoršoval (horečky, halucinace a další bolesti) ani druhý kontakt se zdravotníky nepřinesl změnu. Na neurologii dostal další injekce a byl znovu poslán domů, navzdory varovným příznakům, které jeho partnerka zdůrazňovala.
Teprve při třetím výjezdu už bylo zřejmé, že jde o něco mnohem vážnějšího. Modrající končetiny a skvrny na těle odhalily, že Milošův organismus selhává. V nemocnici pak lékaři zjistili akutní sepsi. Nasadili antibiotika, ale bylo pozdě – během několika dní začaly postupně selhávat ledviny, poté srdce. Po opakovaných resuscitacích Miloš zemřel. Místo svatby přišel pohřeb. Milošovi bylo něco málo přes padesát let.
Pak je tu gynekoložka, která své pacientce do očí a navíc na kameru řekne: „Vaši imunologii, ať platí váš starej, kterej vám neumí udělat haranta.“ Videozáznam jejího sprostého chování můžete vidět zde.
Tohle není jen neprofesionální. To je brutální osobní útok, který jde daleko za hranici medicíny. Můžeme spekulovat o jejích osobních problémech, můžeme hledat polehčující okolnosti. Jenže pointa je jinde: že taková věta vůbec zazněla. Bez studu, bez zábran, v ordinaci, kde má pacient hledat pomoc.
A není to izolovaný výstřel. Podobně vyhrocený byl případ ze Strakonic z roku 2021. Pacientka se tři dny nedokázala dovolat do ordinace. Klasická situace – telefon zvoní a nikdo ho nebere. Tak udělá jediné logické: přijde osobně. A místo řešení se spustí lavina.
„Vypadněte!“
„Střihej!“
„Ať jde do… kráva jedna zas…“
Tykání, nadávky, agresivita (audiozáznam v tomto odkazu). Nakonec prásknutí dveřmi a pacientka vyhozena jak opilec z hospody. Oficiální zdůvodnění? Neměla respirátor, který ze zdravotních důvodů nosit nemohla. Neoficiální realita? Personál byl přetížený, podrážděný a pacientka se stala ventilem. Je fér říct, že ani ona nejednala úplně v rukavičkách. Jenže tohle není hádka v hospodě. Tohle je zdravotnické zařízení.
Podobnou bezmoc popisuje i další případ z čekárny. Starší muž, očividně nervózní, se slušně zeptá na termín předoperačního vyšetření. Reakce sestry?
„Co chcete?!“
„My jsme plní.“
„Běžte jinam.“
Žádné vysvětlení, žádná snaha pomoct, žádná alternativa. Jen odmítnutí. Jenže ten člověk nepřišel otravovat. Přišel, protože musí na operaci. A najednou stojí před zavřenými dveřmi – doslova i obrazně.
Někteří lékaři si dokonce zřídili placený objednávkový systém, neboli musíte jim zaplatit už jen za to, že vás lékař, respektive sestra, objedná na vyšetření. Takto jeden můj známý vysvětluje situaci:
„Vypuklo martýrium s hledáním „ambulantního specialisty“, což obnášelo asi tři hodiny telefonování. Najít termín u ortopeda v Českých Budějovicích se ukázalo prakticky nemožné. Jeden třeba vyžadoval objednání elektronicky, přičemž nejbližší volný termín měl za šest týdnů a za samotný úkon rezervace v nějakým systému, který vypadal jako nedělní jízdní řád MHD v Pripjati, požadoval 320 Kč.“
Pak je tu rovina, která je ještě nebezpečnější: selhání informování a péče. Takto popsal hororovou situaci zdejší kolega bloger Ondřej Vrbík v jednom svém článku tady na Médiu: Roky užíval psychofarmaka a jednou si náhodou v čekárně přečte leták. Dozví se, že lék, který bere, výrazně poškozuje spermie a že by měl používat stoprocentní antikoncepci, protože riziko narození postiženého dítěte je dramaticky vyšší.
Jde za lékařem.
„Ano, je to tak,“ řekne doktor klidně.
Pacient se ptá, proč mu to nikdo neřekl. Odpověď?
„Ono se to tehdy nevědělo.“
Jenže on ten lék bere roky. Žije normální život. Může plánovat rodinu. A zásadní informace dostane náhodou z papíru v čekárně. Tohle není drobná chyba. Tohle je zásah do života, který nejde vzít zpět.
