Článek
Gino Bartali se stal národním hrdinou po vítězství na Giro d’Italia v roce 1936 a následně na Tour de France v roce 1938. Fašistický aparát očekával, že mladý šampion svá vítězství veřejně věnuje Mussolinimu a bude aktivně propagovat fašistickou stranu, Bartali však zvolil strategii pasivní rezistence.
Při přebírání trofejí na Tour de France neodpověděl fašistickým pozdravem a svá vítězství veřejně věnoval Panně Marii a katolicismu, což fašisty vytáčelo, jenže kvůli jeho obrovské popularitě proti němu nezasáhli.
Jako člen třetího řádu františkánů podřizoval své jednání křesťanské etice, která byla v rozporu s rasovými zákony zavedenými v Itálii v roce 1938. Po německé okupaci v roce 1943 začaly masové deportace italských i zahraničních Židů do vyhlazovacích táborů.
V reakci na to se zformovala tajná struktura zvaná DELASEM (Delegace pro pomoc židovským emigrantům). Ve Florencii a v regionu Umbrie vznikla unikátní koalice mezi katolíky a židovskou komunitou. Klíčovými architekty této sítě se stali kardinál Elia Dalla Costa, arcibiskup florentský, který zabezpečoval krytí, finanční zdroje a využití klášterů jako úkrytů a Natan Cassuto, vrchní rabín ve Florencii, jenž zajišťoval kontakty na pronásledované rodiny a sbíral podklady pro dokumenty až do svého zatčení gestapem v listopadu 1943.
Dále to byli otcové Rufino Niccacci a Aldo Brunacci, františkánští mniši z Assisi, kteří organizovali utajenou tiskárnu a ubytování uprchlíků v klášterech. Propojovacím prvkem mezi jednotlivými buňkami, které kvůli bezpečnosti nesměly o sobě vědět příliš mnoho, se stal právě Gino Bartali.
Bicykl jako zbraň
Operace, do kterých byl Bartali zapojen, vyžadovaly extrémní fyzickou zdatnost a promyšlenou taktiku. Nešlo o běžný převoz dokumentů v tašce nebo batohu. Jakákoliv fyzická prohlídka zavazadla na zátarasu by znamenala okamžitou popravu. Bartali využíval duté konstrukce svého závodního kola Legnano.
Do ocelových trubek rámu se po odmontování sedla a řídítek vkládaly těsně srolované pasové fotografie, falešná razítka a mikrofilmy. Kolo pojalo desítky fotografických snímků a papírových archů, které nezpůsobovaly žádný cizí hluk ani neměnily těžiště bicyklu.
Bartali vyjížděl ze svého domu ve Florencii pod záminkou dlouhých tréninkových jízd. Trasa z Florencie do Assisi a zpět měří přibližně 380 kilometrů. Vzhledem k hornatému terénu Toskánska a Umbrie a zničené infrastruktuře mu jízda trvala i více než 12 až 14 hodin čistého času.
Gino na Giro d'Italia v roce 1953
Tyto jízdy podnikal v letech 1943 až 1944 několikrát týdně. Z Florencie odvážel fotografie uprchlíků do tajné tiskárny v Assisi, kterou provozoval místní knihtiskař Luigi Brizi v součinnosti s mnichy, a z Assisi zpět do Florencie převážel hotové, perfektně padělané doklady totožnosti.
Silnice byly posety kontrolními stanovišti německého Wehrmachtu, SS a fašistických dobrovolných milicí. Bartali k oklamání nepřítele využíval svou slávu a lest. Tvrdošíjně žádal hlídky, aby se jeho kola nedotýkaly. Argumentoval tím, že jde o unikátní prototyp seřízený přesně na jeho geometrii těla a jakýkoliv dotek může kolo rozladit. Také rozdával vojákům autogramy a vedl s nimi debaty o cyklistice, čímž odváděl pozornost od kontroly.
Skrýš v ulici Viuzzo della Cavallina
Bartaliho role se neomezovala pouze na kurýrní činnost. V průběhu roku 1943 se rozhodl k ještě rizikovějšímu kroku a sice k ukrývání lidí.
Ve Florencii, v domku na adrese Viuzzo della Cavallina, ukryl ve sklepních prostorách židovskou rodinu Goldenbergových, kteří byli jeho přáteli. Rodina žila v neustálém strachu z odhalení. Bartali jim korigoval zásobování potravinami tak, aby nákupy většího množství jídla nevzbudily podezření u sousedů.
Florencie v roce 1944 byla plná udavačů, kteří za nahlášení ukrývaného Žida dostávali finanční odměny od fašistických úřadů.
Gino po vítězství na Giro d'Italia v roce 1946
Zatčení a výslech ve Villa Triste
V červenci 1944 Bartaliho šťastná karta dohrála. Na základě udání byl zatčen obávanou fašistickou jednotkou Banda Carità, která proslula brutálním mučením odbojářů, a převezen do neblaze proslulé Villa Triste ve Florencii.
Podstoupil několikadenní tvrdé výslechy týkající se jeho cest do Assisi a jeho vazeb na kardinála Dalla Costu. Bartali však trval na své verzi, že je pouze profesionální sportovec, který musí denně najet stovky kilometrů, aby po válce neztratil formu.
Díky absenci přímých důkazů (dokumenty v kole nikdy nebyly objeveny) a obavám fašistů z lidového hněvu byl nakonec propuštěn, ale trestu smrti unikl o vlásek.
Sportovní zázrak s politickým dopadem
Když válka skončila, vrátil se k plnému závodnímu nasazení. Svůj největší sportovní majstrštyk předvedl na Tour de France v roce 1948.
Deset let po svém prvním vítězství nastoupil ve věku 34 let proti výrazně mladší konkurenci. Po 12. etapě ztrácel na lídra závodu, Francouze Louison Bobeta, více než 21 minut, ale v alpských etapách zaútočil a během tří dnů soupeře zcela zlomil. Vyhrál celou Tour i vrchařskou soutěž, přičemž celkově zvítězil s náskokem více než 26 minut.
Politická krize v Římě
Dne 14. července 1948 byl v Římě spáchán atentát na vůdce Italské komunistické strany Palmira Togliattiho. Země se ocitla na prahu občanské války. V ulicích vypukly generální stávky, docházelo ke střetům s policií a demonstranti obsazovali telegrafní úřady.
Premíér Alcide De Gasperi osobně telefonoval Bartalimu do Francie. Zpráva byla jasná: „Gino, potřebujeme zázrak. Musíš vyhrát etapový závod, abys odvedl pozornost národa od politického krveprolití.“
Alpské vzepětí
Následující den v bájné alpské etapě z Cannes do Briançonu, za extrémního deště a sněžení, předvedl Bartali neuvěřitelný výkon. Zničil své soupeře v průsmycích Izoard a Galibier.
Během tří dnů vyhrál tři náročné horské etapy po sobě a vybojoval žlutý trikot, který udržel až do Paříže. Zatímco obyvatelé Itálie napjatě poslouchali rozhlasové reportáže z Tour de France, napětí v ulicích opadlo. Historici se shodují, že Bartaliho sportovní triumf zásadním způsobem přispěl k uklidnění společenské atmosféry a zabránil eskalaci násilí.
Ač sportovec a katolík, v pozdějším věku si Gino rád dopřál i něco škodlivého
Fakta a mýty
Po roce 2000 proběhla rozsáhlá historická verifikace Bartaliho působení v odboji. Výzkumy vedené historiky, vědeckými pracovníky památníku Yad Vashem a italským výzkumným ústavem CDEC musely pečlivě konfrontovat ústní podání s archivními prameny.
Pozoruhodností je Bartaliho celoživotní mlčení o vlastních zásluhách. Jiní budovali na válečných epizodách politické kariéry nebo psali paměti, Bartali o své činnosti v odboji nepromluvil ani v médiích, ani před nejbližší rodinou, což bylo hluboce zakořeněno v katolické morálce a františkánské skromnosti. Svým synům Luigimu a Andreovi opakovaně zdůrazňoval:
„Dobro se dělá, ale neříká se o něm. Některé medaile se věší na hrudník, jiné na duši. Pokud o tom začneš vyprávět, využíváš neštěstí druhých pro vlastní slávu a to zničí čistotu toho činu.“
Pravda začala vycházet na povrch až po jeho smrti v květnu 2000, kdy se v archivech kláštera v Assisi našly písemné záznamy padreho Niccacciho a pamětníci začali promlouvat.
Oficiální uznání
V roce 2005 prezident Italské republiky Carlo Azeglio Ciampi udělil Bartalimu posmrtně Zlatou medaili za občanské zásluhy.
Dne 23. září 2013 izraelský památník Yad Vashem oficiálně prohlásil Gina Bartaliho za Spravedlivého mezi národy.
V roce 2018 se start slavného závodu Giro d’Italia uskutečnil v Jeruzalémě jako čestná pocta Ginu Bartalimu, kterému bylo posmrtně uděleno čestné občanství státu Izrael.
Gino Bartali zanechal v historii stopu, která přesahuje hranice sportu i běžné lidskosti.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gino_Bartali
https://isport.blesk.cz/clanek/ostatni-cyklistika/378859/jezdil-na-kole-a-zachranoval-lidi-proc-tento-pribeh-nemel-nikdo-znat.html
https://www.idnes.cz/sport/cyklistika/gino-bartali-film-odboj-druha-svetova-valka-miles-teller.A250214_123414_cyklistika_ipet
https://wwv.yadvashem.org/yv/en/exhibitions/righteous-sportsmen/bartali.asp
https://hmd.org.uk/resource/gino-bartali/