Po jedné hospitalizaci na klinice v Olomouci, která sice nesouvisela s mým somatickým stavem, ale s psychikou, mi lékař do předběžné propouštěcí zprávy napsal tuto větu: „Přítomnost renálních tubulárních epitelií je významný patologický nález, který svědčí pro tubulární poškození ledvin.“
Myslíte, že se obtěžoval mi to během hospitalizace říct? Ani ve snu. Kdybych si tu zprávu náhodou po půl roce nepřečetl, dodnes nevím, že mám něco s ledvinami a že bych s tím měl něco dělat. Lékaři už dnes s pacienty nemluví? Předpokládal bych, že na něco takového by mě měl aspoň upozornit. Ani praktik, který tu zprávu poté dostal, to neudělal.
Další případ – Trutnov. Pacientka s vážným onemocněním, mimo jiné rakovinou, čeká na vyšetření. Má objednaný čas. Čeká hodinu. Personál se mezitím začíná chystat domů. A pak přijde věta: dnes už vyšetřena nebude.
Když žádá alespoň potvrzení pro zaměstnavatele, situace eskaluje. Sestry ji pošlou za primářkou. Ta na ni začne křičet:
„Co tady chcete?! Co sem lezete?! Vypadněte!“
Pacientka, která bojuje s nemocí, stojí v ordinaci a je vyhazována jako použitý kus toaletního papíru. A nebyla sama, podobně dopadla i žena s malým dítětem.
A pak jsou kauzy, kde už nejde jen o důstojnost, ale o život. Pardubická nemocnice. Malý chlapec po operaci mandlí krvácí. Lékařka ho podle svědectví „obloukem obejde“. Následky? Těžké poškození, vegetativní stav. Jiný případ — dítě, které po rutinním zákroku skončí v kómatu a už se z něj nikdy plně nevrátí.
Tohle nejsou historky z internetu. To jsou reálné konce smutných příběhů. Žena s krutými bolestmi kloubů. Léta léčby, která nepomáhá. Lékař tvrdí, že jiná možnost není. Biologická léčba? Prý drahá, nepůjde to. Operace? Zbytečná.
Představujeme vám moderní pracoviště schopné kvalitně a na úrovni doby zajistit dlouhodobou i geriatrickou péči o nemocné s chronickými a dlouhodobě trvajícími chorobami, ale i doléčení a rehabilitaci po úrazech, operacích a akutních chorobách
Roky bolesti. Prednison, analgetika, zhoršující se stav. Až do momentu, kdy se ukáže, že diagnóza možná ani nebyla správná. Jiná specialistka během jediné návštěvy navrhne další vyšetření, jiný postup. Najednou to jde.
Jenže když má být uděláno laboratorní vyšetření, ošetřující lékař ho v rámci hospitalizace odmítne. Drahé. Zbytečné. Tohle se přihodilo mojí mámě a ten lékař, který ji odmítl, je její syn a můj bratr, u nějž máma leží v eldénce, která je široko daleko nechvalně vyhlášená mimo jiné tím, že se v ní kvůli větší obložnosti válejí bezdomovci s diagnózami na klíč. To jsou prý nejlepší pacienti v poměru cena/ekonomický výkon.
Máma to vzdává. Bolesti pokračují. Až se ukáže, že má zcela nekrotický kloub a je plná zánětů a infekce Operace? V Šumperské nemocnici jí dají termín za tři roky. Ve věku pacientky 82 let!
Tohle jsou momenty, kdy se medicína mění v kalkulaci. Kolik to stojí. Jestli se to „vyplatí“. Jestli má pacient ještě vůbec nějakou cenu jako člověk, nebo jestli už byl systémem pohřben zaživa.
V tomhle prostředí už nepřekvapí, že si lidé začínají návštěvy u lékaře nahrávat. Ne ze senzacechtivosti. Ale proto, že bez důkazu by jim nikdo nevěřil.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-kauzy-soud-povolil-odsouzenemu-exrediteli-homolky-oddluzeni-303633
https://www.idnes.cz/pardubice/zpravy/adam-vycital-nemocnice-pardubice-nejvyssi-soud-odvolani.A231019_113033_pardubice-zpravy_lati
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/604472-silene-video-z-gynekologie-lekarka-sproste-napadla-pacientku-tahnete-rvala-na-ni
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-po-14-letech-v-komatu-zemrel-matej-z-brna-ve-trech-letech-mu-zpackali-operaci-mandli-40484887#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest247_clanky_podle_okresu_varB&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://cnn.iprima.cz/vlna-stiznosti-primarka-trutnovske-nemocnice-celi-vaznym-obvinenim-471547?utm_source=chatgpt.com
https://otevrisvoumysl.cz/nehorazne-chovani-ceskeho-lekare-a-sestry-k-pacientce/
